EK opět navrhuje kratší lhůtu pro vyplácení náhrad vkladů
Systém pojištění vkladů v Česku prošel teprve nedávno poměrně dramatickými změnami. Na finanční instituce se přitom nyní valí z Bruselu další návrhy zásadních úprav. Pikantní je, že tyto pracovní materiály Evropské komise (EK) si vzala „do parády“ česká europoslankyně Zuzana Roithová a navrhla několik změn, které se jí podařilo prosadit ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu. Výsledkem je, že některé původní záměry komise se tím podstatně zpřísnily. Roithová si za to vysloužila ostrou kritiku. Jedná se totiž o naprostý opak toho, co se snaží prosazovat ministerstvo financí, Česká bankovní asociace a tuzemský Fond pojištění vkladů. Co vedlo bývalou ministryni zdravotnictví k tomu, aby se angažovala v tak zásadní oblasti finančního trhu? Neměl by přísnější pravidla v tomto odvětví prosazovat spíše europoslanec ze země, jejíž bankovní sektor zdevastovala krize? A neměla by členka Evropského parlamentu, v jejíž domovském státu se pravděpodobnost krachu banky blíží nule, naopak proti takovým krokům bojovat?
Bude to drahé
Lhůta pro výplatu náhrady vkladu za zkrachovalou instituci je v současné době dvacet dní. Ještě loni byla tato doba tříměsíční. Evropská komise chce nově další zkrácení a to na sedm dní. Jenže v textu novely příslušné směrnice bylo napsáno, že fond „by měl být schopen“ vyplatit náhradu do sedmi dnů. Nešlo tedy o povinnost. Tu do návrhu zapracovala až Roithová.
„Připadalo mi to jako chytrá horákyně. Když fond má být schopen náhradu vyplatit, to ještě neznamená, že je skutečně vyplatí,“ vysvětluje europoslankyně a dodává: „Například zkušenost z Lucemburska, kde nedávno zkrachovala banka, ukazuje, že tam lidé čekali tři měsíce na své vklady, které byly třeba jen 500 nebo tisíc eur, a přitom z nich musí platit nájem a další věci. To není možné, když chceme zajistit důvěru ve finanční trh.“
Potíž je v tom, že zkrácení lhůty znamená pro finanční domy vyšší náklady, které nakonec zaplatí jejich klienti. Banky totiž přiznávají, že poslední změny v systému pojištění vkladů v Česku se odrazily na růstu nákladů o desítky až stovky milionů korun ročně. A netají se tím, že se to promítne například na úročení nebo u poplatků depozitních produktů.
„Další zkrácení lhůty pro výplatu náhrad vkladů klientů v případě krachu banky může znamenat dodatečné náklady v řádu desítek milionů korun, které by pravděpodobně z velké části zbytečně dopadly na bedra klientů tuzemských bank,“ upozorňuje Josef Tauber, výkonný ředitel České bankovní asociace a předseda správní rady Fondu pojištění vkladů. „Je smutné, že paní Roithová prosazuje něco, proti čemu zástupci České republiky v evropských grémiích vystupují,“ dodal. Praha totiž navrhovala nejprve vyhodnotit důsledky nedávného zkrácení lhůt a teprve poté začít s diskuzí k dalšímu zkracování.
Na vlně populismu
Roithová chce ale změnit i systém příspěvků, které banky povinně odvádějí do Fondu pojištění vkladů, z něhož se vyplácí náhrady. V některých případech by povolila ochranu i pro vklady vyšší než sto tisíc eur, což je současná maximální hranice, do které je vklad plně pojištěn. „Přesvědčila jsem většinu kolegů ve výboru, že musí být chráněny také vklady malých obcí, které by při pádu bank nemohly bez peněz plnit své funkce,“ poznamenala europoslankyně. Tvrdí, že své kroky konzultovala i s odborníky z České republiky. Například Česká bankovní asociace však odmítá, že by za ni s Roithovou někdo jednal.
„Jde o to, aby mohl lépe fungovat vnitřní trh finančních služeb, a zároveň je to ještě reakce na finanční krizi. Problémy v České republice nejsou tak zásadní, ale zkušenosti ze západních zemí ukázaly, že je potřeba, aby lidé, kteří vkládají někam své úspory, znova nabyli důvěru,“ vysvětluje svou iniciativu Roithová. Jeden bankéř, který si nepřál uvést jméno, k tomu poznamenal: „Je otázka, čí zájmy paní Roithová hájí. Jestli České republiky, anebo někoho jiného.“
