Veřejné zakázky si země v Evropské unii schovávají hlavně pro své domácí firmy. V Česku si zase prakticky všechny elektrárny či hutě, které potřebovaly odprašovací zařízení, už tyhle ekologické technologie pořídily. Firma ZVVZ-Enven Engineering chce proto těžiště své obchodní ofenzivy přenést na Ukrajinu, do Kazachstánu a hlavně do Ruska. "Tam dokonce plánujeme postavit vlastní závod," říká v rozhovoru generální ředitel Miloslav Šváb.
My dodáváme hlavně odprašovací zařízení a v Česku je už prakticky všechny hutě či elektrárny mají. A další elektrárny se tu stavět nebudou. Takže potenciál českého trhu je v tomto směru prakticky vyčerpán. Naše firma má v současnosti roční tržby zhruba 1,2 miliardy korun. Rusko, Kazachstán a Ukrajina se na tom už teď podílejí zhruba 20 procenty. Ve všech třech zemích máme dceřiné společnosti a jejich tržby chceme výrazně zvednout. Náš strategický cíl například na ruském trhu je dosáhnout k roku 2015 tržeb na hranici jedné miliardy rublů (v přepočtu asi 650 milionů korun - pozn. red.).
Český průmysl teď zažívá určitý comeback na východ. Odbyt v Rusku a dalších postsovětských zemích vyrovnává pokles poptávky v Evropské unii. I vaše firma teď chystá rozsáhlou obchodní ofenzivu na východě. Proč?
Je to reálné?
Ano, například na Ukrajině jsme loni uzavřeli kontrakty za 400 milionů korun. Jsou to většinou rekonstrukce stávajících odprašovacích zařízení v energetice, v hutnictví a závodech na zpracování rud a v cementárnách.
Rusy nezkoušejte „oblafnout“
Do Ruska jde dnes zkusit štěstí spousta českých firem. Jaké je tam podle vás nyní obchodní klima?
Rusy nesmíte podcenit. Oni jsou už dnes na výši a obchodování s nimi je zcela srovnatelné se západní Evropou. Mají svou hlavu, výbornou znalost techniky a vědí, co chtějí. Nezkoušejte je stran technického řešení nějak „oblafnout“. Starší generace Rusů s vámi ještě tu povinnou sklenku vodky vypije. Rozhodně s nimi mluvte pokud možno rusky. Ti mladší už umějí dobře anglicky a obchodují víc v západním stylu.
A Ukrajina?
Tam je to problematičtější. Na Ukrajině zůstává obrovská část hospodářství v šedé zóně. Víc bych se o tom nechtěl šířit. Oproti Rusku je na Ukrajině také ten problém, že si odběratel při dovozu zboží nemůže odečíst 20 procent DPH, což naše dodávky prodražuje. Proto jsme řízení naší dceřiné firmy, která sídlí v Dněpropetrovsku, v letošním roce svěřili místnímu člověku. Pro cizince je velmi těžké se zorientovat v tom, jak tam funguje účetnictví nebo vztahy s úřady či s bankami. Navazovat úzké obchodní vztahy je i pro znalého cizince víc než problematické. To prostě musí řešit Ukrajinec.
Jak vůbec obchodní partneři v postsovětských zemích vnímají Čechy?
Myslím si, že je to pro nás stále velká výhoda - ještě pořád nás mají Rusové i Ukrajinci rádi a ještě pořád vnímají český průmysl jako ten kvalitní „východ Západu“. Další výhoda je, že milují Českou republiku jako turistický cíl. Pokud si je chcete získat, určitě je sem pozvěte na návštěvu a připravte jim dobrý program. Oni zároveň uvítají, že se díky vašemu pozvání dostanou do schengenského prostoru. Většinou si pak prodlouží výlet i do dalších evropských zemí.
Komplikují vám vývoz do Ruska požadované certifikace?
Bohužel ano. My v Česku plníme mnoho norem a certifikací, ročně nás to stojí řádově statisíce korun. To jsou ale normy ISO a Rusové žádají certifikace podle vlastního systému GOST, naše certifikáty neberou. Takže řádově několik stovek tisíc korun ročně nás stojí certifikáty získané speciálně pro ruský trh. Přesto je máme. Nyní usilujeme o certifikaci v oblasti jaderné energetiky.
Rýsuje se vám na ruských jaderných elektrárnách už nějaká konkrétní zakázka?
Zatím ne. Rusové teď sice stavějí několik jaderných elektráren, jako je Baltská nebo Leningradská, kam jsme předložili nabídky, narážíme však na cenovou bariéru. Jsme pořád asi o 20 až 30 procent dražší než domácí, ruští dodavatelé. Ani to však nemusí být ten hlavní důvod.
Jste ovšem součástí česko-ruského konsorcia MIR.1200, které usiluje o kontrakt na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně. Pomůže vám to dostat se i k zakázkám na ruských elektrárnách?
Věříme, že v rámci tohoto konsorcia uplatníme naše kompletní dodávky vzduchotechniky od projektu až po zabudování dodávek do jaderné i nejaderné části. Dnes - po jednáních na nejvyšší úrovni - je to velice reálné, a proto také tento projekt podporujeme. Samozřejmě je logické, že usilujeme o další zakázky pro Rosatom. Bylo nám řečeno, že s námi počítají v projektech mimo Rusko, a to je pro nás velmi zajímavé. Nevzdáváme se a stále hledáme cesty, jak uplatnit naše dodávky také v současně budovaných jaderných elektrárnách v Rusku.
Vaše výrobky jsou velmi objemné a těžké. Jak je do východních zemí dopravujete?
To je pravda. Především ty největší části musíme vyrábět na místě nebo blízko místa stavby. Jsou to řádově stovky tun železa. Ostatní díly, náročnější na výrobní technologie, dopravujeme z Česka. Kupodivu vyjde levněji přeprava kamionem než vlakem a je časově přijatelnější. Například doprava jedné naší dodávky do Kazachstánu vlakem trvala tři týdny. Zatím jsme se proto snažili hodně využívat místní výrobny přímo v těchto zemích. Teď plánujeme, že postavíme vlastní výrobní závod přímo v Rusku.
Už máte konkrétní rozpočet a vybrané místo, kde by mohla továrna stát?
Předpokládáme investici ve výši 50 až 60 milionů korun. Chceme postavit dvě výrobní haly s kompletním vybavením. Místo zatím zvažujeme, ovšem o nabídky určitě nebude nouze. Stačilo, že jsem o našem záměru napsal do jednoho českého časopisu, a do týdne mi hned začaly přicházet nabídky. Před několika dny byl v Praze také ministr průmyslu Tatarstánu, který mi přímo nabídl plochu u nich v bezcelní průmyslové zóně. Zajistili by také přívod plynu a energií. Je to ovšem místo asi tisíc kilometrů od Moskvy. Musíme proto zvážit, zda bychom byli dostatečně blízko hlavním zákazníkům.
Evropská unie rozhodně není otevřený trh
Postsovětské země jsou pro vás nejslibnějším regionem, jak se vám ale daří na západ od našich hranic?
I když se o trhu Evropské unie pořád tvrdí, jak je volný, ve skutečnosti je v podstatě zavřený. Naprostá většina evropských zemí se dnes snaží protežovat své domácí firmy. Když se třeba v Německu nebo v Polsku ucházíme o veřejnou zakázku, pořád nás ujišťují, jak jsme výborní, ale nakonec stejně vždycky skončíme druzí a zakázku dostane místní firma. Jediným způsobem, jak to řešit, je otevřít si pobočku v dané zemi nebo tam najít místní partnerskou firmu, která do tendru půjde svým jménem.
Neudoláte tenhle protekcionismus ani nižší cenou?
Ne, dneska už jsme prakticky na stejných cenách jako například německé firmy. Česko přestalo být levnou zemí, jakou bylo dřív.
Co zakázky mimo Unii?
Účastníme se velkých projektů v Bosně, Srbsku či v Turecku. Také jsme například dříve vyváželi ve spolupráci s firmou Inekon dodávky odprašovacího zařízení do podniku zpracovávajícího niklovou rudu na Kubě. Ovšem dnes je obchod na Kubě velice komplikovaný a Kubánci kvůli své finanční krizi úplně přestali investovat do ekologie.
Patenty jen zbytečně přilákají konkurenci
Vyrábíte moderní stroje a to si žádá výzkum a vývoj, což bývá v Česku kamenem úrazu. Jak řešíte výzkum ve vaší firmě?
Ročně na něj dáváme asi 10 milionů korun. Dnes už to ale nechodí tak, že máte nějaké speciální pracoviště, kde by byli zaměstnanci, kteří se věnují jen a jen výzkumu a ničemu jinému. My to děláme takříkajíc za pochodu. Nevyvíjíme zcela nová zařízení, ale ty stávající vylepšujeme. Také je pravda, že elektrické odlučovače už dosáhly technického maxima. Jejich účinnost se blíží stům procentům a jsou schopny plnit nejpřísnější požadavky Evropské unie. Stále však pracujeme na zvyšování efektivity a snižování nákladů. Dnes je mnohde důležitější nízká cena než excelentní technické řešení.
Využíváte patentovou ochranu?
Nějaké patenty jsme měli, ale za posledních šest let jsme si nezaregistrovali ani jeden. Zvolili jsme jinou strategii. Podle nás je lepší si nové nápady spíš uchovávat v ústraní a v tichosti. Když si na něco pořídíte patent, jenom tím ostatní upozorníte, že máte nový nápad. Každý se bude snažit honem ho zjistit a okopírovat.
Většina podnikatelů si stěžuje na zoufalý nedostatek technicky zdatných pracovníků. Platí to i ve vašem oboru?
Naprosto. V naší firmě máme 250 zaměstnanců, z toho je asi 170 techniků a obchodníků. Je ale strašně těžké sehnat nové konstruktéry, projektanty a obchodníky s technickým myšlením. Přitom to trvá minimálně pět let, než projektant začne pracovat úplně samostatně. Mladým lidem se do technických oborů nechce. V případě naší firmy je navíc problém, že sídlíme v jihočeském Milevsku, což je pro mladé lidi málo atraktivní lokalita.
Přitom je to škoda - v našem oboru jsou myslím platy docela solidní. Navíc místo konstruktéra nebo projektanta je stabilní a máte dlouhodobou jistotu, že práci vždycky mít budete. Když někdo dělá úředníka v kanceláři, může ze dne na den o práci přijít a dneska bude těžko hledat novou. Stále přijímáme nové techniky, máme otevřené pozice a podané inzeráty.
Vaší prioritou je teď expanze na východ, přesto - jaké plány máte pro domácí český trh?
Česko čeká v našem oboru další velké téma v podobě přísnějších limitů na emise tuhých a plynných znečišťujících látek. Nové limity budou platit sice až od roku 2017, ale již dnes se na tuto problematiku vypisují výběrová řízení. Další důležitou oblastí je výstavba spaloven odpadů. Myslím, že situace skládkování i nebezpečného odpadu je neudržitelná a snad již budou přijaty takové zákony, které umožní energeticky využívat komunální odpad termickým spalováním i jinak. Do této oblasti naše firma chce rovněž zasáhnout a již se na to připravuje.
Miloslav Šváb (62) absolvoval pražskou ČVUT. Po škole pracoval v oblasti letecké výroby v podniku Motorlet. V roce 1980 nastoupil do národního podniku ZVVZ. Po sametové revoluci založil spolu s americkým investorem soukromou firmu Enven. Ta působila v oblasti dodávek technologií na ochranu životního prostředí. Později dosahovala obratu až 200 milionů ročně. V roce 2007 se tato firma propojila se skupinou ZVVZ.
V rámci holdingu tím vznikla samostatná společnost ZVVZ-Enven Engineering. V ní má Šváb dvacetiprocentní majetkový podíl. Podnik se specializuje na kompletní inženýring, od podepsání kontraktu až po zhotovení technologií na čištění odpadních plynů, dále také na klimatizační systémy a zařízení na dopravu sypkých hmot. Miloslav Šváb žije přímo v Milevsku nedaleko Tábora, kde má holding ZVVZ centrálu. Je ženatý, má tři děti. Ovládá ruštinu a angličtinu, mezi jeho koníčky patří lyžování a golf.
