Nelze si nevšimnout, že nezákonné počínání Finanční správy často koresponduje s obchodními zájmy Andreje Babiše
„Ty naši klekli na tu FAU Přerov, takže ta je vinsolvenci, obstavené účty, vagony,“pravil Andrej Babiš pro populární twitterové Radio Šuman a běžný občan má o čem přemýšlet a orgány činné v trestním řízení zřejmě v čem konat.
Mezi obchodníky pohybujícími se na trhu s metylesterem řepkového oleje je to ale už stará vesta. Po nástupu Andreje Babiše zavítala daňová kontrola prakticky ke všem, začala závratně protahovat lhůty pro vratky DPH, čímž působila firmám značné problémy v cash flow a pustila se do masového a často dost sporného doměřování daní. Nikdo o tom ale nechtěl veřejně mluvit, protože bylo jasné, že by si nepomohl. Vrcholem tohoto tažení byla likvidace firmy Kratolia, jediného alespoň trochu relevantního domácího konkurenta Babišových firem pro zpracování řepky. Po něm následovala ještě více do očí bijící likvidace výrobce nové generace biopaliv Oleo Chemical.
Nyní propíraný případ firmy FAU je součástí tohoto plošného čištění trhu, které samozřejmě prospívá Babišovu řepkovému impériu, jehož ziskovost se v poslední době zhoršovala, neboť jak Evropa ustupuje od biopaliv první generace, klesala cena MEŘO (metylesteru řepkového oleje). Tržní podíly Preolu a dalších firem z Babišova impéria se snižovaly ve prospěch zahraniční konkurence vyvážející do Česka, mimo jiné přes firmy, jako je FAU. Dříve pohádkové zisky kolem 600 milionů korun ročně jsou fuč. Loni Preol vydělal hubených 85 milionů.
Objektivně je nutno připustit, že podnikání v tomto oboru není nic pro úzkostlivé plátce daně a rozené poctivce. Daňové podvody zde byly, jsou a nepochybně i v budoucnu budou, přestože v minulých letech došlo k masivnímu zlepšení situace a spousta firem hraje férovou hru. Ani to jim však nemusí být nic platné.
Zvůle, nebo zneužití
Souvisí to s masovým nasazením zajišťovacích příkazů, jimiž Finanční správa na základě pouhého podezření z účasti na karuselovém podvodu zabavuje majetek a svým postupem fakticky likviduje i dlouhá léta fungující firmy. Jde o legitimní boj s daňovými úniky, byť necitlivým používáním extrémně silného nástroje z pouhé byrokratické zpupnosti, což už samo o sobě je značně pobuřující a vyžadující rychlé personální řešení včele finanční správy? Nebo je to skutečné zneužití moci v rozsahu dosud neviděné v civilizované Evropě, které má obdobu pouze v některých postsovětských republikách?
Když se podíváme do českého hospodářského dějepisu, zjistíme, že řepkový byznys je od samého počátku bitevním polem války mezi Andrejem Babišem a partou kolem Františka Mrázka, kterého leckdo považuje za jednu z obětí střetu o Setuzu a společnost Český olej. Po Mrázkovi pokračoval boj s jeho nástupcem v olejářském byznysu Tomášem Pitrem, jehož podle uniklé nahrávky považuje Babiš za skutečného vlastníka FAU Opava, což rozhodně nemusí být omyl.
Že by Pitr jel v daňových podvodech, jistě nelze vyloučit. Pohybuje se celý život na hraně zákona a ocitl se i za ní. Ale vzhledem k tomu, že si už pár let odseděl a rozhodně netrpí nezájmem o svou osobu ze strany finančních úřadů a policie, je možné projevit jistou pochybnost, že by se pouštěl na tak tenký led. Zvláště v době, kdy je ministrem financí jeho odvěký nepřítel Babiš.
Také skutečnost, že si FAU vybrala jako partnera Správa státních hmotných rezerv (SSHR) při záchraně paliva ze skladů v německém Kraillingu, nesvědčí o tom, že by to byl mafiánský podnik. SSHR si své partnery obvykle důkladně prověřuje, a to zvláště v poslední době.
Je přitom zjevné, že nálet berňáku na firmy z olejářského byznysu je plošný a na nějaké přehmaty se moc nekouká. FAU je jen dalším v řadě. Již v červnu letošního roku se objevily případy firem VHS-Ropa plus a Českomoravská olejářská komanditní společnost. Na obě firmy vydala Finanční správa zajišťovací příkazy, exekuovala je a zcela zničila. V obou případech Nejvyšší správní soud konstatoval, že zajišťovací příkazy byly nezákonné a k doměření daně nebyl důvod. Místo aby se berňák podrbal na hlavě, omluvil se a vrátil, co ukradl, tak přišly nové kontroly, hledání důvodů pro další doměrky, majetek a účty jsou blokovány dále.
Ve stejných stopách
Případ FAU se vyvíjí zcela stejným směrem, byť zatím rozhodl jen prvoinstanční krajský soud. Jeho konstatování jsou dosti zdrcující. „Je vyloučené, aby tentýž subjekt platil DPHztéhož obchodu dvakrát. A to i tehdy, pokud se podílí na daňovém podvodu,“ napadl velmi ostře soudce finanční úřad a tohle konstatování lze těžko okecat. Určitě ne zvolenou výmluvou na nejasnost zákona. Podstatou zamítnutého požadavku je skutečnost, že firma FAU koupila nějaké palivo za cenu s DPH a prodala ho dál společnosti Verami. Ta nezaplatila a berňák uplatnil institut ručení za zaplacení daně u FAU. To je v pořádku, pokud lze předpokládat, že FAU mohla vědět o záměru Verami nezaplatit. Jenže finančák následně vydal zajišťovací příkaz na vrácení odpočtu DPH z tohoto obchodu, což je samozřejmě absurdní, protože nárok na odpočet by FAU vznikl, ať už by DPH odvedlo Verami, nebo společnost FAU sama jako ručitel. Požadavek finančního úřadu je něco jako domněnka, že mít deset milionů a nemít deset milionů je rozdíl dvacet milionů. Vysvětlení jsou jen tři. Buď odpovědný státní úředník neabsolvoval obecnou školu, nebo ho zachvátila nějaká náhlá psychická porucha, nebo někdo chtěl firmu prostě a jednoduše zlikvidovat.
Zdá se, že Nejvyšší správní soud, který je už dosti rozezlen kvůli zneužívání zajišťovacích příkazů a ignorování jeho pravomocných rozsudků vedením Finanční správy, bude mít v tomto případě dost jednoduchou práci.
„Trochu mě zaráží, že daňová správa někdy na naše judikáty reaguje s velkým zpožděním.
Že řadu měsíců už je jasné, že jsme se nějakým způsobem vyslovili, přesto vidíme opakované případy, kdy daňová správa postupuje podle mustru, který v dřívějším rozsudku Nejvyšší správní soud shledal nezákonným,“ pravil v červnu v České televizi k nakládání se zajišťovacími příkazy soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. A evidentně přitom házel hrách na zeď.
A to se nevyplatí
Nezákonnosti páchané Finanční správou přitom představují nemalé budoucí náklady pro daňového poplatníka.
Hodnota firem zničených nesprávným úředním postupem, jak zní terminologicky přesná kvalifikace toho, čeho se berňáky v těchto případech dopouštějí, půjde do miliard korun a vysoce překoná částky, které finanční úřady zachránily před daňovými podvodníky. Že majitelé firem zničených šéfem Generálního finančního ředitelství Martinem Janečkem budou tvrdě a důsledně po státu vymáhat náhradu škody, je jasné, stejně jako to, že tyto spory budou vyhrávat jeden za druhým.
Toto konání Finanční správy za hranou zákona musí mít nějakou příčinu a nelze si nevšimnout, že výrazně často koresponduje s obchodními zájmy Andreje Babiše. Je velmi obtížné dokázat, že Janeček koná na základě konkrétních pokynů svého bývalého šéfa, ale každopádně to tak vypadá. Zvláště když si položíme otázku, komu tohle divoké tažení, co bude stát daňové poplatníky miliardy, prospívá.
Navíc z poslední nahrávky „Šumanů“ je zřejmé, že Andrej Babiš disponoval informacemi, ke kterým by ani jako ministr neměl mít přístup, protože mají být známy pouze správci daně a dotčenému daňovému subjektu. A od někoho je mít musel. Že by mu to naprášil již zmíněný Pitr, lze asi sotva předpokládat. A tak ten výrok o „našich“, co na ty „z..dy“ klekli, se netýká zřejmě českého národního mančaftu, ale berního klubu Agrofert. •
Objektivně je nutno připustit, že podnikání v tomto oboru není nic pro úzkostlivé plátce daně a rozené poctivce. Z poslední nahrávky „Šumanů“ je zrejme, ze Andrej Babiš disponoval informacemi, ke kterým by ani jako ministr neměl mít přístup.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
