Stokrát si můžeme říkat, proč Česko trpí suchem, a budeme jím trpět dál, pokud nepřizpůsobíme hospodaření v zemědělské krajině tomuhle faktu.
V informační pěně by neměly zapadnout ty opravdu důležité, jako třeba tahle, o snaze vytvořit v jedné z nejsušších oblastí Čech, kousek od Lánské obory, na pozemcích Školního zemědělského statku České zemědělské univerzity, „chytrou krajinu“. Takže jsem si dal záložku na stránky Centra pro vodu, půdu a krajinu při ČZÚ (CVPK), protože tahle otázka je pro Česko důležitější než většina ostatních.
Velmi pěknou reportáž najde tady. Podstatné sdělení je, že chytrá krajina ani náhodou není kompatibilní s „širými rodnými lány“, aneb „velkými půdními bloky“, namnoze osetými jednou plodinou, což je specialita několika zemí včetně Česka, Slovenska a bývalé NDR.
Je Česko ohledně klimaticko-energetických cílů dostatečně ambiciózní?
Velikánský rozdíl mezi bývalým německým Východem a Západem je popsán tady, včetně politické ekonomie stropování nárokových „hektarových“ dotací. Starší, ale pořád ilustrativní. Jenom dodám, že zmiňovaný německý zemědělský velkopodnik KTG Agrar od té doby zbankrotoval.
Podnětný je rozhovor s rektorem ČZÚ a zároveň koordinátorem projektu Centra pro vodu, půdu a krajinu při ČZÚ (CVPK) Petrem Skleničkou. Podstatná je jedna věta rektora Skleničky: Investice do chytré krajiny, aby uměla (nejen) zadržovat vodu, vyjde na 500 hektarů zemědělské půdy někde mezi 50-100 milionů korun. Jasně, že se to nedá propočítávat mechanicky, tedy že úpravy vyjdou na 100 000 - 200 000 korun na hektar ve všech oblastech, které budou trpět srovnatelným suchem. I kdyby byl suchem ohrožen „jenom“ milion hektarů, je to astronomická částka. Modely klimatické změny i spoustu dalších informací lze najít tady.
Levné to na žádný pád nebude, přičemž to porovnejte s tržními cenami půdy. Ať počítám, jak počítám, tak nezbytné investice do „chytré krajiny“ vycházejí v poměru k ceně půdy hodně vysoko. Ještě mnohem vyšší jsou v poměru k hrubé rentě z hektaru bez podpor, jak se můžete oficiálně dočíst tady.
Lze je rozprostřít do několika let a projekty realizovat postupně, ale vzniká tady další, extrémně delikátní otázka: kdo ponese náklady? O tom někdy příště.
