Přitažlivost jednotlivých druhů ovlivňuje jejich přítomnost v zoo častěji, než si chovatelé uvědomují nebo připouštějí
Roman Horský a Petr Čolas v zoologické zahradě v St. Louis narazili na neobvyklou zaplachtovanou expozici.
„Nejdřív jsme okolo toho chodili, nakukovali dovnitř a pak zjistili, že to je akvárium s rejnoky. Říkám si, to je zajímavé. A ani Petr nic nahlas neřekl. Hned po příjezdu jsem se tedy do projektu pustil, a když jsme se loni na jaře opět setkali, povídám mu:,Petře, jdu do těch rejnoků‘,“ vypráví šéf zlínské zoo Horský.
„No, tos mě zaskočil, protože já je chtěl dělat taky,“ odpověděl prý ředitel Zoo Ostrava. „Snažíme se vytvářet expozice, kde jsou lidé v přímém kontaktu se zvířaty. A tady si sednete na kraj bazénu, koupíte krevetu a dáte ji rejnokovi. Bude to v rámci republiky něco nového,“ dodává Roman Horský k novince pro rok 2014.
Každý chce přijít s něčím novým. Miroslav Bobek pro Prahu před třemi lety vymyslel expozici velemloků čínských, otevřít by se měla letos na podzim. Kriticky ohrožený obojživelník, který může měřit přes 1,5 metru a již téměř vymizel z čínské přírody, do Prahy dorazí z jednoho asijského chovu. „Budou to mladé exempláře, ale rádi bychom si také zapůjčili dospělé jedince, aby je návštěvníci mohli vidět už od začátku v celé jejich majestátnosti,“ uvádí ředitel Zoo Praha.
Na čele v žebříčku Pokud jde o pestrost obyvatel zoologických zahrad, ty české si vedou v porovnání se zbytkem světa velmi úspěšně. Tým vědců z katedry zoologie – oddělení ekologie a etologie – na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v roce 2009 analyzoval druhy ptáků a savců chované v 730 zoologických zahradách sdružených ve Světové asociaci zoologických zahrad a akvárií. V první stovce co do počtu chovaných druhů ptáků se objevilo pět českých zoo. Na druhé příčce za specializovaným singapurským Jurong Bird Park se umístila plzeňská zahrada. Kromě ní se do stovky vešly Zoo Praha, Zoo Zlín-Lešná, Zoo Ostrava a Zoo Dvůr Králové. Pokud jde o počet savců, mezi nejprestižnějšími světovými zoo skončila plzeňská zahrada opět druhá, tentokrát za americkou zoo v San Diegu. Na deváté příčce se nacházela Zoo Praha. „Jestliže v první desítce světových zahrad jsou dvě české, mnoho to o nich vypovídá. Je ale potřeba říct, že i umístění v první stovce představuje vynikající výsledek,“ prohlašuje Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty. „Počet druhů můžete nahnat tím, že si je nějak opatříte. Kvalitu však poznáte hlavně podle toho, co jsou zoo schopny rozmnožit. Například Petr Velenský z pražské zahrady je nejlepším chovatelem plazů, jakého si lze představit. Takového žádná jiná zoo nemá,“ dodává Frynta.
Návštěvníci si všimnou hlavně mediálně sledovaných zvířat. Třeba že gorilí samice Kijivu se od konce prosince stará o novorozeného samečka. Jenom v pražské zoo se ale loni narodilo 1557 mláďat od 211 druhů zvířat. Mnohé z těchto odchovů jsou přitom v celosvětovém měřítku výjimečné, jako v případě krysy největší, sojkovce rezavouchého nebo želvy korunkaté.
Co pořídit za milion Chránit ohrožené druhy a upoutat návštěvníky atraktivními zvířaty jsou podle ředitelů českých zoo dvě hlavní motivace, na jejichž základě zoo své chovance vybírají. Do volby však vstupuje mnohem více aspektů. Zoo musí brát v potaz, jak náročné podmínky zvíře vyžaduje. „Když jsem nastoupil, měli jsme tři nosorožce i dva slony, jenže nejsme tak velká zahrada, abychom chovali obojí. I ten slon má výběh malý,“ prohlašuje ředitel Zoo Liberec David Nejedlo. „Druhá věc je, že jsme podhorská zahrada. Žirafy jsou třeba odolná zvířata, ale u jiných druhů se musíme přizpůsobovat. Máme dobrý chovatelský potenciál na úseku dravých ptáků, ale teplomilného orla nelight pořídíme, protože nemáme vybudovanou expozici na zimu,“ dodává.
Nezáleží přitom pouze na prostředí, jaké vyžadují sama zvířata, nýbrž i na tom, jak je chtějí vidět návštěvníci. „Orlosup bradatý je v tuto chvíli takový náš krásný vlajkový druh. Kdybychom ho chtěli chovat jen v zázemí zoo, postavíme pro něj za 200 tisíc odstavnou voliéru, která bude splňovat alespoň minimální prostorové nároky ptáků, bude vysoce účelová, chovatelsky propracovaná a nejspíš úplně neestetická. A postavíme jich za milion pět, zdarma do nich dostaneme v rámci chovného programu ptáky a každý rok se povede odchovat třeba pět mláďat. Kdybyste totéž chtěl udělat pro návštěvníky, voliéru, která ptákům vyhovuje, bude nadčasová a přiláká lidi, postavíte nejméně za milion korun. Takže nebudete mít pět párů, ale jeden. Prostory kolem voliéry navíc musíte vybavit lavičkami a interaktivními prvky, které lidi hravou formou zaujmou a nějak je vzdělají. A už jsme u úplně jiných peněz,“ říká Petr Čolas.
Roli hraje kromě zmíněného skutečnost, jestli lze dotyčný druh rozmnožovat. „Zoologické zahrady obecně trpí nedostatkem prostoru. Zvířat, jež by měla být kvůli své záchraně chována v lidské péči, přibývá stejným tempem, jakým mizí přirozené prostředí v zemích jejich výskytu. Zoo přitom tomuto tempu nemohou stačit. Naši předkové v dobách,dřevních‘ zoologických zahrad u většiny druhů nemuseli podobnou situaci s přebytky odchovů řešit. Tehdy se oslavovalo takřka každé narozené mládě, zejména to odchované přirozeně.
Dnes je u mnoha druhů,technologie‘ chovu známá, a rozmnožit je proto není tak velký problém jako kdysi,“ připomíná ředitel ostravské zoo.
Na zastoupení druhů v evropských zoo má navíc značný vliv Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, jejímiž členy je aktuálně 345 institucí a organizací ve 41 zemích.
Stará se o koordinaci chovu a u některých zvířat rozmnožování nedoporučuje. Zejména v případě těch, která se v zoo množí až moc dobře a jejich krevní linie je v populaci až příliš zastoupena.
„Vybíráme rovněž zvířata, která mají didaktickou hodnotu. Dnes sice vlci hřivnatí mají Evropský záchovný program (EEP), ale v době, kdy jsme je pořizovali, byl stop stav chovu.
Jenže v této zahradě nebyla žádná psovitá šelma,“ podotýká Nejedlo.
Barva zachraňuje kůži Přitažlivost jednotlivých druhů ovlivňuje jejich přítomnost v zoo častěji, než si chovatelé uvědomují nebo připouštějí. Vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zjistili, že stupeň ohrožení druhu není hlavním důvodem pro jeho přítomnost v zoo. První výzkum tohoto typu na světě, který o rok později potvrdil článek publikovaný jinou skupinou zoologů v prestižním časopisu Science, zmiňuje například dopad lidských preferencí na chované druhy papoušků.
Voliéry ve zmíněných 730 zahradách obývají častěji papoušci s intenzivnějším zbarvením peří, větším rozpětím křídel a velikostí těla. „Vztah mezi lidskými preferencemi a velikostí populace ve světových zoo se významně odrazil na všech čtyřech zkoumaných druzích papoušků,“ píše se v článku českých vědců.
Zkoumali také vztah lidí k některým druhům plazů, savců a jiných ptáků s obdobnými výsledky. „U různých skupin zvířat hrají roli různé atributy. Neexistuje jedno generální pravidlo, je potřeba se dívat po smysluplných celcích.
Takovým mohou být třeba zmínění papoušci nebo antilopy. Zatímco čím barevnější papoušek, tím častěji ho najdete v zoo, u antilop záleží pouze na velikosti. Velikost má vůbec na výběr chovaných druhů zásadní vliv. A to není pouze náš objev, ale potvrzuje to mnoho studií prováděných různými metodami. Nám se však kromě té velikosti do výsledků někdy promítá i krása,“ uvádí Eva Landová z Přírodovědecké fakulty.
Dřívější výzkumy například ukázaly, že vláda Spojených států podporuje finančně zvířata spíše podle jejich velikosti než na základě stupně ohrožení. Desetiprocentní nárůst v délce se dokonce v průměru pojí s navýšením peněz na ochranu o 8,6 procenta.
Obecně je v zoo zastoupeno mnohem více druhů savců a ptáků než plazů či obojživelníků. Jinými aspekty, díky nimž si zvířata „zachraňují kůži“, jsou podobnost s člověkem či aktivní chování. To vše návštěvníky přitahuje. Záleží rovněž na aktivitách neziskových organizací, jež si záchranu toho kterého druhu vytkly za cíl.
„Rozhodnutí, které druhy je v zoo správné chovat a rozmnožovat, by mělo být postaveno na potřebách ochrany přírody, a nikoli na popularitě toho kterého druhu,“ doporučují vědci ve studii. „Když se ví, že je některá skupina plná ohrožených druhů, mělo by se víc myslet na to, aby v zoo byly a lidem se lépe představily.
Pakliže máte dva druhy a oba jsou stejně krásné, ale jeden je ohrožený a druhý není, měly by zoo volit ten ohrožený, pokud ho dokážou získat,“ míní Landová.
Žádná Noemova archa Situace ve společnosti ovšem zatím nedovoluje českým zoologickým zahradám, aby se plně soustředily na ohrožené druhy. Úspěšnost zoo veřejnost do značné míry posuzuje podle návštěvnosti a toto kritérium ovlivňuje příliv peněz. Málokterý ze zřizovatelů by byl ochoten posílat finance do zahrady, do níž chodí relativně málo lidí, zato se intenzivně podílí na záchraně biodiverzity. Prostředky utracené z veřejných zdrojů kvůli zvířatům obvykle žijícím na druhém konci světa se voličům těžko zdůvodňují.
Ochranářské aktivity zoo jsou přesto rok od roku významnější. „Ještě když jsem před třiadvaceti lety do zoo nastupoval, byl pro mě hodnoticím kritériem počet zvířat a počet chovaných a odchovaných druhů. Pak se to přehouplo do toho, v jakých podmínkách jsou jednotlivé druhy chovány, vystavovány, rozmnožovány a z jakých jsou vraceny do přírody v případě, že to jde. Zoo ale jen podle toho soudit nelze. Dneska jsem nejradši, pokud se u nás narodí zvíře a jsme schopni ho zdarma poskytnout do reintrodukčního projektu. To ale nemůže nikdy fungovat zdaleka u všech druhů, protože to je drahé a náročné,“ uvádí Petr Čolas z Ostravy.
„Často se mluvilo o tom, že zoo jsou jako Noemova archa, že zvířata v zoo přežijí, rozmnoží se a pak vypustí do přírody. To děláme s koni Převalského, ale je to na světě ojedinělý případ. Návrat do přírody u druhů, které zachráníte ex situ, v zahradě, je většinou komplikovaný. Ať už proto, že se třeba mláďata tygrů nemají od koho naučit lovit, anebo kvůli likvidaci jejich přirozeného prostředí,“ dodává ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.
Zoologická zahrada bez lidí patří k nejpříjemnějším místům, na která člověk může natrefit. Když se po jejích chodnících či pavilonech nepotulují davy, většina zvířat vnímá procházejícího ostřeji. Emu hnědý v průchozím výběhu ve zlínské zoo byl na podzim dokonce tak důkladný ve zkoumání kožené bundy, že jednomu z autorů tohoto článku ji po celou dobu vytrvale oklovával. Přestože emu nepatří k ohroženým druhům a do Noemovy archy by se dnes nedostal, bylo to fajn. l
Se zvířaty na horské dráze
Návštěvnost českých zoo v letech 2007 až 2011
2007 2008 2009 2010 2011
Brno 252 387 326 930 250 184 238 036 245 702
Děčín 90 981 80 651 82 137 73 117 93 080
Dvůr Králové 542 011 539 447 552 167 454 476 411 382
Hodonín 134 645 146 281 151 112 136 113 147 165
Chomutov 251 427 223 792 239 483 216 396 242 171
Jihlava 265 063 244 354 267 283 226 809 265 953
Liberec 384 581 374 423 377 162 309 824 379 994
Ohrada 272 827 230 331 221 591 198 897 256 075
Olomouc 390 054 356 311 376 005 368 543 373 199
Ostrava 329 702 363 944 358 892 328 621 499 383
Plzeň 402 039 405 328 457 879 460 841 460 969
Praha 1 266 944 1 196 954 1 296 579 1 185 320 1 371 797
Ústí n. L. 165 302 164 497 167 864 135 064 151 180
Vyškov 241 376 220 451 199 470 160 244 190 049
Zlín-Lešná 503 450 490 010 507 330 442 549 503 322
Celkem 5 492 789 5 007 393 5 505 138 4 934 850 5 591 421
pramen: Unie českých a slovenských zoologických zahrad
Rozhodnutí, které druhy je v zoo správné chovat a rozmnožovat, by mělo být postaveno na potřebách ochrany přírody, a nikoli na popularitě toho kterého druhu
54 České zoo & byznys 2 Chránit ohrožené druhy a upoutat návštěvníky atraktivními zvířaty jsou podle ředitelů českých zoo dvě hlavní motivace, na jejichž základě zoo své chovance vybírají. Do volby však vstupuje mnohem více aspektů 59 Víno Vinařské dějiny jižní polokoule jsou v porovnání s Evropou krátké, a navíc po významnější část své historie nepříliš zajímavé. Dlouho se tamní vinaři soustředili na produkci kvantitativní, na jakost vína nebyl brán takový zřetel
60 Restaurace: Chagall’s Club Restaurant Změna majitele do podniku vnesla správnou orientaci, o dobrý pocit hosta tam usiluje každý člen personálu. Méně je ale někdy více
62 Telefonní budky Pokud si sluchátka z telefonních budek někdo neodnese jako suvenýr, zvedají se stále méně. Drží se hlavně na místech pro turisty Zoo Plzeň Nastraženo na slony Pokud chcete pochopit, co znamená termín biodiverzita, nezbude než navštívit plzeňskou zoologickou zahradu. Na ploše jedenadvaceti hektarů tam najdete největší koncentraci druhů ptáků a savců v rámci nejen Česka, ale téměř celého světa. V roce 1989 chovala 826 zvířat ve 189 druzích. Na konci roku 2011 to bylo bezmála 7300 jedinců zastupujících 1363 živočišných druhů. „Zoo mají tu nevýhodu, že kolekce bývají většinou dost podobné. My však díky odborníkům, kteří u nás pracují, nabízíme úplně jiná zvířata. Máme například kolem 120 druhů hlodavců – myší, tarbíků, pískomilů – a to jinde nespatříte, stejně jako několik stovek druhů ptáků. Máme ale také přes 200 druhů bezobratlých, od švábů, pakobylek, strašilek až po sklípkany. Kde uvidíte čtyřicet druhů švábů? Přitom jsou to strašně zajímavá zvířata,“ uvádí ředitel plzeňské zoo Jiří Trávníček. „Naši zoologové jsou doslova fanatici, oni chtějí chovat prakticky všechno. Každý z nich si pečlivě vybírá ty největší lahůdky, které jsou náročné na množení. Abychom tu neměli pět tisíc druhů zvířat, v tom nám brání jen nedostatek místa a peněz na krmení,“ říká Trávníček. Zvláštní charakter zoo nacházející se nedaleko centra západočeské metropole dodává od počátku osmdesátých let její spojení s botanickou zahradou. Návštěvníky láká i dinopark, který se v areálu otevřel v roce 2003. Hlavní novinkou loňského roku byl pavilon Svět v podzemí. „Za první dva měsíce tam prošlo přes 75 tisíc lidí, což mě příjemně překvapilo,“ tvrdí ředitel plzeňské zoo. Expozici živočichů žijících pod povrchem doprovází památník osvoboditelům Plzně, protože díky spolupráci s vnukem generála Pattona se podařilo z Německa sehnat tank Sherman. „Dva roky jsme vše projektovali, tři roky stavěli a expozice nakonec stála 35 milionů korun,“ podotýká Jiří Trávníček. Plány na letošní rok se týkají zrušení posledních nevyhovujících staveb. „V dinoparku jsme měli dvanáct ptačích voliér, které jsme loni na podzim zrušili a začali stavět nové,“ uvádí Trávníček. „Letos bychom také chtěli přestavět terária a tím pozměnit pavilon Z, původní tropický pavilon pro exoty, který už je ze dvou třetin předělaný. Od ledna do března tam hodláme vytvořit prostory pro kolekci jedovatých hadů,“ nastiňuje ředitel zoo. Kromě toho mají v Plzni připraveno několik drobných projektů, jako třeba skleník přibližující přírodu souostroví Seychely. Stavbu za zhruba deset milionů korun by měly obývat obrovské želvy a bude v ní místo i pro tropický prales s ptáky. „Takových projektů zamýšlíme do budoucna ještě řadu,“ říká šéf Zoo Plzeň. Dlouhodobým cílem Jiřího Trávníčka je ovšem přitáhnout do Plzně slony, kvůli nimž se zahrada rozšíří o čtrnáct hektarů. „Venkovní jedenáctihektarová expozice v loukách bude
volná krásná příroda, která tam teď je, my ji jen zvýrazníme exotickými zvířaty. Nechceme ji zničit stavbami, ale naopak z ní vytěžit maximum. Refugium nádherné přírody uprostřed Plzně,“ tvrdí Trávníček. „Rádi bychom postavili sloninec jako skleník s tropickým pralesem, kde by kromě slonů indických byli varani komodští, tapíři a orangutani,“ říká Jiří Trávníček. V takovém případě by nový pavilon přišel přibližně na 350 milionů korun. „Podle situace bychom uměli připravit i skromnější variantu, jako například ve
francouzské zoo v Beauval, kde je pětihektarový sloninec, za 100 milionů. To je poslední verze, protože bych byl raději, aby to nebylo jen o slonech,“ dodává. Hovořit o časovém horizontu, kdy by se sloni indičtí mohli v Plzni objevit, je zatím předčasné. „I když je sloninec za současné ekonomické situace v kategorii sci-fi, intenzivně na tom pracujeme. Věřím, že expozici vybudujeme, ještě než půjdu do důchodu,“ prohlašuje šestapadesátiletý Jiří Trávníček. „Kdybychom peníze na slony nesehnali vůbec žádné, tak v tomto prostoru vybudujeme expozice pro asijskou přírodu s kopytníky, ptáky a opicemi. Pomocí nenáročných domků po dvou milionech se celý areál i s oplocením dá postavit za 30 až 40 milionů,“ uvádí ředitel plzeňské zoo. l Česko mezi elitou Pořadí nejlepších světových zoologických zahrad podle počtu chovaných druhů savců
pramen: ISIS, Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie
Dřívější výzkumy ukázaly, že vláda Spojených států podporuje finančně zvířata spíše podle jejich velikosti než na základě stupně ohrožení. Desetiprocentní nárůst v délce se dokonce v průměru pojí s navýšením peněz na ochranu o 8,6 procenta
O autorovi| Tomáš Pohanka Jan Svatoš • pohanka@mf.cz • spolupracovník redakce