...Ondřejem Škorpilem
Finanční gramotnost se v poslední době stala módním pojmem. Hlavně poté, co řada lidí v rámci finanční krize upadla do dluhové pasti. Poučenost ve světě financí se proto stává klíčovým tématem státních institucí, sdružení, která chrání spotřebitele, i samotných bank a dalších poskytovatelů finančních produktů. „Většina lidí zná pojmy, jako je vkladní knížka či spořicí účet, ale řada z nich mívá mylnou představu o parametrech těchto produktů,“ říká Ondřej Škorpil, který má v ČSOB na starost společenskou odpovědnost (CSR) a zároveň vede kancelář předsedy představenstva. Průzkum v této oblasti, jenž ČSOB realizovala spolu s agenturou STEM/MARK, ukázal, že lehkovážně se svými financemi zachází nejméně třináct procent lidí.
EURO: Průzkum ukázal, že Češi na tom nejsou s finančními znalostmi nijak slavně. Čím si to vysvětlujete? ŠKORPIL: Nižší finanční znalosti si lze vysvětlit několika způsoby. Jedním z nich je bezpochyby malá zkušenost občanů s některými finančními produkty. Lidé zpravidla nemají příliš informací o něčem, s čím se dosud nesetkali a ani jim nikdo nepředal svoji osobní zkušenost. Proto je nutné neustále zvyšovat povědomí o finančních produktech, zejména těch, které jsou u nás zatím méně využívané. Za další důvod považuji stále nedostatečnou úroveň zprostředkování informací z finanční sféry běžným spotřebitelům. S výukou finanční gramotnosti by se mělo začít už na základních školách, například v hodinách občanské nauky, aby už i děti v relativně nízkém věku získávaly stručný přehled o elementárních finančních pojmech. V hodinách matematiky žáci stále počítají poměrně specifické a v praxi řídce využitelné úlohy, avšak spočíst si jednoduchý úrok z půjčky dokáže málokterý z nich.
EURO: Ve kterých oblastech mají Češi největší mezery? ŠKORPIL: Průzkum odhalil největší mezery v oblasti spořicích a investičních produktů. Domnívám se, že tento výsledek je dán právě onou nízkou informovaností populace o možnostech investování a také menší osobní zkušeností občanů s těmito produkty. Část populace dokonce některé z nich vůbec nezná – příkladem mohou být podílové fondy.
EURO: Vyplynulo z průzkumu, které kategorie obyvatel jsou nejméně gramotné? ŠKORPIL: V návaznosti na průzkum byla provedena behaviorální segmentace české společnosti. Z ní vyplynulo, že nejhůře na tom jsou takzvaní zranitelní, což jsou většinou starší lidé s nízkými finančními znalostmi, jejichž podíl v populaci činí 23 procent. A pak takzvaní lehkovážní, což jsou typicky mladí lidé, vyučení, kteří nemají přehled o bankovních produktech ani o svých financích. Jejich podíl ve společnosti je kolem třinácti procent.
EURO: V které oblasti naopak Češi prokázali největší znalosti? ŠKORPIL: Dotázaní překvapivě prokázali největší znalosti v makroekonomické oblasti a z finančních produktů se nejlépe orientovali v pojištění. Nejspíše je to dáno tím, že poslední dobou jsou v médiích ekonomická témata velmi často prezentována, a co se týče pojištění, zájem lidí o tuto problematiku vyplývá z určité obezřetnosti a snahy předejít problémům v případě škody na majetku či zdraví.
EURO: Češi si také nevytvářejí finanční rezervy, například pro případ ztráty zaměstnání. Je tato nezodpovědnost typická jen pro náš národ? ŠKORPIL: To je sice pravda, ale pouze částečně. Z našeho průzkumu vyplynulo, že téměř 80 procent dotázaných si odkládá část svého příjmu stranou pro případ potřeby, přičemž třetina Čechů tak činí pravidelně. Nicméně téměř polovina domácností by bez hlavního příjmu nevydržela déle než tři měsíce. Češi si tedy tvoří finanční rezervy, ale v mnoha případech jsou příliš malé. Třetina dotázaných dokonce odpověděla, že neví, jak by se zachovala v případě finanční tísně.
EURO: Jakým způsobem by se podle vás dala tato situace napravit? ŠKORPIL: Kromě již zmíněné výuky finanční gramotnosti na školách by jistě byla žádoucí větší angažovanost státu a samotných finančních institucí ve vzdělávání občanů. Je v zájmu všech společensky odpovědných subjektů, aby Češi nebyli předluženi a uměli se bránit například zjevně nevýhodným nabídkám půjček.
