Většinu manažerů první volba prezidenta uspokojila
Splnila první volba prezidenta vaše očekávání?
- Ano 65,6 %
- Ne 33,6 %
- Nevím 0,8 %
V pátek 8. února 2008 začala v deset hodin dopoledne první volba prezidenta. Ještě před samotnou volbou se však bojovalo o to, zda bude tajná, či veřejná. A souboj stál rozhodně za to. Provázely jej vzájemná obviňování a přestávky. Po desetihodinovém klání zvítězili zastánci veřejné volby. Mohlo se tedy začít skutečně volit. V pátek však poslanci stihli jen jedno kolo. Hlasovali sice i ve druhém kole, ale jeho výsledky nebyly oznámeny, protože v devět večer bylo jednání přerušeno. Pokračovalo se tedy v sobotu 9. února. Mezi tím však několik poslanců vyhledalo lékaře nebo odmítlo volit. A prezident nakonec zvolen nebyl. Tento průběh volby uspokojil 65,6 procenta manažerů.
Jeden z nich se o první volbě prezidenta domnívá: „Šlo o normální politický proces. Nic natolik skandálního a strašlivého jsem neviděl. Novináři tento demokratický proces popisují značně zkresleně a dávají mu v podstatě bolševický výklad. Přesně z takových pozic (žvanírna, ostuda, plané hašteření) totiž politiku posuzovali prvorepublikoví komunisté. Co tedy nyní novináři vlastně chtějí? Omezenou demokracii Národní fronty z let 1945 až 1948? Nebo rovnou bolševismus? Prosím, ale všechny tyto pokusy neskončily ,planým hašteřením‘ (to se totalitářům podařilo vymýtit), nýbrž šibenicemi, bídou, hladem a utrpením. A zánikem demokracie. Nikdy ničím jiným.“
Stejně odpověděl i respondent, jehož důvody k této odpovědi však byly zcela opačné: „Za současné politické kultury naší země to asi ani jinak dopadnout nemohlo. Někdo sice říká, že to je daň za demokracii a že se to děje všude ve světě. Budiž, ale já mám spíše pocit, že drtivá většina nejen našich politiků používá demokracii jako mimikry pro své ekonomické zájmy a ,podnikání‘ všeho druhu.“
Ještě dále pak ve svém hodnocení zachází tento manažer: „Nejen splnila, ale dokonce předčila. Očekával jsem, že si politické strany udělají z volby prezidenta nechutnou tahanici, ale výsledná míra trapnosti dokázala, že naše politiky není radno podceňovat. Všechny události od posledních parlamentních voleb až do volby prezidenta ukazují, že ,tento způsob demokracie zdá se být poněkud nešťastným‘ a že by se něco mělo změnit. Problémem ovšem je, že ten někdo, kdo by to něco mohl změnit, pravděpodobně nic chtít měnit nebude, protože prezidentská volba je jedním z nástrojů, které mohou politické strany využívat ke svým mocenským hrám a k vyřizování účtů mezi sebou.“
A v tomto duchu se nese i odpověď: „Bohužel překonala. Čekal jsem, že toho bahna bude dost, ale kam až lze zajít, jsem nečekal. Ke svému zděšení musím konstatovat, že snad jediní komunisté jak ve svých vystoupeních, tak v celkovém chování splnili moje normy pro slušného člověka, přestože politika. Z tohoto hlediska jim také gratuluji k tomu, že jim vyšla taktika, se kterou do volby šli a již, a to je ještě zajímavější, bez obalu dlouho předem avizovali. Nezklamali rovněž lidovci. Nová finta, spočívající v tom, že nesouhlasím s veřejnou volbou, a proto zdrhnu, zaslouží uznání. Rovněž srdeční slabosti jsou novou krásnou metodou, jak nikomu neublížit. Doufám, že zelení v dalších volbách propadnou a do příště se budou snažit si vyjasnit, kam patří. Pohled na Kateřinu Jacques, jak se lísá k Jiřímu Paroubkovi, snad všem otevřel oči. Sociální a občanští demokraté (a u těch mne to obzvlášť mrzí) ukázali, že morální suterén snad ani nemá dno. Upřímně se těším, co nám ukážou v další volbě. Skutečně mi proto bylo líto jen obou kandidátů, kteří kdyby po tom divadle řekli, že na to už kašlou, pak jim to nikdo nemůže mít za zlé.“
Očekávání tohoto manažera však naplněna nebyla: „Nesplnila, neboť nebyl zvolen prezident České republiky. Rozhodně si nemyslím, že náš prezident by měl být zvolen na politickou objednávku, jak nám to nyní poslanci a senátoři předvedli. Jako občan tohoto státu se necítím dobře, zastupují-li nás při volbě prezidenta občané, kteří se okatě politicky prostituují.“
A ani tento respondent s ní nebyl spokojen: „Bohužel nesplnila, protože jako pravé vyvrcholení této skvělé podívané chyběla opravdová chlapská rvačka. Několik psychicky odpadlých zákonodárců nemůže nahradit pár dobře mířených facek, které by si celé fascinující představení na závěr pátečního večera zasloužilo.“
Neobvyklý názor pak vyjádřil další respondent: „Nevydařená první prezidentská volba občas připomínala trapnou frašku. Pro oba prezidentské kandidáty bylo vše, co se odehrálo, lidsky zcela nedůstojné. Korunu všemu pak nasadili komunisté, když nově navrhli několik dalších prezidentských kandidátů, kteří však o své nominaci do poslední chvíle nevěděli. Svým návrhem Jany Bobošíkové komunisté jednoznačně dokázali, že mají zřejmě dokonalý smysl pro černý humor.
Ač na první pohled vypadalo první prezidentské klání jako plichta, nebylo tomu tak. Musíme se tedy ptát, kdo byl vítězem, pokud to prezidentští kandidáti určitě nebyli. Vítězem prvního kola prezidentské volby byl rozhodně Jiří Paroubek, předseda ČSSD, kterého Václav Klaus i ODS od počátku okázale ignorovali. Právem o něm jeho dnešní sličná manželka Petra před svatbou tvrdila, že nejvíce sexy je na něm mozek. Paroubek totiž dokázal několika promyšlenými a rychlými tahy současně vytěžit z nezdařené prezidentské volby pro sebe maximum - a při minimální námaze.
Prvním mistrovským Paroubkovým tahem bylo rozbití důvěry mezi ODS a zelenými. Ministr Ivan Langer se totiž neudržel a předsedovi zelených Martinu Bursíkovi otevřeně a veřejně nadával, a to sprostými slovy nejtěžšího kalibru, za něž by se ani dlaždič nemusel stydět. Dalším nečekaným tahem bylo rozkolísání lidovců, kteří najednou nelogicky zvažovali postavení vlastního kandidáta. V tomto kontextu se pak již skoro samo dostavilo veřejné znemožnění Mirka Topolánka přednesem absolutně nekritického laudatia na Václava Klause. V neposlední řadě si Paroubek těmito kroky a vcelku politicky korektní podporou Jana Švejnara zajímavě ,nakročil‘ k ekonomicko-komerčním kruhům, které ho až do té chvíle nepovažovaly za partnera a odmítaly s ním jednat.“
Velká skepse pak zaznívá v této kladné odpovědi: „Volba splnila moje očekávání. Vzhledem k současné ,úrovni‘ naší politické reprezentace a elity jsem totiž žádná očekávání neměl. Respektive navzdory neustálým deklaracím politiků a stran z posledních dnů, že k volbě prezidenta je třeba především přistoupit důstojně, byla moje očekávání spíše opačná. Obavy se bohužel během onoho dvoudenního divadelního kusu potvrdily, a proto nás politici opět ,nepřekvapili‘. Pokud se mínění o politicích přiblížilo v poslední době kritickému bodu, pak po přímém přenosu České televize, plném trapností, dezorientace či vulgárností a komentářů zachycených mikrofony, nám politici opět odkryli svou ,pravou tvář‘. Kdo měl ještě nějaké pochybnosti a ideály, pak po této volbě je musel definitivně ztratit. Nezbývá než doufat, že letošní volba prezidenta se zapíše do historie jako poslední nepřímá volba.“
A optimismem právě neoplývá ani tento manažer: „Bylo to horší, než by normálního člověka mohlo i v těch nejdivočejších snech napadnout. Ta touha po moci, prezentovat se, ponížit druhou stranu jsou v současné sestavě poslanců a senátorů natolik neobyčejně vyvinuté, že to zaráží. Při volbě prezidenta se však poprvé ukázala v celé nahotě.“
Tento skepse se nevyhnula ani respondentovi, který si však uchovává trochu naděje: „První volba bohatě předčila i má nejčernější očekávání. Never more.“
Odpovídalo 125 manažerů
