Rozpočtová a měnová politika
Ačkoliv se Klausova vláda chlubila střídmou rozpočtovou politikou, opak je pravdou. Vývoj fiskální stejně jako měnové politiky dodnes nejvíc připomíná systém brzda-plyn, tedy ode zdi expanze ke zdi restrikce a zpět.
Expanzivnost rozpočtové politiky pravicových vlád dokazují údaje očištěné od vlivu hospodářského cyklu. Stejně tak říkají, že s touto politikou skoncoval až rok 1998. Po tuhé balíčkové a měnové restrikci další výrazně expanzivní rozpočty zvolila sociálnědemokratická vláda. Ta sestavila rozpočet jako schodkový ve výši zhruba dvou procent hrubého domácího produktu, přičemž analytici odhadují, že skutečný schodek veřejných financí na konci letošního roku dosáhne úrovně až čtyř procent HDP. Ani konec milénia přitom podle většiny nepřinese žádnou změnu, naopak výše schodku bude minimálně stejná. Je tato vysoká míra expanzivnosti rozpočtu, navíc provázená i expanzivní měnovou politikou, skutečně zapotřebí? Je adekvátní hlubokému propadu ekonomi ky, nebo bude zdrojem vzniku dalších nerovnováh?
Země Evropské unie běžně používají jako makroekonomický ukazatel nikoliv nominální výši schodku či přebytku rozpočtu daného roku, nýbrž vývoj takzvaného strukturálního deficitu, tedy očištěného od cyklických výkyvů.
Cyklicky očištěná expanze
„To, jestli je rozpočtová politika restriktivní, nebo expanzivní, tedy zda podporuje růst, nebo jej brzdí, nelze vyčíst z vývoje nominální výše schodku či přebytku rozpočtu, ale ze změn vývoje cyklicky očištěného, takzvaného strukturálního rozpočtu, tvrdí člen představenstva společnosti Patria Finance Vladimír Kreidl. Jak je patrné z grafu, od roku 1993 do roku 1996 byla rozpočtová politika měřená tímto strukturálním deficitem vlastně expanzivní (křivka klesá dolů), do polovi ny roku 1997 byla neutrální. Pak přišlo balíčkové období, a tedy poměrně silná restrikce. Od poloviny loňského roku opět získala vládu expanzivní politika. To ovšem znamená návrat k politice, která přispěla k hlubokému schodku obchodní bil ance a následně k měnové krizi.
Míra expanze či restrikce pak představuje takzvaný fiskální impuls pro ekonomiku. Dokládá to graf, na kterém je patrná i letošní zatím nejvyšší míra expanzivnosti naší rozpočtové politiky, protože fiskální impuls by měl dosáhnout téměř 1,5 procenta . „Jednoprocentní impuls již může ekonomiku velmi silně ovlivnit. Může způsobit až o jedno procento vyšší růst hrubého produktu, ale i velké narůstání schodku zahraničního obchodu, což bychom určitě neměli opomíjet, tvrdí Kreidl. Z loňské velké restrikce (přes jedno procento), která přispěla k hlubokému propadu ekonomiky, jsme tedy skočili do letošní ještě větší expanze. Z dupnutí na brzdu jsme se přesunuli k silnému dupnutí na plyn.
Brzda-plyn i u měnové politiky
Obdobně „zprůměrovat lze i měnovou politiku centrální banky. Ta ovlivňuje ekonomiku nejen výší úrokových sazeb, ale i úrovní kursu koruny, který má následně opět vliv na vývoj obchodní bilance. Index měnových podmínek v sobě zahrnuje vliv obou měnových nástrojů a ukazuje, že měnová politika není příliš rovnovážná, ale opět se pohybuje poměrně cyklicky, a to téměř ve stejných cyklech jako politika fiskální.
Graf je konstruován tak, že zvýšení úrokových sazeb o jeden procentní bod a současné zhodnocení reálného kursu koruny rovněž o procentní bod zvedne index o sto bodů. Z něj je patrné, že v roce 1998 byla měnová politika cen trální banky poměrně silně restriktivní (křivka strmě stoupá), a to dokonce výrazně více než v roce 1997. Způsobil to samozřejmě vliv silného zhodnocování kursu koruny. A protože se k uvolňování úrokové politiky ČNB od poloviny loňské ho roku teprve nedávno přidalo i dlouho prognózované oslabování koruny, došlo ke skutečnému uvolnění měnové politiky vlastně až ve dvou posledních měsících loňského roku.
Další extrém?
Snižování sazeb a zejména oslabování koruny šlo mílovými kroky. Důsledkem toho došlo k výrazné přeměně měnové politiky z restriktivní na expanzivní. Z vývoje indexu rovněž lze vyvodit, že pokud nechce národní banka umožnit další silně expanzivní měnovou politiku, pak si nové snižování úrokové hladiny může dovolit jen při stabilním vývoji kursu koruny. „Index měnových podmínek je v ekonomice poměrně novou věcí, používá se pár let a dnes jej publikuje již i MMF, OECD nebo velké londýnské investiční banky, tvrdí Kreidl.
Během loňského roku tedy měnová politika výrazně brzdila, letos zase naopak ještě výrazněji přidává plyn. Existuje tak nebezpečí, že z jednoho extrému jsme letos neuvěřitelně rychle skočili do extrému druhého, a to oběma nohama současně - měnovou i rozpočtovou politikou. Je rozumné nedržet restrikci v době hlubokého poklesu ekonomiky. Ovšem vývoj ode zdi ke zdi - nyní asi přehnaná expanze obou politik - může způsobit mírné povzbuzení ekonomiky za cenu výrazného zhoršení zejména našeho zahraničního obchodu a samozřejmě opětovného narůstání inflace. Tím bychom směrovali ekonomiku nikoliv k dlouhodobějšímu růstu, ale jen zpět do hluboké nerovnováhy. Pokud totiž od centrální banky lze nyní očekávat spíš vyčkávací pozici, od rozpočtu zřejmě jen další expanzi.
