Milan Bohatec
V současné době používám vůz VW Passat 1,8 T, model z roku 2002. Jako služební vozidlo je to přiměřeně nenápadný, robustní a spolehlivý automobil s velmi příznivým poměrem „value for money“. Pro služební potřeby je to velmi slušný automobil, ale jako soukromý vůz bych si jej pravděpodobně nekoupil.
Vzhledem k tomu, že pracuji ve vydavatelství motoristických periodik, občas „neodolám“ a svezu se ve skutečné motoristické „lahůdce“, která „chytí za srdce i za duši“.
BertelsmannSpringer má velkoodběratelské smlouvy s několika dodavateli. Automobily zásadně nekupujeme na leasing, ale platíme je přímo. Služební automobily mají v tomto vydavatelství přiděleni pracovníci managementu (vrcholového i středního) a dále pak obchodní zástupci a zaměstnanci, kteří jej potřebují pro výkon své práce.
Naše velkoodběratelské smlouvy řeší i údržbu automobilů. Automobily obnovujeme po třech, maximálně čtyřech letech používání. S provozem automobilů jsme v minulosti (až na poměrně časté vloupání a podobné incidenty) problémy neměli.
Já sám privátní auto nemám. Automobil používám každodenně a řídím rád. Částka milion korun zcela jistě není nízká, ale v případě, že bych ji měl utratit za automobil „pro radost z jízdy“, a mělo-li by se jednat o vůz, na který bych se každodenně těšil, a současně takový, jenž se hodí i pro každodenní používání, by bohužel nestačila. Mohl-li bych tuto částku navýšit o padesát procent, pořídil bych si asi Alfu Romeo 166 3.0 V6 24V. Jestliže bych „musel“ vystačit s milionem korun, pravděpodobně bych volil mezi Renaultem Vel Satis a Volvem S60.
