(EURO 38/2007)
Jako předseda představenstva největší české společnosti pěstující chmel a zároveň spolumajitel jedné z velkých českých obchodních společností obchodující s českým chmelem jak na trhu domácím, tak trzích zahraničních, bych si dovolil k tématu několik poznámek.
1. České chmelařství se již zhruba deset let potácí v hluboké krizi, způsobené nadprodukcí a prudkým pádem cen v polovině devadesátých let. Významným faktorem bylo i „potrestání“ českých chmelařů za nemožnost zprivatizovat
Budějovický Budvar v roce 1996 ze strany do té doby významného odběratele - amerického koncernu Anheuser Busch - totálním bojkotem českého chmele.
2. Chování pivovarů, a to hlavně nadnárodních koncernů, v tomto období vůči dodavatelům strategické suroviny bylo podobné jako chování obchodních řetězců. Totální tlak na cenu, platební podmínky a nechuť sdílet jakákoliv rizika
(například v roce 1997 byla prodejní cena chmele na cirka 50 procentech ceny roku 1994) společně s narůstajícími vstupy (ať už se jedná o ceny nafty, energií či minimální mzdu, která je v zemědělství vždy klíčovým faktorem) způsobily krach mnoha pěstitelů chmele i obchodníků s touto komoditou. Ti pěstitelé, kteří přežili, nebyli schopni při podnákladových prodejních cenách téměř žádných investic do technologií a hlavně obnovy chmelnic.
3. Následkem výše zmíněného došlo jednak k totálnímu poklesu ploch chmele v ČR ze zhruba 7000 hektarů v roce 1996 na současných asi 5000 hektarů a navíc věková struktura chmelnic je v porovnání s jinými chmelařskými státy tragická. Téměř polovina chmelnic je starší 20 let, což jsou v podstatě chmelnice již bez výnosového potenciálu.
4. Následkem toho a díky velice slabým sklizním 2006 a 2007 se ukazuje na trhu během relativně krátké doby strukturální nedostatek českého chmele. Není ale pravdou, že cena se zvyšuje. Obchod s chmelem funguje totiž na základě dlouhodobých, většinou tří až pětiletých smluv, a ty byly uzavírány většinou ještě v dobách doznívající nadprodukce, s čímž koresponduje i cena. Není také pravdou - alespoň v případě chmele -, že se jedná o nikdy nevídanou eskalaci cen. Ceny jsou stále velmi daleko od hladiny, za kterou se prodával český chmel v letech 1991 až 1995.
5. Zdá se, že tak tradiční obor, jakým je české chmelařství, stojí v současné době před otázkou přežití či nepřežití. Proto chtějí chmelaři (a to v případě i již uzavřených smluv na následující roky) udělat do konce tohoto roku radikální rozhodnutí. Buď radikální zvýšení ceny, a to již od sklizně 2008, nebo opuštění produkce na dalších přibližně 2000 hektarech při současném zahájení pěstování ekonomicky výhodnějších plodin, jako jsou řepka nebo obiloviny. To by v podstatě znamenalo konec chmelařství v Čechách, konec oboru rozvíjenému od 11. století. Rozhodnutí o tom, co se stane, je z velké části právě na pivovarech.
Jiří Smetana,
předseda představenstva PP servis
