Čína je stále číslo dvě

Při současném tempu růstu by Číňané mohli USA dohnat nejdřív za dvanáct let

Novinové titulky hlásaly nedávno do celého světa přelomový okamžik pro globální ekonomiku. „Čína má nakročeno k tomu, aby letos předstihla USA v roli vedoucí světové hospodářské mocnosti,“ napsal například deník Financial Times. Je to překvapivá událost – nebo by alespoň byla, pokud by toto tvrzení nebylo od základu mylné.

Ve skutečnosti zůstávají největší národní ekonomikou světa s velkým náskokem USA.

Informace byla založena na zprávě, kterou 29. dubna vydal Mezinárodní srovnávací program (ICP) Světové banky. Činnost ICP je mimořádně hodnotná. Používám jeho nové odhady zveřejňované přibližně jednou za šest let, a to včetně pohledu na Čínu.

Údaje ICP porovnávají HDP jednotlivých zemí s využitím směnných kurzů přepočtených na paritu kupní síly (PPP), tedy nikoli s využitím tržních kurzů. Tento postup je správný, když při měření životní úrovně zohledňujeme reálný (o in? aci očištěný) příjem na obyvatele. Zároveň je však nesprávný, když se zaměřujeme na národní důchod s cílem změřit váhu dané země v globální ekonomice.

V podstatě jde o to, že bez ohledu na zvolené kritérium – buď příjmu na obyvatele (s využitím směnných kurzů přepočtených na PPP), nebo agregátního HDP (při tržních kurzech) – zatím nenadešel den, kdy Čína překoná USA.

Tím v žádném případě nezlehčuji působivou bilanci čínského růstu, jenž za posledních třicet let dosahuje přibližně deseti procent ročně, což se rovná historickému zázraku.

JEŠTĚ DVANÁCT LET Z pohledu tržních směnných kurzů má americká ekonomika stále téměř dvojnásobnou velikost oproti Číně (přesně řečeno je o 83 procent větší). Zůstane­li roční tempo růstu čínské ekonomiky o pět procentních bodů vyšší než růst v USA bez podstatné změny směnného kurzu, potrvá ještě 12 let, než Čína americkou ekonomiku co do celkové velikosti dostihne. Bude­li rozdíl činit osm procentních bodů – například proto, že se jüan v reálném vyjádření zhodnotí o tři procenta ročně –, pak Čína překoná USA do osmi let.

Problém měření PPP versus tržní směnný kurz mezinárodní ekonomové znají. Tento nepříjemný, ale nevyhnutelný technický problém vzniká proto, že čínský výkon se měří v jüanech, zatímco americký příjem v dolarech.

Jak by se tedy měla čísla upravit, aby byla srovnatelná?

Nabízí se řešení použít aktuální směnný kurz – tedy vynásobit čínský HDP měřený v jüanech směnným kurzem dolaru k jüanu, aby bylo srovnání vyjádřeno v dolarech. Poté však někdo poukáže na skutečnost, že chcete­li měřit životní úroveň čínských občanů, musíte vzít v úvahu, že mnoho zboží a služeb je v Číně levnější. V Číně se dá za jüan pořídit více než v zahraničí.

Chcete­li tedy porovnávat příjem na obyvatele v různých zemích, potřebujete změřit místní kupní sílu, jak to dělá ICP. Ukazatel PPP je užitečný z mnoha důvodů, například kvůli zjištění, kterým vládám se podařilo zvýšit životní úroveň svých občanů.

NA ÚROVNI ALBÁNIE I když však porovnáváme příjem na obyvatele se zohledněním PPP, je Čína stále relativně chudou zemí. Ačkoli urazila za krátkou dobu velký kus cesty, její příjem na obyvatele se dnes zhruba rovná albánskému – to znamená, že stojí někde uprostřed seznamu 199 zemí.

Albánská ekonomika však na rozdíl od čínské ne? guruje často v titulcích. Není to dáno jen tím, že Čína má tak dynamickou ekonomiku, ale i tím, že je nejlidnatější zemí světa. Vynásobíme­li průměrný příjem na obyvatele více než 1,3 miliardy obyvatel, získáme vysoké číslo. Kombinace velkého počtu obyvatel a středního příjmu propůjčuje Číně nejen hospodářskou, ale i politickou moc.

Stejně tak pokládáme Spojené státy za současnou světovou mocnost číslo jedna nejen proto, že jsou bohaté. Pokud by byl kritériem příjem na obyvatele, pak by před USA ? gurovaly Monako, Katar, Lucembursko, Brunej, Lichtenštejnsko, Kuvajt, Norsko a Singapur. (Pro účely tohoto srovnání nezáleží na tom, zda používáme tržní směnné kurzy, nebo kurzy přepočtené na PPP.) Snažíte­li se získat zahraniční občanství, možná byste mohli uvažovat o těchto státech.

Zároveň však neřadíme Monako, Brunej ani Lichtenštejnsko mezi „přední světové hospodářské velmoci“, poněvadž jsou velmi malé. Tím, co činí z USA vedoucí hospodářskou mocnost, je kombinace vysokého počtu obyvatel a vysokého příjmu na obyvatele.

Právě tato kombinace vysvětluje rozšířenou fascinaci srovnáváním čínské a americké hospodářské velikosti či síly a zejména otázkou, zda již vyzývatel sesadil z trůnu dlouholetého šampiona. Směnné kurzy přepočtené na PPP však nejsou nejlepším nástrojem, jak na tuto otázku odpovědět.

Důvodem je skutečnost, že když hovoříme o velikosti či síle ekonomiky, hovoříme o široké paletě otázek – a o velkém množství účastníků. Jak velký je čínský trh z hlediska nadnárodních korporací? Začne jüan se zřetelem ke globálním ? nančním trhům šlapat na paty dolaru jako mezinárodní měna? Jakou částkou může Čína přispívat z hlediska Mezinárodního měnového fondu a dalších multilaterálních agentur a jak silné hlasovací právo by výměnou za to měla dostat?

Pro tyto i většinu dalších otázek týkajících se celkové ekonomické váhy je vhodným ukazatelem HDP při tržních směnných kurzech, protože chceme vědět, kolik si toho lze za jüan koupit na světových trzích – ne kolikrát za něj lze v Číně navštívit kadeřníka nebo kolik místního zboží si můžeme pořídit. A odpověď na tuto otázku zní, že Čína si toho celkově může koupit více než kterákoliv jiná země na světě – s výjimkou USA.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

O autorovi| JEFFREY FRANKEL, profesor tvorby a růstu kapitálu na Harvardově univerzitě