Menu Zavřít

Chyť mě, když to dokážeš. Pátrání po skutečných vlastnících zůstává složité

Autor: Profimedia.cz

Ukrývání skutečného vlastníka je stejně staré jako obchodní společnosti a navzdory veřejným registrům bude hra na schovávanou pokračovat a bílí koně hned tak nezmizí.

Představte si, jaké problémy dovede způsobit takový veřejný registr koncových vlastníků firem, případně obmyšlených ve svěřenských fondech. Například v takovém Londýně, kam se ve velkém investovalo do nemovitostí, bude možné z veřejného registru koncových vlastníků zahraničních subjektů (OEBO) už za dva a půl roku zjistit, jaké nemovitosti si z mizerných úřednických či poslaneckých platů pořídili bližší i vzdálenější přátelé prezidenta Putina. Ten rozdíl mezi oficiálně deklarovaným příjmem a majetkem věrchušky nebude vypadat ani trochu dobře, když bude zároveň potřeba národu vysvětlit, proč by průměrnému ruskému vlastenci měl vzniknout nárok na důchod asi tak půl až tři čtvrtě roku po funuse.

Plomba na katastru

V případě britské legislativy by po uplynutí lhůty pro registraci konečných vlastníků následovala u neplničů velice nepříjemná sankce - faktické „zaplombování“ nemovitosti v katastru, kterou by bez uvedení konečného vlastníka nebylo možné ani zcizit, ani jinak zatížit (včetně dlouhodobého pronájmu). V přechodném období budou moci prodat, ale nikoli nakoupit, dokud nesplní podmínky a nezískají příslušné registrační číslo.

Nejde v něm o identifikaci konečných vlastníků u právnických osob, které se ucházejí o veřejné zakázky, pobírají dotace z národních zdrojů nebo evropských strukturálních fondů, zkrátka přicházejí do kontaktu s veřejnými penězi, což se nechá velmi snadno obhájit. Británie má - na rozdíl od Česka - veřejný rejstřík s uvedením konečného vlastníka zde registrovaných firem od roku 2016 (naplňuje tzv. čtvrtou direktivu EU). Ovšem jít do rozklíčování vlastnických poměrů u nemovitostí v registru OEBO je vzhledem ke zhruba polovičnímu podílu zahraničních subjektů na celkovém objemu transakcí s londýnskými nemovitostmi v kategorii nad jeden milion liber velký zásah do tržních poměrů.

Hlavní motivací je ukončit praxi praní špinavých peněz, neboť si nemusíme namlouvat, že mnozí kupující ze zemí bývalého Sovětského svazu (kromě Ruska také Ukrajina, Kazachstán či třeba Ázerbájdžán) nebo z Číny by svým berňákům měli co vysvětlovat. Představte si, že podobná legislativa se nakonec přijme v celé Evropské unii a co komu patří, bude zřejmé od Marbelly až po Karlovy Vary.


Kde nejlépe ukrýt majetek: Ve Švýcarsku a Spojených státech

Švýcarský frank, daňový únik, ilustrační foto


Připojte k tomu identifikaci držitelů bankovních účtů či nájemců bezpečnostních schránek ve všech licencovaných bankách v EU včetně elektronického centralizovaného vyhledávání (to je také součástí páté direktivy, s platností od 10. září 2020), a co vám vyjde? Že všechny ty velmi složité konstrukce v podobě řetězců firem registrovaných v „offshorech“ by ztratily značnou část půvabu, jakmile by peníze měly být investovány v Evropě.

V globálním měřítku pak snahy o zatajování narážejí na standardy používané proti praní peněz a financování terorismu v gesci Finančního akčního výboru (mezinárodní mezivládní seskupení -Financial Action Task Force; FATF), který vydává pravidelně třikrát ročně aktualizované seznamy hříšníků, jež nespěchají se zaváděním příslušných opatření. V oboru působí i nevládní organizace se svými žebříčky.

Ve srovnání s tím, jaké poměry panovaly na tomhle poli ještě před dvaceti lety, jsou nároky nesrovnatelné, stejně jako rozsah mezinárodní spolupráce při odhalování praček nedaněných či ilegálních peněz všeho druhu.

Slamění bílí koně

FATF vydal příručku o metodách zatajování skutečných vlastníků. Zároveň v ní konstatuje, že anonymní vlastnictví a omezené ručení historicky vzniklo z legitimních ekonomických důvodů - pomáhalo při mobilizaci kapitálu a bez těchto nástrojů by světová ekonomika v posledních třech stoletích nezaznamenala takový vzestup ani náhodou. Naopak svit v očích služebně horlivých orgánů zřídkakdy věštil něco dobrého. Přes všechny grify jsou funkční stálicí „slamění panáci“ v Česku označovaní jako bílí koně, kteří dobrovolně a za úplatu, ale někdy i nedobrovolně, figurují jako jednatelé, společníci nebo akcionáři s významným vlivem.

Pečlivým hledáním v databázích a vytvořením vztahových pavouků napříč kontinenty sice mnohdy lze vzájemné vazby na konečné vlastníky odhalit, jindy nikoli. Pořád ale platí: když to vypadá a kváká jako kachna, tak to bude kachna. Tedy v tomto případě slaměný panák alias bílý kůň.

  Kde se daří finančním tajemstvím?
  Kde se daří finančním tajemstvím?

O tématu čtěte více:

Babiši, Romane, ukažte se! EU chce skoncovat se skrytým vlastnictvím firem

Andrej Babiš

Přečtěte si také:

Ilona Švihlíková: Boj proti daňovým únikům je stále nedostatečný

Bono, Apple, Nike. V síti Paradise Papers uvízla velká jména

MMF24

Apple a ti druzí. Největší firmy drží v daňových rájích desítky bilionů

Mezi největší daňové ráje patří Nizozemsko, Švýcarsko či Irsko


  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).