Britský premiér radí v Evropské unii zůstat, i když se nic nezmění
Nejlepší pro budoucnost Británie i nejlepší pro celý svět bude, když v Evropském společenství zůstaneme. Ne, to nejsou slova britského premiéra Davida Camerona z minulé středy, ale ujištění, které přednesl před téměř čtyřiceti lety jeho předchůdce Harold Wilson. Také on slíbil vyjednat nové podmínky členství v EU (tehdy ještě Evropském společenství), také on v roce 1975 uspořádal referendum o setrvání v evropském svazku. A do třetice i Wilson od počátku avizoval, že bude jednoznačně vést kampaň za to, aby Britové řekli Evropě ano. To se také stalo.
Cameronův natřikrát odkládaný projev k EU z minulého týdne byl vybroušený, jak jen to britská politická kultura dovede. Možná nejzajímavější je jeho jazykový rozbor. Přiznání ke společné evropské historii, pochvala mírotvorné role sjednocování Evropy, ale i krátké, jasné věty a ujištění, že bude bojovat za lepší místo v EU „duší i srdcem“ – většina z toho by v české politické kotlině působila když ne rovnou směšně, tak přinejmenším nezvykle. Nejde ale jen o velká slova a rétorické schopnosti. Koneckonců podobně plamenný projev v roce 2005 přednesl v Evropském parlamentu Cameronův předchůdce, labourista Tony Blair. Také on mluvil o potřebě „znovu skloubit evropské ideály s moderním světem, v němž žijeme“.
Blair si ale mohl dovolit říkat téměř cokoli, protože s Evropou jeho politická kariéra nestála ani nepadala. Cameron je jiný případ, protože euroskepse podobně jako u Václava Klause tvoří jeho politický leitmotiv. Pokud opět vyhraje volby, slíbil Britům referendum – nejspíše prý v roce 2017. Do té doby si dává oddychový čas, aby pro všechny své ostrovany (potažmo i jiné Evropany) vyjednal nové podmínky členství Británie v EU. Než za sebou hlasitě prásknout dveřmi, je lepší zkusit něco změnit.
Cameron ovšem mezi řádky naznačuje, že pokud se nepodaří restart vztahu Londýn– Brusel, Britové by stejně na otázku po setrvání v evropském svazku měli říct ano. „I kdybychom se kompletně stáhli, rozhodování EU by mělo podstatný vliv na naši zemi. My bychom však ztratili zbývající právo veta,“ nabádal ve svém projevu. Kdyby se britský premiér nenarodil v rovinatém Londýně, mohl by se stát pohádkovou chytrou horákyní, lépe řečeno chytrým horákem. Také on riskuje, neriskuje a slibuje, neslibuje. Když se podaří nově definovat EU jako množinu tvrdého jádra Unie a ostatních, kteří budou k integračním prvkům přistupovat na základě svého uvážení, tím lépe. Když ne, zůstane EU i přes své chyby nadnárodní institucí, v níž stojí za to být.
Shodou okolností si v předvečer Cameronova projevu německá kancléřka Angela Merkelová v Berlíně připila s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem sklenkou šampaňského na to, že „společná chemie funguje“. Jinými slovy: tandem Merkozy jede dál v obměněné sestavě a „ever closer union“, proti níž britský premiér brojí, se stane realitou. Jak za takové situace, kdy federalistické snahy získají navrch, zároveň zajistit pro Brity (neřkuli pro Čechy) v rámci Unie „lepší deal“, je ve hvězdách.
Zřejmě nejrealističtější řešení nakonec bude to, že Cameron půjde ve Wilsonových šlépějích ještě jednou. Také labouristický premiér nakonec v roce 1975 neohlásil příliš úspěchů v boji za lepší místo na euroslunci. Místo zásadního zlepšení postavení britských farmářů a konkurenceschopnějšího evropského trhu dosáhl otevření nového fondu na rozvoj regionů (ERDF). Místo „více Londýna“ přišel Brusel s dalším balíkem peněz, který začal přerozdělovat. A Wilsonovi nezbylo než kosmetické změny proti vůli vlastní strany prodat jako vítězství.
Jsou tu ale i jiné příklady než Wilsonovo přešlapování. Evropský účet britských premiérů není špatný. Margaret Thatcherová má lví podíl na vzniku vnitřního trhu Unie, John Major zase nepřipustil, aby se Británie vzdala své libry ve prospěch společné evropské měny. Jestli se Cameron zapíše do análů jako premiér, který vrátí Unii k funkčnímu jednotnému trhu bez zbytečné federalizace a dalších napravovacích mechanismů, Britové mu zatleskají. Potíž je v tom, že víc než čtyři roky před referendem nabádá, aby mu pro jistotu zatleskali raději hned.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz