Návrh Ministerstva financí České republiky by se neměl uskutečnit
Globální hospodářská krize zvyšuje deficity veřejných rozpočtů. Peníze na financování plánovaných rozpočtových výdajů, na nichž závisí fungování státní správy, poskytování sociální péče, vyplácení starobních důchodů, podstatná část zdravotnictví, školství, vědy, kultury a dalších, se hledají stále obtížněji. Jsou-li veřejné výdaje vyšší než rozpočtové příjmy, musejí si vlády půjčit peníze na „provoz státu i svůj“. Za ně vydávají svým věřitelům státní dluhopisy. Z nich pobírají jejich vlastníci úrok s jistotou, že riziko ztráty zapůjčených finančních prostředků je mizivé.
Žádný masový nákup
Vyšší potřeba prodeje státních dluhopisů vynucená rostoucími deficity veřejných rozpočtů zvyšuje úrokové sazby. Vládám se financování vlastních dluhů prodražuje. Čím vyšší je úrok, tím více je nutné vybrat na daních. Celkový dluh českých vlád ve výši 1200 miliard přijde nyní ročně téměř na 58 a v roce 2012 na 85 miliard korun. Každý občan České republiky zaplatí prostřednictvím svých daní v průměru osm tisíc korun ročně, za něž nic nezíská. Tuto ztrátu by si mohli vykompenzovat pracující a spořící občané úrokovými výnosy z nakoupených státních dluhopisů.
Jejich masový prodej obyvatelstvu je součástí standardně fungujícího finančního trhu v zemích s rozvinutým tržním hospodářstvím včetně Německa, Rakouska a dalších států. V ČR je tomu jinak. Občané masově státní dluhopisy nenakupují, protože je mohou nakupovat pouze od bank – jako takzvaných primárních dealerů – které požadují obvykle minimální investici v řádu milionů korun. Ministerstvo financí ČR (MF) vydává státní dluhopisy v nominální hodnotě deset tisíc korun. A u krátkodobých dluhopisů – takzvaných pokladničních poukázek – je nominální hodnota milion korun. Takové státní dluhopisy si dosud v ČR koupilo necelých tisíc lidí, přestože úroková míra ze státních obligací – v roce 2009 v průměru pět procent – téměř pětinásobně převýšila průměrnou úrokovou míru z bankovních vkladů. Vzhledem k nízkému riziku držení volných finančních prostředků ve státních dluhopisech, jež je srovnatelné s pojištěnými bankovními účty, je pro obyvatele mnohem výhodnější držet úspory ve státních dluhopisech než ve formě běžných bankovních produktů. Střadatelé za svých sto tisíc korun na účtu v bance dostanou průměrný úrok ve výši tisíc korun. Banka, která za jejich úspory nakoupí státní obligace, však bez jakéhokoli podnikatelského rizika obdrží ze stejné částky úrok pětinásobně vyšší.
Doporučení expertní skupiny
Národní ekonomická rada vlády (NERV) doporučila vládě ČR odstranit tuto anomálii na finančním trhu. Zřídila Expertní skupinu Nervu, která navrhla postup pro úspěšnou emisi státních dluhopisů obyvatelstvu. Předpokládalo se, že dluhopisy o nominální hodnotě maximálně sto korun budou úročené třemi až 3,5 procenta. Díky takovému úroku by čeští občané mohli za své úspory získat třikrát víc než nyní a stát by přitom ušetřil 1,5 až dvě procenta. Při financování přírůstku státního dluhu o deset miliard korun by se daňovým poplatníkům ušetřila částka 150 až 200 milionů. Tyto nemalé finanční prostředky by se mohly použít na něco užitečného.
V dubnu 2009 expertní skupina konstatovala, že z právního, technického a organizačního hlediska prodeji státních dluhopisů obyvatelstvu nic nebrání. Státní dluhopisy budou mít podobu zaknihovaných cenných papírů a evidenci povede Středisko cenných papírů (SCP) disponující nejlevnějším, nespolehlivějším a nejdůvěryhodnějším systémem. V současné době má obyvatelstvo v SCP zřízeno zhruba 1,8 milionu majetkových účtů. Zřízení účtu v SCP je jednoduchá operace, kterou prakticky bezplatně jako službu nabízejí téměř všechny banky, investiční společnosti a obchodníci s cennými papíry. Nabídka státních obligací coby výhodnější forma spoření obyvatelstva měla být uskutečněna prostřednictvím sítě pošt, bank a institucí kapitálového trhu. Očekávalo se, že nabídka státních dluhopisů vytvoří konkurenci nabízeným finančním produktům a zlepší nabídku bankovních produktů obyvatelstvu. Tento předpoklad se naplnil ještě před zahájením prodeje státních dluhopisů obyvatelstvu. Stačilo oznámení o přípravě takového projektu.
Kontroverzní projekt
Prodej státních dluhopisů obyvatelstvu dle původní koncepce by měl mnoho pozitivních efektů pro stát – především pro jeho finance. Umožnil by plynuleji, a tedy lépe financovat státní dluh, snížit riziko neupsání nových emisí dluhopisů a úroky u státních dluhopisů, a tím i výdaje státního rozpočtu na dluhovou službu. Zvýšení konkurence v nabídce finančních aktiv by pomohlo překonat nechuť bank poskytovat úvěry podnikatelské sféře (credit crunch) a navzdory jejich očekávané zvýšené úvěrové aktivitě přispět k oživení českého hospodářství.
Zveřejňované informace o projektu státních dluhopisů obyvatelstvu, který MF původně plánovalo uskutečnit nejpozději v listopadu 2009, však naznačují, že připravovaný projekt má jen málo společného s původním projektem Nervu. Ze standardního a pro občany atraktivního způsobu spoření se pravděpodobně stane tržně nekonformní produkt, který namísto narovnání deformací na finančním trhu vytvoří další deformaci. Uskutečněním projektu navrhovaného MF přijde stát o možnost značných úspor v rozpočtových výdajích na dluhovou službu.
Lidová tvořivost
Dle dílčích informací zveřejněných MF připravované emisní podmínky státních dluhopisů počítají s desetiletou splatností a pevným úročením. To při garanci zpětného odkupu znamená tržně nekonformní produkt, který plně „nenarovná“ ani uvažovaný systém finančních sankcí při předčasném odkupu. Připravovaný systém prodeje státních dluhopisů obyvatelstvu předpokládá vznik nové „prodejní platformy“, kterou vytvoří a za úplatu bude provozovat soukromý subjekt vybraný na základě „podivného“ výběrového řízení, v němž nabídku podal pouze jeden zájemce. Náklady na zřízení a provoz nového prodejního systému povedou k růstu nákladů na obsluhu státního dluhu. Případně sníží reálný výnos pro občany, kteří si státní dluhopisy koupí. Zavedení tohoto systému rovněž předpokládá změnu příslušné legislativy.
V tom je návrh MF v rozporu s nejlepší praxí v zemích s vyspělým finančním trhem a zavádí v této oblasti další českou „lidovou tvořivost“. V posledních vystoupeních ministra financí Eduarda Janoty byly sice některé parametry projektu modifikovány, ale riziko uvedení státních dluhopisů s nestandardními emisními podmínkami na trh nepominulo.
Schůdné řešení
Nepochopitelné je, proč se při projektu nevyužije služeb státního SCP, které disponuje jak potřebnými zkušenostmi, tak technickým vybavením pro hladké a levné uskutečnění tohoto projektu. Toto řešení je schůdné bez ohledu na plánované zahájení činnosti centrálního depozitáře cenných papírů, který připravuje pražská burza.
Za těchto okolností by bylo rozumné, kdyby se projekt prodeje státních dluhopisů obyvatelstvu dle současného návrhu MF neuskutečnil. Nepřinese totiž ani očekávanou výhodnější nabídku pro občany ani zlevnění státní dluhové služby ani impulz pro hospodářské oživení. Jeho uskutečněním by se jen o mnoho let odsunul podstatně výhodnější původní projekt.
