Jen jediný hmatatelný výsledek
Rok 2001 byl pro privatizaci v oblasti telekomunikací jen o málo úspěšnější než předcházející. Za jediný hmatatelný výsledek může být pokládán prodej zbylého státního podílu v Českých radiokomunikacích (ČRa). Společnosti Bivideon, což je účelově zřízený společný podnik německé Deutsche Bank a dánské Tele Danmark, bylo prodáno 51,19 procenta akcií za 6,817 miliardy korun. Vláda o prodeji rozhodla 5. září, posledního listopadu byla kupní cena zaplacena na účet Fondu národního majetku a akcie převedeny soukromému majiteli.
Reprízu ne!
I zástupci ministerstva financí však v neoficiálních rozhovorech vyjádřili názor, že by nebylo šťastné, aby se privatizační příběh ČRa v budoucnu u nějaké jiné firmy musel opakovat. Zvláště nelze považovat za úspěch poměr mezi vynaloženým časem a konečným výsledkem.
První rozhodnutí o privatizaci ČRa přijal Zemanův kabinet již 21. července 1999, kdy měl v úmyslu prodat akcie na kapitálových trzích. Zároveň se počítalo s tím, že bude umožněno dánské společnosti Tele Danmark, aby svůj podíl ve firmě zvýšila (již tehdy měla 20,8 procenta). Na konci roku 1999 však navštívili premiéra Zemana zástupci německého Deutsche Telekomu a vyjádřili ochotu zaplatit za firmu více, než vláda očekávala. Hovořilo s o tom, že by celkový výnos mohl dosáhnout až 30 miliard korun. Namlsaní ministři tedy vypsali výběrové řízení a očekávali napínavý souboj operátorů.
Nic takového se však nekonalo. Německá firma - poté, co se jí podařilo za 765 milionu USD převzít od ČRa majoritu v dceřiné společnosti RadioMobil - o matku přestala usilovat. Ze všech dalších uchazečů o „rádio“ se jako přijatelná nakonec ukázala pouze nabídka vítězného Bivideonu.
V poslední fázi procesu už vládní privatizátoři ani s nikým jiným nejednali. Vyjednávací pozice kabinetu se ukázala jako velmi chabá a výsledná cena za akcie zůstala za původním očekáváním (a to i poté, co se k výtěžku přičte šestimiliardová superdividenda pro Fond národního majetku a zhruba sedmimiliardová daň z loňských mimořádných příjmů). Celkový výtěžek pro stát je zhruba dvacet miliard. Do erární kasy sice ještě mohou připlout peníze za plánovaný odprodej vysílacích věží ČRa, o něž několik firem projevilo zájem, ale tento příjem je zatím nejistý.
Bez mobilní návnady.
Ze seznamu firem určených k privatizaci si kabinet stále nemůže odškrtnout Český Telecom. Nejnověji bylo konečné rozhodnutí přesunuto z konce října 2001 na konec března 2002. Pozastavení celého procesu si vyžádala snaha zástupců státu, aby Telecom nejdříve plně převzal kontrolu nad dceřinou společností Eurotel, jedničkou domácího mobilního trhu. Eurotel se měl stát hlavní návnadou pro investory.
Několikaměsíční vyjednávání však nakonec ztroskotalo, protože se Telecom nedokázal dohodnout s americkým konsorciem Atlantic West na ceně za 49 procent akcií mobilního operátora. Vláda ovšem soudí, že nezdar akce by neměl ovlivnit privatizační záměry. Fond národního majetku na konci listopadu vyzval potenciální zájemce o majoritu v Českém Telecomu, aby do 9. ledna 2002 předložili své předběžné nabídky. Informační memorandum obdrží ti uchazeči, kteří do 19. prosince vyjádří svůj zájem u privatizačního poradce, společnosti J. P. Morgan. Nabyvatel může získat až 78,1 procenta akcií, protože svůj majetek nenabízí jenom stát (51,1 procenta), ale s ním i dosavadní strategický partner, konsorcium TelSource (27 procent), které z Česka odchází.
Rozhodnutím ze 14. listopadu vláda umožnila účast nejen strategickým telekomunikačním investorům, ale i finančním investorům (pokud se tito se strategickými spojí do konsorcia). Kvůli nepodařené akvizici v Eurotelu lze ovšem z Telecomu očekávat nižší výnos. Dosavadním přáním kabinetu bylo vytěžit asi 80 miliard korun.
