Asi jako každý jiný kluk jsem i já vždycky snil o rychlém a krásném sportovním autě, které bude vypadat úplně jinak než většina vozů, které byly tou dobou k vidění na našich silnicích. Byly to typické úvahy dítěte, které nemá valnou představu o tom, k čemu je automobil skutečně potřeba. Nezapírám, rychlou jízdu mám pořád rád. Mezi moje nejsilnější zážitky za volantem patří chvíle, kdy jsem si řidičské dovednosti mohl prověřit a zdokonalit na brněnském a mosteckém závodním okruhu pod odborným dohledem pánů J. Mičánka a J. Kroužka. Od svého vozu, ve kterém strávím na služebních cestách nemálo času, dnes ale v prvé řadě očekávám spolehlivost a bezpečí. Domnívám se, že výběr vozu se v podstatě řídí velmi podobnými zásadami jako obchodní jednání. Vybírám-li si partnera nebo subdodavatele, předem vím, co od něj očekávám, a zajímám se především o jeho solidnost, o to, zda je schopen splnit vše, co slibuje. Vzhledem k tomu, že svůj vůz využívám především při práci, stává se pro mne také takovým partnerem. A Nissan Maxima s třílitrovým motorem je partnerem, na něhož je skutečně spolehnutí. Za poměrně přijatelnou cenu nabízí vše, co se od moderního vozu žádá. Nepříjemné popojíždění ve věčně přeplněných pražských ulicích je pro mě o něco snesitelnější díky automatické převodovce, výhody tempomatu naopak oceňuji při delším cestování. Vyhovuje mi také to, že Nissan Maxima je poměrně nenápadný a nebudí zbytečně okázalý dojem. Jeho vkusně a účelně vybavený interiér ale snese srovnání s jinými limuzínami.
