P o v o d í
Přehrady, jezy, pozemky kolem řek - nikoho by asi nenapadlo, že nejsou ve vlastnictví státu. Privatizace se ale týkala i jich a nyní je třeba rozhodnout: vrátit je do područí státu, nebo jejich převedení do soukromého sektoru úplně dokončit?
Na první pohled vypadá všechno jasně a poměrně jednoduše. Povodí vznikla v roce 1966 jako státní hospodářské organizace po velké povodni na Dunaji. Ve veřejném zájmu měla spravovat vodní toky, starat se o břehové pozemky, kontrolovat stav hrází a jezů, pečovat o přehradní nádrže. Později se z nich staly státní příspěvkové organizace, které spadaly pod ministerstvo životního prostředí. Všechny provozy a činnosti, jež s údržbou vodních toků přímo nesouvisely, byly postupně privatizovány, až se tehdy Bendův úřad dostal před otázku: Co s Povodími dál?
Ponechat je ve správě státu, nebo je v souladu s úvahami vlády o akcionalizaci pustit do soukromých rukou? A tak se na začátku roku 1994 ministr životního prostředí František Benda rozhodl, že příspěvkové organizace Povodí zruší a přemění je na pět státních akciových společností - Povodí Labe, Povodí Vltavy, Povodí Ohře, Povodí Odry a Povodí Moravy. Přerod sice neproběhl podle zákona o privatizaci, ale jen z rozhodnutí ministerstva životního prostředí, což řada odborníků kritizovala, letos v létě ale i vláda svým usnesením konstatovala, že ministr Benda postupoval v souladu se zákonem, byť na tehdejší dobu poněkud netradičně.
O vlastnictví není pochyb
Jediným akcionářem a držitelem akcií v hodnotě více než osmnácti miliard korun byl a je stát. V době založení akciových společností ministerstvo životního prostředí, nyní ministerstvo zemědělství. Akcie však nebyly uhrazeny penězi, místo nich stát do akciovek vložil majetek, který již v té době Povodí spravovala. A právě tady začaly všechny následné peripetie.
Majetek, který nemusí být zapsán do katastru nemovitostí, byl na společnosti skutečně převeden. O vlastnictví především hospodářských děl - tedy jezů, přehrad, nádrží, opevnění nebo hospo- dářských staveb na tocích tak není pochyb. Zcela jiná je však situace u pozemků a nemovitostí. Když byly akciové společnosti Povodí ministerstvem životního prostředí založeny, jejich majetek se v podstatě rovnal tomu, ke kterému v té době měly právo hospodaření příspěvkové organizace Povodí. Byl zapsán do obchodního rejstříku a akciové společnosti s ním hospodaří. Zhruba deset procent z něj, tedy pozemky a budovy, však byly chybně zapsány do katastru nemovitostí - byly zapsány formou záznamu a nikoliv formou vkladu do katastru. Povodí s ním tak v současné době nemohou nijak manipulovat a ani po schválení ministerstvem jej převést na jiného investora. Což v konečném důsledku znamená, že v případech, kdy se někdo nějakým způsobem potřebuje dotknout vodního toku - ať už postavit pilíř, most či silnici - výstavba musí být kvůli nejasnému vlastnictví pozemků zastavena.
To se již v několika případech projevilo - pozastavit se musely například úpravy dopravního systému v Praze Zlíchově, problémy s majetkoprávním vypořádáním mají Povodí i při odstraňování povodňových škod, kdy je například třeba upravit tok řeky. Ve všech případech zněla odpověď katastrálních úřadů na žádosti Povodí záporně: Dokud pozemky nebudou zapsány řádně a vkladem, nic se převádět nebude. Řada záměrů obcí či dopravních staveb tak byla pozastavena na neurčito.
A vláda nyní, když se stav stal již téměř neudržitelným, stojí před nelehkým rozhodováním. Napravit chybu a zapsat nemovitosti do katastru správným způsobem, nebo přetransformovat Povodí zpět na státní podniky? Pak by byl vlastník pozemků i nemovitostí jasný a události by se opět mohly dát do pohybu. Proti sobě stojí dvě varianty, které do pozice protivníků postavily dva resorty: možnost první - dát vklad do katastru - prosazuje ministerstvo zemědělství, druhou - tedy zestátnit - preferuje ministerstvo životního prostředí.
Soukromí versus zestátnit
Na ministerstvo zemědělství byly kompetence k vodnímu hospodářství převedeny v roce 1997. Od té doby se jejich pracovníci snaží situaci v akciových společnostech vyřešit a nastolit takový právní stav, aby bylo jasné, komu vlastně majetek, jenž Povodí spravuje, patří.
Po řadě konzultací s ministerstvem financí a katastrálním úřadem dospěli k rozhodnutí, že nejjednodušší by bylo požádat ministerstvo financí o udělení výjimky z vyhlášky o hospodaření se státním majetkem a sporné budovy a pozemky do katastru zapsat vkladem. „Nevidím riziko, které by s tím bylo spojeno. Od samého počátku je ve stanovách Povodí blokace nakládání s tímto majetkem a akciové společnosti, když z nějakých důležitých důvodů chtějí majetek převést na někoho jiného nebo směnit, tak si musí vyžádat stanovisko dozorčí rady, v těchto vymezených případech dokonce nakonec rozhoduje ministerstvo jako jediný akcionář, tvrdí ředitel odboru vodního hospodářství na ministerstvu zemědělství Jan Plechatý.
Ministerstvo zemědělství navíc tvrdí, že i kdyby měly být akciové společnosti Povodí zestátněny, problém s převedením majetku musí být stejně řešen prioritně. Společnosti totiž mají majetek, o nějž se vede spor, zapsaný jako základní jmění v obchodním rejstříku. „Takže kdyby se mělo rozhodovat o zestátnění, tak se musí rozhodovat o celé hodnotě toho majetku, který je zapsán v obchodním rejstříku. Proto je nejprve potřeba tento majetek převést na a. s. Povodí, tvrdí Plechatý. Následnému přerodu akciovek zpět na státní podniky se přitom nebrání, domnívá se ale, že je v podstatě jedno, jakou formu společnosti mají. „Z hlediska možností regulace státem je to přibližně stejné. Tak jako tak, stát je jediný, kdo může vykonávat akcionářská práva.
Resort životního prostředí však zatím o zapsání majetku do katastru vkladem příliš neuvažuje. Ministr Miloš Kužvart předloží vládě v nejbližších dnech věcný záměr nového zákona o vodách. V jeho rámci by chtěl vyřešit i majetkoprávní vztahy akciových společností Povodí.
Jako jeden z důvodů, proč by Povodí měla být převedena zpět do područí státu, uvádí ministerstvo již vznik akciových společností. „Jsme před dosti nebývalým problémem. Z podivně vzniklé akciovky ji musíme podle Obchodního zákoníku transformovat především z věcných důvodů na patrně státní instituci. Je tam však řada činností, které mohou být odděleny a které mohou zůstat ryze komerční, tvrdí Kužvart. V budoucnu by Povodí podle něho měla mít charakter státního podniku, i když s určitými modifikacemi, které odpovídají vlastnickým vztahům ve vodním hospodářství. Představa ministerstva životního prostředí je, že nové podniky by na sebe převzaly činnosti dnešních akciových společností, které jsou vykonávány ve veřejném zájmu a zejména směřují k dispozici s majetkem státu. Způsobů převzetí je přitom podle něho několik a nelze ani vyloučit, že některé ryze komerční činnosti zůstanou mimo kompetence nově vytvářených podniků Povodí.
Jednou z možností, o níž Kužvart uvažuje, je cesta, kterou prosazoval bývalý náměstek ministra dopravy Petr Forman. Chtěl, aby současným akciovkám byl odejmut původně státní majetek - tedy koryta a technická díla na nich - a zbytek, to znamená technika nebo budovy, aby byl skutečně zprivatizován. To by umožnilo vznik několika soukromých navzájem si konkurujících společností, jež by si stát nebo jiní majitelé malých vodních toků mohli najímat na údržbu a péči.
Zájmy proti sobě stojící
Stejně jako jinde, kde se rozhoduje o velkém majetku, i v případě rozhodování o budoucnosti společností Povodí se objevila řada zájmových skupin. Forman například svůj zájem na zestátnění Povodí prosazuje i nadále - prostřednictvím nadace (dříve soukromé společnosti) Vodní cesty.
Podle jejího prezidenta Josefa Podzimka však nadace hájí jen zájmy státu. „Pět generálních ředitelů podniků Povodí chce majetek do svých rukou a pak si s ním budou moci dělat cokoliv. Klidně se pak může stát, že Povodí prodá například pitnou nádrž Želivka, a co pak? Stát tomu nezabrání, maximálně pak může odvolat management, tvrdí. Představitelé Povodí se však brání tím, že jakoukoliv podobnou manipulaci s majetkem mají přímo zakázanou ve stanovách společnosti. „Když se majetek Povodí zestátní, pak by se mohl znovu privatizovat a parcelovat. Pak by se tam dalo cokoli lukrativního urvat. A na stát by mohly zbýt jen nevýdělečné části Povodí. Takže tady možná někteří sledují i tento zájem, tvrdí technický ředitel Povodí Vltavy Václav Kulhánek. K němu se přidává i Plechatý: „Já si ne-umím představit, že by někdo například prodával koryto, kterým teče Vltava nebo tak. Mně to připadá absurdní, takovéhle starosti.
A co na to Povodí?
Hlavní zdroj příjmů Povodí, zhruba osmdesát procent, tvoří úplaty za odběr surové vody. Tu odebírají zejména vodárenské společnosti, které ji poté upravují na pitnou vodu. Cena, která je věcně usměrňována a řízena ministerstvem financí, je regionální a pohybuje se od koruny dvaceti do dvou korun, což je zhruba desetina ceny, kterou si poté účtují vodárenské společnosti. Dalším zdrojem pří-jmů jsou pronájmy z vodních elektráren a státní dotace na plavbu, která v České republice není zpoplatněna.
Sama Povodí snahy o to, aby byla převedena zpět na státní podniky, nechápou. Domnívají se, že podobný krok by situaci vrátil zbytečně o pět let zpět. „Tehdy byly příspěvkové organizace Povodí v situaci, kdy o všem rozhodovali ministerští úředníci. Hledala se forma, která by uspokojila požadavky státu a zároveň zabezpečila rozumné fungování v oblasti vodního hospodářství. Jako nejlepší varianta, která se naskytla, byla forma akciové společnosti se stoprocentní účastí státu, podotýká Kulhánek.
Forma akciové společnosti je podle něho výhodnější i z hlediska Obchodního zákoníku. „Protože tím, že nám státem byly přiděleny zdroje příjmů pro hospodaření, tak snímáme z beder státu povinnost nás nějakým způsobem financovat. Takhle je to jasné - stát jasně řekl: Toto jsou vaše zdroje a pánové, snažte se a hospodařte. Pokud si vytvoříte vlastní doplňkové zdroje, jedině dobře, pak společnost bude vzkvétat, tvrdí Kulhánek.
O tom, zda na Povodí převést i dosud v katastru nemovitostí špatně zapsaný majetek, a umožnit jim tak další fungování, či zda akciové společnosti raději zrušit, bude vláda rozhodovat v nejbližších měsících. Na stole přitom bude mít dva protichůdné materiály z dvou svých resortů. Přestože celá problematika není zjevně nijak jednoduchá, jisté je, že rozhodnutí musí padnout velmi rychle.
