Nejprve jak americký model funguje. Nejvíce lze ušetřit na personálu. Hotel nabízí mimořádně příznivou cenu, ale neobejde se bez jisté „spolupráce“ hosta. Nezbytný personál hotelu, například pokojské, se stane „neviditelným“. Host za pochodu chodbou sní longer z automatu, zapije ho colou z jiného automatu, kufry si nosí sám, při odjezdu jen hodí klíč do schránky a terminálem protáhne platební kartu.
Tedy optimální řešení pro některé novodobé formy turistiky, například takzvanou „alkoholovou“. Americký model ovšem vznikl mimo jiné jako reakce na úsporná opatření. Firmy oklešťují cestujícím manažerům a obchodníkům budgety a ti stále častěji budou hledat způsob, jak se do nich vejít. Je tohle budoucnost pražského hoteliérského byznysu?
Magazín E8 se pokusil o sondu u dvou úspěšných ředitelů: Miloše Končického, který reprezentuje malý rodinný hotel, a Romana Raye Strauba, manažera velkého hotelového řetězce.
Miloš Končický
ředitel hotelu Adria na Václavském náměstí
„Americký model zatím není evropským turistou příliš vyžadovaný. Síla tradice a bohatá historie noblesního hotelnictví, spojené s lehce starosvětskou orientací obyvatel starého kontinentu nám dávají důvody k mírnému optimismu. Česko je právě tak vnímáno.“
Hotel: „Jsme malý hotel, kterému se říká rodinný. Proč? Zaprvé bývají takováto zařízení ve světě rodinným vlastnictvím, budovaným po generace. Zadruhé kvůli velikosti: nemnoho pokojů, uměřené prostory restaurační a barové, málo četný personál, který je možné si za den za dva zapamatovat. Zatřetí - poskytovaná péče. Rodiný hotel hosta musí hýčkat od vstupu do recepce až po check–out.“
Klientela: „Rodiny, malé skupinky, především ale lidé, kterým říkáme ,obchoďáci‘. Jejich pobyty bývají krátkodobé a maximálně pracovní. Nemají touhu objevovat nová prostředí, jsou uvyklí svému. Vyžadují komplexní servis pro práci, obchodní setkání i relaxaci. Přibližně totéž platí pro rodinnou turistiku, pokud není zaměřena na kulturní akce ve večerních hodinách. Uondaní a přesycení dojmů rádi stráví nejméně dva večery v hotelu.
To vyžaduje i espritní interiéry. V našem hotelu je takovým trumfem restaurace Triton, manýristicky vyzdobená alegorií Orfeovy pouti do podsvětí. Salonky, jednací prostory a možnost spojení všeho druhu, jakož i často obměňovaný interiér pokojů jsou dnes už také nezbytným standardem.
Velké řetězce mají samozřejmě dokonale vypracované rezervační systémy, umějí se ,prodat‘ v nabídce cestovních kanceláří nebo leteckých společností. Mnohdy ale pracují s hostem podle vzorce, který vymyslel management někde ve Státech - mají přesně spočítáno, co si host zaplatil, a nemůžete tedy čekat nic navíc. Přesadíte-li však tento model do podmínek zcela odlišných, v soukolí leccos zaskřípe.
Cena: „To je náš problém. Malé podniky mají cenový práh posazený výše, pracujeme s malým rozpětím a při mimosezonních slevách nemáme mnoho prostoru. Jsou ovšem hosté, kteří za pocit sounáležitosti, za prohozenou větičku se sklepníkem o kvalitách toho či onoho ročníku vína rádi obětují nějakou tu minci.
Když se prioritním kritériem stane cena, jsme druzí. V takovém případě se ale šance otevřou malým hotelům v regionech.
Roman Ray Straub
generální ředitel andel´s hotel Prague a hotelu Diplomat (řetězec Vienna International)
„Mohlo by se zdát, že Praha je přehotelovaná, kapacita lůžek naddimenzovaná. Nemyslím si to. Objevily se letecké společnosti s minimální cenou letenek, ruzyňské letiště se rozšířilo, Praha leží v požehnaném místě. Třeba jen z Británie do Prahy vypravují až patnáct spojů denně. A poměr kvality služeb k jejich ceně je v Praze zřejmě nejpříznivější mezi evropskými velkoměsty.“
Hotel: „Každý hotel má svoji ,duši‘. A řetězec, jako je ten náš, může nabídnout nejširší škálu ,duší´.
Anděl je nová stavba, moderně architektonicky vyřešená, ctící prvky současného designu, s vysokou úrovní služeb. V jeho případě můžeme hovořit o novodobém hotelnictví třetího milénia, zejména pro mladé. Protože ale mládež po večerech vyráží ven a hotel opouští, nenajdete v Andělu klasickou restauraci - zela by prázdnotou.
Lidé usedlejší se naopak rádi v hotelu i navečeří a prožijí v něm večer. To jsou případy těch, které nabízejí ,pětihvězdičkový‘ luxus.“
Klientela: „Páteří klientely v Andělu jsou turisté z Anglie. Atraktivní designový hotel je u nich velmi populární a libra je silná měna. V Praze si mohou po libosti užívat za částku, která ani s letenkou nepřekročí hranici pěti set liber. Navíc je Praha bezpečná. Vysoký koeficient na straně příjmů v hotelu našeho typu představuje také kongresová turistika. Koncentrace seminářů a ubytování je pro hotel tou nejzajímavější a tato varianta platí i pro Diplomat.
Ne všichni budou chtít bydlet v design hotelu. Je tu generační rozdíl: hosté v Andělu jsou v průměru o deset let mladší než v Diplomatu a o dalších deset let oproti těm v Savoyi. Je třeba mít ovšem na paměti, že z dnešních ,baťůžkářů‘ budou za pár let manažeři, obchodníci a manželé s dětmi. I to, pochopitelně, změní jejich požadavky.“
