Zemní plyn má nezpochybnitelnou pozici, její přeceňování by se však nemuselo vyplatit
Když jsme téměř před měsícem zveřejnili aktualizovanou státní energetickou koncepci, chtěli jsme především o tomto návrhu zahájit debatu. Dle očekávání se první ozvaly zelené iniciativy, které strategii účelově zredukovaly na otázku prolomení těžebních limitů. Ve druhé vlně teď zaznívají reakce expertů, kteří nejsou spokojení s podílem, jejž přisuzuje návrh koncepce jimi favorizovanému zdroji energie. Patří k nim i Vratislav Ludvík, dlouholetý odborník na plynárenství.
Omyly
Základní linií jeho argumentace je tvrzení, že koncepce dostatečně neřeší otázku zdrojů vhodných pro regulaci elektrizační soustavy. Jaderné bloky, které koncepce akcentuje, prý nejsou schopny nahradit regulační kapacitu uhelných elektráren. Řešením má být vyšší využití spolehlivých a čistých plynových zdrojů.
Ludvík se však mýlí, tvrdí-li, že jaderné elektrárny nelze využít pro regulaci elektrizační soustavy. Málo se o tom ví, ale obě české jaderné elektrárny jsou regulace schopné. Podpůrné služby však většinou neposkytují, protože jiné, dražší zdroje produkují přebytek regulačních kapacit. Pravdivé není ani tvrzení o neregulovatelnosti tepláren. Pouze malá část jejich výkonu je přímo vázaná na dodávku tepla a větší teplárny se pravidelně podílejí na dodávce regulačních služeb.
Jediným skutečně neregulovatelným zdrojem jsou fotovoltaické systémy a menší větrné elektrárny. Dle koncepce však budou dodávat zhruba čtyři až šest procent elektřiny, a z hlediska regulovatelnosti tudíž nepředstavují nepřekonatelný technický problém. Tvrdí-li tedy Ludvík, že struktura předložené koncepce neumožní regulovat energetickou soustavu, dokazuje tím pouze, že nezná skutečné mechanismy řízení elektroenergetiky ani úlohu jednotlivých zdrojů.
Buďme spíše opatrní
Mýlí se i v otázce těžebních limitů. Koncepce nenavrhuje jejich prolomení, aby zakonzervovala uhelnou energetiku, jak naznačuje Ludvík. Díky zrušení tohoto nesystémového opatření získá majoritně hnědouhelné teplárenství dostatek času k přechodu na obnovitelné zdroje a zemní plyn. Jinak budou teplárny za tři roky čelit skokovému snížení dodávek, na které se již nyní nemají šanci technicky připravit. To by ohrozilo centrální dodávku tepla pro statisíce domácností.
Kvůli zajištění bezpečnosti dodávek vyzývá Ludvík k masivní výstavbě plynových zdrojů a požaduje diverzifikaci plynovodních tras. Je pravda, že se mnoho západoevropských států do budoucna orientuje na plyn. To by nás však mělo vést spíše k opatrnosti než k nekritickému následování. Rakousko i Slovensko jsou již dnes ve výrobě elektřiny deficitní, po odstavení starých uhelných elektráren se k nim brzy přidá Polsko a po útlumu jádra také Německo. Při rozsáhlých výpadcích dodávek by proto nedostatek plynu pro elektrárny mohl způsobit krizi, kterou bychom nemohli řešit dovozem elektřiny. Nebylo by ji totiž odkud přivést.
Důležitá podmínka
Koncepce s novými plynovými elektrárnami počítá. Stanovuje však také důležitou podmínku – tyto nové zdroje by měly mít garantované dodávky plynu pro krizové situace. Za tohoto předpokladu je pětinový podíl plynových zdrojů na cílovém mixu, se kterým energetická koncepce počítá, realistický. Proto nebude fungování elektroenergetiky ohroženo ani při plynové krizi.
Plynové zdroje určitě hrají a nadále budou hrát významnou roli. V souladu s koncepcí bude také stát vytvářet podmínky pro diverzifikaci přepravních tras a pro další zvyšování kapacit podzemních zásobníků. Faktem však je, že většina zemního plynu se těží v politicky nestabilních oblastech. Sázka na výrazné zvýšení podílu plynu by se nám proto nemusela dlouhodobě vyplatit. Spíše bychom měli vyváženě posilovat odolnost české energetiky, aby byla připravena na všechny krizové scénáře. To je cíl, se kterým jsme aktualizovanou energetickou strategii pro příštích 40 let psali.
