Rating v Čechách
Rating - ve světě uznávaný prostředek oznámkování hospodaření a bonity firmy - se pomalu začíná zabydlovat i u nás a stále více subjektů pochopilo jeho význam. Zástupci tuzemských ratingových agentur však chtějí více - začlenit rating do českých zákonů.
Rating je jakési vyjádření rizika, nezávislé ohodnocení hospodaření podniku. Charakterizuje schopnost společnosti dostát svým finančním závazkům. Dobrý rating vždy znamená vyšší bezpečnost a menší stupeň nejistoty. Ostatně na neznalost ratingového oh odnocení doplatila především v minulosti celá řada střadatelů bank nebo akcionářů fondů.
Ratingový posudek by měl zajímat především investory, akcionáře, obchodní partnery, odbornou, ale i vůbec celou veřejnost. Takto oznámkované firmy pak dostanou podle jejich vedoucích představitelů například lepší podmínky při získávání úvěrů. Ve vy spělých zemích je pak rating známkou třeba při rozhodování, zda firmě půjčit peníze či si koupit její akcie. To jsou základní faktory, které motivují firmy k tomu rating si pořídit.
Bez povinnosti
V Čechách se sice rating stále více dostává do povědomí. A to i přesto, že po každé mezinárodní krizi musí ratingové agentury čelit kritice, že ji včas nedokázaly předpovědět.
Představitelé tuzemských agentur tvrdí, že dalšímu rozvoji ratingu brání nedostatečné zákony. „Česká legislativa by měla vzít na vědomí institut ratingu, doporučovat či případně nařizovat jeho používání, uvedl nedávno na jednom semináři generální ředitel agentury Duff & Phelps CZ Jiří Korb.
Podle předsedy konkurenční agentury Czech Rating Agency (CRA) Petra Vinše je sice zmínka o ratingu v navrhované novele zákona o dluhopisech, chybí však například to, aby pro některé dluhopisy (pro potřeby portfolií fondů), stejně tak jako třeba pro akcie na hlavním trhu burzy, byl rating automatický a povinný.
Například v USA na newyorské burze, ale i v Chile, Venezuele nebo Peru jsou požadovány dva povinné ratingy, ve Španělsku jeden.
Kdo a jak známkuje
Kromě světoznámých ratingových agentur, které se soustřeďují především na známkování bonity státu či nejrenomovanějších tuzemských firem - především bank nebo Telecomu či ČEZ - jako je Standard & Poor s, Moody s nebo FitchIBCA, hraje v Čechách prim právě CRA. Ta působí na trhu od počátku loňského roku a zaměřuje se především na střední firmy. Ovládá (na začátku letošního roku) kolem 42 procent ratingového trhu v naší republice. Má také nejnižší zákaznické ceny, které se pohybují u standardního ratingu do půl milionu korun - zahraniční společnosti mají ceny třeba kolem dvou milionů.
Kromě průmyslových podniků se CRA soustřeďuje i na města či finanční instituce, jako jsou investiční či penzijní fondy. V jejích sítích uvázly takové ryby jako Investiční kapitálová společnost Komerční banky, Sazka či Českomoravské doly (viz t abulka). V plánu má dělat rating pro obchodníky s cennými papíry či dluhopisy. Dvacítku oznámkovaných firem hodlá v letošním roce zdvojnásobit.
Například CRA počítá krátkodobý rating a dlouhodobý mezinárodní i lokální. A to na mezinárodní úrovni od stupně A (od Aaa do A-), což je známka velmi kvalitní firmy s nízkými stupni rizika(ten však u nás nikdo nemá, protože vzhledem k hodnocení republiky na úrovni Baa+ nemohou být subjekty hodnoceny výše), do stupně C (od Caa+ do C).
Největší konkurencí pro CRA je společnost Duff & Phelps, působící u nás od minulého roku. Ta třeba nedávno udělila rating Investiční společnosti O. B. Invest. Chystá podle nedávného vyjádření oznámit rating i dalším zhruba deseti českým subjek tům - mimo jiné pojišťovně, energetické společnosti nebo firmám z oblasti kolektivního investování.
Ředitel Korb předpokládá, že během pěti let budou mít rating všechny firmy, které se budou chtít financovat přes kapitálový trh, což by mělo být asi šedesát českých emitentů.
