Příhoda stárnoucího fauna Dominika Strauss-Kahna znovu názorně ukázala, jak vratký je poměr sil v současném světě a jak křehké jsou základy, na nichž stojí. Vedle poškozené pokojské se obětí skandálu stala i autorita MMF, pověst EU coby instituce, jež se stará nejen sama o sebe, ale především o obecný prospěch, a zcela nečekaně i soudržnost spolku rychle se rozvíjejících ekonomik známého pod zkratkou BRICS. Toto slůvko znamená v angličtině „cihly“ a země, z nichž je spolek složen, se ještě donedávna vydávaly za pevný základ nového, mnohem stabilnějšího světového řádu, než je ten dnešní. Ještě nestačil vyschnout inkoust na jejich společném prohlášení ze summitu v Číně, v němž si předsevzaly další upevňování součinnosti ve všech relevantních otázkách, a odhodlání je to tam. Stačil amorózní skandálek v hotelu Sofitel a slavný spolek BRICS nejenže nevyužil příležitosti demonstrovat jednotu, nýbrž rozpadl se na cihlovou padrť. Zvlášť se vyznamenalo Rusko, které až doteď do nebes vynášelo důležitost a potřebnost koordinace postojů zemí BRICS.
Nejdřív Moskva spolu s dalšími státy SNS podpořila kandidaturu zástupce Kazachstánu na uvolněné předsednické místo v MMF. Pak se připojila k názoru svých partnerů ze spolku BRICS, že předsedou nesmí být Evropan. Na summitu G8 ovšem dospěla k závěru, že není lepšího uchazeče o tento post než Francouzka Christine Lagardeová. To všechno během jednoho jediného týdne. Ostatní členové klubu ekonomických premiantů se také vykašlali na třídní solidaritu, jenže ne tak okatě. Jižní Afrika, nováček ve spolku, utrousila jméno svého vlastního kandidáta, ministra financí Trevora Manuela, aniž by tomu někdo vůbec věnoval pozornost. Brazílie okamžitě nabídla favorizované Francouzce svou podporu výměnou za přihlédnutí k vlastním potřebám. Indie a Čína se omezily na obecné lamentace o nedokonalosti světa. Čistě hypoteticky nápravu mohlo sjednat právě Rusko: kdyby na Velké osmičce trvalo na „zvláštním názoru“, vypadalo by evropské protlačování Lagardeové jako nepokrytý protekcionismus a ostatní členové BRICS by dostali záminku ke spolčení. Moskva však nechtěla kazit hru evropským partnerům. Jak v této souvislosti poznamenaly noviny Asia Times – ať už Rusko opěvuje BRICS, jak chce, tento formát jej zajímá jen do doby, než ho pustí do „společného evropského domu“.
Když byl v roce 2007 Strauss-Kahn zvolen předsedou MMF, slibovali Evropané, že bude posledním zástupcem Starého světa v této funkci. Nejspíš ani tehdy slib nebyl míněn vážně. Od té doby se však mnohé změnilo. Mít svého člověka v této pozici pro EU dnes není jenom otázkou prestiže, ale života a smrti. Fond dávno hraje roli záchranného kruhu pro krachující země eurozóny, a bude-li v jeho čele stát člověk nepříliš vstřícný k zájmům EU, celá její ekonomická konstrukce bude ohrožena. Na diplomatickou etiketu není čas, proto se už ani nikdo nenamáhá hledat argumenty ve prospěch evropského kandidáta, nebo, jak tomu bylo před čtyřmi lety, nabízet nějaký akční program. Svého kandidáta Evropa protentokrát ještě prosadí. Ovšem dalšímu oslabení svého vlivu se nevyhne a Lagardeová bude nejspíše poslední Evropankou ve funkci předsedy MMF.
Jedním z vysvětlení relativní snadnosti prosazování evropských představ v MMF je okázalý nezájem Číny. Slovy sice pranýřuje západní monopol, leč do boje o další osudy fondu se nehrne. Nijak zvlášť ho k životu nepotřebuje, sama neví, co s penězi. Dnešní strategií Číny je dosadit co nejvíce svých zástupců do vysokých pater mezinárodních organizací, včetně MMF. To umožní Číňanům připravit si půdu pro pozdější transformaci těchto institucí zevnitř. Masivní infiltrace spolu s diskreditací západních řídicích elit zcela uspokojuje dnešní potřeby ČLR.
Dění kolem MMF jen dokresluje rozkladný proces, jímž jsou zasaženy prakticky všechny mezinárodní instituce. Ani módní vyumělkované útvary se tomu procesu nevyhnou. Jsou-li země BRICS stavebními cihlami současného světa, jsou pěkně popraskané. Čína podkopává status quo zevnitř, Indie řeší své problémy s každým ze západních partnerů zvlášť, Brazílie využívá situace pro upevnění svého postavení na západní polokouli, Jižní Afrika je kdesi na okraji sdružení. A Rusko jako obvykle neví, čí je, ale chce být zadobře se všemi. Rozpad mezinárodního řádu vesele pokračuje.
