Boj o ceny řepky bude hodně ostrý
Žlutící se pole s řepkou mohou napovídat, že zemědělci budou s letošní úrodou této stěžejní agrární a potravinářské komodity spokojeni. Odhaduje se asi na jeden milion tun, přičemž domácí spotřeba je zhruba poloviční. Ale ouha: už delší dobu se nebojuje o „překročení plánované sklizně , nýbrž jen a jen o cenu. A v této souvislosti samozřejmě platí, že velká úroda značí cenu nižší. Navíc zpracovatelé olejnin ve snaze ještě srazit nákupní cenu začali dovážet sójové boby. A kromě toho ještě část produkce řepky pro výrobu bionafty stát povinně vykoupí v ceně nejméně o třetinu nižší, než kolik má podle zemědělců řepka stát na trhu. Sedláci však nechtějí skončit jako kdysi u Chlumce a letos poprvé hodlají při prodeji této olejniny vystupovat vůči zpracovatelům společně. To je vysoký trumf a největší odběratel řepky, ústecká Setuza, na něj bude muset reagovat. Jenže v celé hře je také dost neznámých. Začít sedmičkou. Zaklínadlem zemědělců při diskusi o ceně řepky je číslo sedm. „Jsem přesvědčen, že cena za tunu sedmičkou začínat musí, od září si umím představit, že za řepku rovnou z pole se bude platit přes 7100 korun, vyhlašuje předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský. Jiní však toto nadšení nesdílejí. „Zemědělcům bych to přál, ale aby cena začínala sedmičkou, to je asi z oblasti snů, míní ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu Jan Höck. Fond podle nových pravidel nyní musí podporovat producenty bionafty, jejíž součástí je metylester vyráběný z řepky. Těmto producentům prodá tunu jen za 4300 korun. Za obdobně nízkou cenu řepku vykoupí od těch zemědělců, kteří jsou zapojeni do programu nepotravinářského využívání zemědělské půdy. Nižší cenu jim kompenzuje dotacemi. Na podporu bionafty musí fond odevzdat 230 tisíc tun levnější řepky. Do tohoto limitu mu bude ještě nejméně 70 tisíc tun chybět, ale ty zřejmě nakoupí od běžných pěstitelů, aniž by letos nějak výrazně trh ovlivnil. Sedmitisícovou cifru nevidí jako reálnou ani zástupci farmářů. „Za řepku rovnou od kombajnu bude možné dostat tak 6500 korun, možná o dvě stě víc, předpokládá expert Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Bačina. Leccos napovídá i Obchodní burza Hradec Králové, která se letos konečně rozjela (EURO 13/2001). „V červenci se uskutečnil první obchod v ceně 6400 korun za tunu s termínem plnění 31. srpna, potvrzuje předseda burzovní komory Miroslav Adámek. Eso v rukávě. Stěžejním argumentem na straně zemědělců je ovšem jednotné vystupování vůči zpracovatelům, které má korunovat dohoda s tuzemským lídrem Setuzou, ovládajícím asi 70 procent trhu. Cena může přitom skutečně začínat sedmičkou, konkrétně jde o 7050 korun za tunu. „Je to přislíbeno, pokud budeme prodávat řepku přes jednu velkou odbytovou organizaci, jíž bude Obilnářská unie, prohlašuje prezident Agrární komory Václav Hlaváček. To ale prý Setuza slíbila také Asociaci soukromého zemědělství, Jaroslav Bačina kupodivu potvrzuje rovněž 7050 korun. Vysvětluje ovšem, že na rozdíl od družstevního svazu nemyslí cenu za řepku sklizenou z pole, ale za usušenou, vyčištěnou a franko železniční vagon. Totéž potvrzuje i Hlaváček. V době uzávěrky tohoto čísla týdeníku EURO Setuza ještě oficiálně tvrdila, že žádnou dohodu ve výše zmíněném smyslu s nikým nepodepsala a uvedenou cenu za reálnou nepovažuje. „Právě letos rozjíždíme linku na výrobu oleje z brazilských sójových bobů. Cena řepky je u nás vyšší než v Německu, jsem zvědava, jak se bude zemědělcům dařit vývoz, tvrdila mluvčí Setuzy Marie Logrová. V kuloárech se ovšem už v závěru minulého týdne tiše hovořilo o tom, že Setuza na slušnou cenu pro zemědělce přistoupí, pokud půjde o skutečně velkou dodávku. „Dvacet tisíc tun nás nezajímá, ale dvě stě tisíc už ano, sdělil týdeníku EURO pracovník Setuzy, který si nepřál být jmenován. Až naprší a uschne. Plánovaný postup zemědělců má ovšem několik háčků. Nejde ani o to, že se stále štěpí na družstevníky a soukromníky. Menší rozkol tentokrát nastal i v samotném táboře družstevním, jinak velmi disciplinovaném. Obilnářskou unii, jež má působit jako centrální odbytová organizace pro družstevní řepku, založili již před časem lidé blízcí prezidentovi Agrární komory Hlaváčkovi a ministru zemědělství Janu Fenclovi. Soukromníci z Hlaváčkovy komory vystoupili, Fencla odmítli pozvat na své vrcholné jednání. Agrární prezident a ministr ovšem aktivizací Obilnářské unie rozzlobili šéfa družstevního svazu Jirovského. Ten totiž už loni oznámil, že od letošního roku zahájí činnost odbytového družstva Agrooil, zaměřeného právě a jen na „nakupování řepky od producentů a její prodej potravinářům ve snaze sdružit se a dosáhnout lepší ceny . Jirovský teď kroutí hlavou: „Nechápu to, je to škoda, tohle se v rámci korektních vztahů nedělá. Dodává ovšem, že i Agrooil jedná se Setuzou a má prý nabídky i na vývoz. Právě export – počítá se s objemem 500 až 600 tisíc tun – také silně ovlivní tuzemský trh s řepkou. Nejsou vyloučena překvapení. „Záleží na počasí v příštích týdnech, glosuje situaci z pozice největšího domácího agroobchodníka František Janů z AGFTradingu. „Když prší, tak jsou potíže se sušením, čištěním a nakládáním. Jenže když je sucho, tak má Labe málo vody a je těžké produkty dostat do Hamburku, vysvětluje. „Pokud by bylo počasí extrémní, pak opravdu nastane problém dostat řepku z republiky ven, zároveň se totiž bude vyvážet i obilí. Už teď nastává mezi obchodníky boj o vagony, o lodě, varuje Janů. Pokud by opravdu nastaly potíže s exportem, pak se sny producentů o slušných cenách v tuzemsku rozplynou.
