Bývaly doby, kdy Anglie a dobrá kuchyně šly dohromady asi jako Německo a duchaplná komedie. Nyní je všechno jinak
Každý zná full english breakfast skládající se zpravidla z vajíček, fazolí, slaniny a bramborové placky. Ovšem po takové kalorické dávce se málokomu chce za stůl kanceláře. Proto stále více Britů volí po ránu kontinentální, zejména francouzskou alternativu. Pokud se k nim chcete připojit a i v Londýně snídat trés chic, pak není lepší volby než The Wolseley na Piccadilly. Bývalá bankovní hala plná černého mramoru je jedním z mála míst ve městě, kde je doporučeníhodné mít na snídani rezervaci. Za posledních deset let je tady totiž denně plno a lidé „z ulice“ jsou často odsunuti do postranních částí, z nichž majestátní halu zahlédnou jen letmo.
Raritou je také to, že mají otevřeno už ráno od sedmi. Kdykoli člověk bydlí v hotelu v přilehlém Mayfairu a nechce utrácet hříšné peníze za hotelovou snídani, The Wolseley je tou pravou adresou. Francouzské pečivo si sami pečou, proto většinou neodolám a dávám si pain sucré au beurre normand, v nabídce ale nechybí ani žádná z britských snídaňových specialit. Odvážným doporučuji uzeného sledě (kipper), případně haggis, tedy zhruba pudink z ovčích vnitřností, který tady podávají se smaženými kachními vajíčky.
Stolky stojí natěsnané vedle sebe po vzoru francouzských brasserií, což netýkavým osobám může být až nepříjemné, i když čeština většinou vytváří mezi mnou a mými sousedy neprostupnou bariéru. Ale i kdybyste se svým snídaňovým protějškem rozmlouvali nějakým světovým jazykem, The Wolseley není místo na obchodní jednání. Je to místo, kde si dáte na závěr snídaně skleničku šampaňského s vědomím toho, že celý Londýn čeká jen na vás. Restaurace, kde byste ji nečekali Když mě moje londýnská přítelkyně poprvé pozvala na oběd do Národní galerie, znejistěla jsem. Čekala jsem nějaký stylovější bufet, sendviče na podnose a se štěstím skleničku vína (ne všude v Británii mají licenci na podávání alkoholu). To jsem ovšem netušila, že přímo v budově Národní galerie na Trafalgarském náměstí mě čekají National Dining Rooms. V moderní přístavbě je tam ukryta dle mého soudu jedna z nejlepších restaurací specializujících se na moderní britskou kuchyni, vyráběnou výlučně z domácích surovin.
Restaurace je veskrze neformální a můžete do ní přijít jak v džínách, tak dle městské vycházkové módy. Maso pochází z farmy v Dorsetu a místní specialita – krabi – je pravidelně dovážena ze západního výběžku britských ostrovů, z Cornwallu. Doporučit lze v každém případě uzeného bažanta s artyčoky podávaného v omáčce z tmavého anglického ležáku a dále telecí játra s karamelizovanou cibulí a bramborovou kaší. Tato restaurace je také výborným místem na ochutnání britských sýrů, a to nejen klasických typu stilton a čedar, ale i v Česku prakticky neznámých, mezi něž patří třeba můj favorit Stinking bishop. Nejde o nemytého církevního hodnostáře, ale o štiplavý a mazlavý sýr z hrabství Gloucestershire. Ten lze spláchnout nejen dobrou skleničkou vína, ale i pravým budějovickým budvarem. Hlavně ne proti sobě Máte-li slabost pro starou Anglii, její detektivky, sníte o pánech ve tvídových oblecích a buřinkách a zároveň si chcete užít výbornou kuchyni v retro prostředí, pak je dobré zajít na oběd či na večeři do J Sheekey na pokraji Covent Garden. Tato skrytá perla je patrně nejlepší rybí restaurací ve městě, jak tvrdí americký průvodce Zagat. Můžete se nechat usadit do útulného boxu v hlavní restauraci (pozor, v Londýně je běžné, že dva hosté v páru sedí jeden vedle druhého, nikoli proti sobě), já ovšem miluji vysoké stoličky na místním ústřicovém baru. Ústřice v J Sheekey jsou světem pro sebe a spolu s Oyster Barem na newyorském ústředním nádraží Grand Central je to snad nejstylovější ústřicový bar na světě.
Najdete v něm nejen lahodné anglické ústřice z Essexu, ale kupodivu i výraznější, původně pacifické ústřice, které se chovají na ostrově Lindisfarne v Northumberlandu.
Také stojí za to porovnat chuť krabího masa z Dorsetu (velmi jemné, bílé a lehce nasládlé) a jeho protějšku z Devonu (výraznější chuť, kouřový nádech a slanější). Pokud se musíte rozhodnout pro jediné víno, pak je třeba zvolit místní bílý bandol. Nemají ho vždy na lístku, ale zeptání se vyplatí. Toto provensálské víno slámové barvy je naprosto skvostné, a i když místo jeho původu není zdaleka tak známé jako jiné francouzské oblasti, je dokonalým doplňkem právě k mořským plodům. Až donedávna jsem kdykoli při návratu z nedaleké Královské opery chodila na skleničku vína a ústřice právě sem, protože barman Láďa byl z Čech… a fešák.
Není park jako park Londýnské parky jsou velice upravené, na noc se zamykají, a hlavně mají hlídače. Na rozdíl od Ameriky vás nikdo nešikanuje tím, že se alkohol nesmí pít na veřejnosti (vzpomínám si, jak jsem jednou s přáteli potupně nalévala v newyorském Centrálním parku šampaňské z odporného hnědého sáčku), a pikniky v londýnských parcích jsou oslavou radosti ze života. Piknikové košíky se dají koupit plně vybavené třeba ve Fortnum & Mason na Piccadilly a pruhovaná lehátka jsou v parcích volně k pronájmu.
Pokud nechcete trávit při víkendu v Londýně čas přesuny mezi obchodem a parkem a nechcete být v letadle do Prahy viděni s proutěným košíkem v ruce, zavítejte na nedělní oběd do restaurace Inn the Park. Je to velmi vzdušný, moderní pavilon v nejlepším duchu současné britské architektury. A najdete jej v parku svatého Jakuba na cestě vedoucí od Mallu, spojujícího Buckinghamský palác s budovou Admirality, směrem k Westminsterskému opatství.
V neděli ráno se nechávám ráda unášet anglikánskou chorální hudbou právě v tomto nádherném chrámu, po nasycení ducha je ovšem třeba myslet i na žaludek. Inn the Park najdete opravdu uprostřed parku a mimo jiné potěší, že kuchyni vládne žena, šéfkuchařka Amanda Wilsonová. I ona se specializuje na moderní britskou kuchyni a vaří zásadně z místních čerstvých surovin, například brambory vozí až z ostrova Jersey.
Máte-li rádi ryby, pak místní mořský jazyk s citronovou krémovou omáčkou si budete dlouho pamatovat. Ochutnat byste měli též domácí bramborové hranolky, tedy spíše hranoly, protože jsou v Anglii často ručně krájené a tvarem se francouzským nepodobají ani trochu. Z dezertů pak vděčně vzpomínám na pečené jablko s drobenkou a krémem custard.
Dobrým obědem v Inn the Park nakonec uděláte i dobrý skutek, protože část tržby je věnována Královským parkům. Terasa je situována naprosto bezvadně, protože na ni celý den svítí sluníčko, přesto je zakrytá pro případ, kdyby se náhodou zničehonic obloha zatáhla a sprchlo, pro což londýnské počasí nikdy nechodí daleko.
Experimentální výlet do minulosti Našinec bývá dosti nedůvěřivý, když se píše o hotelových restauracích. Hotelová restaurace ovšem není totéž, co restaurace v hotelu. Ta první bývá lehce fádní jako nová princezna Kate, ta druhá často originální a důvtipná jako vévodkyně Camilla. Londýnští restauratéři totiž s oblibou umisťují své nejlepší podniky do prostor předních hotelů. Za zmínku stojí zejména počin Hestona Blumenthala, který před rokem otevřel v hotelu Mandarin Oriental svoji zatím poslední restauraci Dinner by Heston. Menu je výsledkem dlouhých dní strávených v britských archivech a knihovnách při pátrání po receptech staré anglické kuchyně. Podnik má nádherný výhled na Hyde Park a vpravdě neznám jiné místo, kde před zraky hostů prochází volným krokem na koních královská jízdní garda. Uvnitř prakticky nenajdete špatný stůl, a pokud nevidíte do sálu, nemůžete odtrhnout pohled od obrovské prosklené kuchyně, kde dvacítka kuchařů předvádí neskutečně sehrané představení. U každého receptu je na menu uveden ročník, ze kterého dané jídlo pochází.
Já jsem naposledy ochutnala makrelu uzenou na seně a jehněčí vývar s tuřínem a vnitřnostmi, oba recepty z roku 1730. Jako hlavní chod jsem zkusila holoubátko dušené v pivní omáčce (1780) a tresku na jablečném moštu (1940). Taky jste nedůvěřiví? Překonejte se a čeká vás jeden z největších současných kulinářských zážitků. Heston je zastáncem dlouhé, pomalé přípravy pokrmů, nedělá mu problém za nízkých teplot připravovat pečené maso několik dnů. Je třeba se pouze řádně obléct, v teniskách by vás dovnitř asi nepustili. Ale kdo by se hezky neoblékl na oběd či večeři za alespoň 200 liber, že?
Tradiční anglické curry Indická kuchyně v Londýně už dávno naprosto zdomácněla. V běžných pubech najdete na jídelním lístku alespoň jedno curry vedle fish and chips a indické jídlo nikdy nechybí ani v saloncích British Airways na londýnském Heathrow. Všudypřítomná indická kuchyně se vyskytuje ovšem v různé kvalitě, od téměř fastfoodového provedení na proslulé Brick Lane ve východním Londýně až po několik snobských restaurací, které chtějí navodit atmosféru koloniálního klubu někde v podhůří Himálaje.
Jestliže si nepotrpíte ani na jídlo do ruky, ani na buržoazní kýč, je tou správnou volbou Zaika v Kensingtonu. Již samotná prostora je ohromující – jde opět o bývalou bankovní budovu, jež je ukázkou prvotřídní kamenické práce s tesanými portály jako někde v kapli internátní školy. Atmosféra je příjemně uvolněná a na jídelním lístku najdete jak známé favority, tak domácí speciality. Napadlo by vás, že v indické kuchyni narazíte na uzeného lososa, marinovaného v himálajské soli? Pod názvem Khargosh tikka pak odhalíte šťavnatého králíka, dušeného šest hodin, podávaného s fenyklovým chlebem nán a rajčatovou omáčkou. Vrcholem mé návštěvy ovšem byla perlička naložená do horčičných semínek a pozvolna pečená v tradiční peci tandúru, podávaná s lilkovým pyré.
Poté se můžete vydat pěšky buď do nově otevřeného Kensingtonského paláce, nebo třeba do Whole Foods, největšího z londýnských obchodů této bezkonkurenční americké společnosti zabývající se prodejem biopotravin (kterým se v Anglii říká organic).
Obchod je skoro tak velký jako na newyorském Columbus Circle a v několika patrech najdete prakticky veškerý potravinářský sortiment bez jakýchkoli umělých přísad.
Ten druhý bar Jaký by to byl večer v Londýně, kdyby ho nezakončila sklenička v dobrém baru? Celý svět byl napjatý, jak dopadne rekonstrukce jednoho z gentlemanů mezi londýnskými hotely, starého dobrého Savoye, jenž se stal pravou legendou (a úzká ulice před portálem je jedinou silnicí, kde se v Británii jezdí vpravo).
Všem jeho věrným nicméně spadl kámen ze srdce, protože několikaletá přestavba se vskutku povedla. Za opačný příklad může posloužit nedávno znovu otevřený hotel Four Seasons, který má v lobby růžový klavír a výtahy vykládané červenou kůží jako někde v nočním baru v Moskvě.
Kromě několika restaurací skrývá The Savoy na Strandu dva bary. Zahnete-li ve vstupní hale doleva, přivítá vás American Bar s atmosférou dvacátých a třicátých let a elegantním panem barmanem v bílém smokingu, což je takřka vyhynulý druh vyskytující se jinak snad jen v Itálii. Za několik okamžiků již hledíte na svět skrze skleničku některého z místních martini koktejlů a klavírista hraje klasické hity Cola Portera. Bar bohužel nepřijímá rezervace, avšak musím potvrdit, že déle než nějakých deset minut jsme na stůl nikdy nečekali a že jsem ani minutu čekání nelitovala.
Pokud ovšem projdete hlavní halou hotelu směrem k řece, objevíte překvapení i pro obyvatele Londýna. V těchto místech býval hotelový kabaret a dnes je zde Beaufort Bar, který se dá popsat snad jen nepřeložitelným výrazem označujícím čarovnou a kouzelnou přitažlivost: glamour. Tlumené osvětlení, brokátové látky, hedvábné polštáře, kombinace černé a zlaté barvy provedená ovšem s vybraným vkusem (This is not Dubai, my dear!). Černá by ovšem měla být také barva vaší kreditní karty, protože na lístku najdete neodolatelná šampaňská vína i vybrané ročníky po skleničkách. Večer vystupuje často živá hudba a v tu chvíli si uvědomíte, že přesně tady vystupoval i samotný George Gersh– win. Zde jsou rezervace nejen možné, ale přímo vysoce doporučované. Po dobrém divadle ve West Endu si lepší tečku za londýnským dnem nelze vlastně představit.
Do černého notýsku
* The Wolseley, 160 Piccadilly London W1J 9EB, Tel. (+44)020 7499 6996 * National Dining Rooms, The National Gallery, Trafalgar Square, London WC2N 5DN, Tel. (+44) 020 7747 2525 * J Sheekey, 28–34 St. Martin’s Court, London WC2N 4AL, Tel. (+44) 020 7240 2565 * Inn the Park, St James’s Park, London SW1A 2BJ, Tel. (+44) 020 7451 9999 * Dinner by Heston Blumenthal, Mandarin Oriental Hyde Park, 66 Knightsbridge, London SW1X 7LA, Tel. (+44) 020 7201 3833 * Zaika, 1 Kensington High Street, London W8 5NP, Tel. (+44) 020 7795 6533 * The Savoy, Strand, London WC2R 0EU, Tel. (+44) 020 7836 4343
O autorovi| Irena Blunt-Mastná, spolupracovnice redakce
