Ve vývoji čínské ekonomiky se prosazuje zpomalení růstu, vyšší cenové výkyvy a pozvolné posilování měny
Čína je v posledních desetiletích přiřazována ke skupině velkých zemí, pro které se již vžilo označení zkratkou BRIC, k nimž ještě patří Indie, Brazílie a Rusko. Společným rysem ekonomického rozvoje těchto států je orientace na dynamický růst s rychlým navyšováním jejich podílu na světovém hospodářství.
Otázkou je, jak se těmto zemím daří čelit současné finanční a hospodářské krizi.
Aktuální makroekonomický vývoj Číny ukazuje, že problémům se nevyhnula ani tato již dlouhodobě nejrychleji rostoucí ekonomika světa.
Zpomalení růstu V souvislosti s finanční a hospodářskou krizí, která v letech 2009 až 2013 postihla zejména vyspělé země, zpomalil růst výkonu ekonomiky i v Číně. Zatímco průměrný růst HDP v letech 2008 až 2011 činil 9,6 procenta, v roce 2012 došlo ke zpomalení na 7,8 procenta. Na poklesu se podílely poměrně rovnoměrně jak investice, tak i spotřeba domácností, jež z dvouciferných meziročních temp zpomalila podobně jako HDP.
Tempo vývozu přitom klesalo ještě rychleji než samotná ekonomika, a to pod pět procent. Hlavním důvodem nebyla ani tak vnitřní ekonomická situace, v jejímž rámci se konkurenceschopnost čínské ekonomiky snížila vlivem rychlého růstu mezd. Větší vliv měla oslabená poptávka po čínském zboží ze strany hlavních obchodních partnerů, Evropské unie a Spojených států. Navzdory zpomalení tempa růstu vývozu překonal objem čínského exportu USA. Přitom Američané drželi první světovou pozici prakticky od konce druhé světové války.
Ze statistických dat o situaci ve výrobě a dovozu do Číny vyplývá, že poptávka na čínském trhu je neuspokojena v následujících odvětvích, oborech či skupinách výrobků: produkty zpracovatelského průmyslu, potřeby pro stárnoucí populaci, služby, obnovitelné zdroje, vodohospodářství, nové technologie, letecký průmysl.
V oblasti vládních priorit směřujících do výhledového období se počítá s tím, že k prorůstovým silám bude patřit nejen vzestup úvěrové aktivity, ale i podpora přesídlovacích procesů obyvatelstva z venkova do měst, kde je více příležitostí pro zaměstnanost a růst domácí spotřeby. Ve výčtu faktorů prorůstové povahy nemůže chybět ani skutečnost, že Čína zlepšuje svou pozici v mezinárodním srovnání příjmu z přímých zahraničních investic.
Zatímco v roce 2007 byla Čína na 12. místě ve světě, v roce 2012 obsadila již devátou příčku s dvojnásobným objemem, který se přiblížil hranici 600 miliard dolarů.
Důsledky přehřátí V reakci na současnou finanční a hospodářskou krizi ve světě byly vládními autoritami vytyčeny další kroky k provádění strukturálních reforem. Masivní stimulační program cílený převážně na infrastrukturu a bydlení prohloubil inflační tlaky a vedl k přehřátí ekonomiky s dopady na dvě inflační vlny v letech 2008 a 2011, kdy růst spotřebitelských cen převýšil 5,5 procenta. Tato cenová vzedmutí byla důsledkem neschopnosti nabídky rychle se přizpůsobit růstu poptávky. Ceny vzrostly nejen na spotřebitelském trhu, ale i na trhu s nemovitostmi. Ty byly financovány bankami z mimorozpočtových financí vlády.
Podmínky zahraničního obchodu pro dovozce se v některých oblastech zlepšují, v jiných naopak zhoršují. Došlo například ke snížení cel a odstranění některých netarifních překážek.
Čína však stále brání volnému obchodu pomocí řady opatření. Patří k nim například vyžadování různých dalších certifikací o nezávadnosti výrobků, vymáhání nových podmínek pro vstup na čínský trh, zesílené využívání prostředků v oblasti antidumpingu a narůstající trend vytváření norem odlišných od celosvětových standardů. Také procedura přidělování kvót zůstává stále málo transparentní.
V Číně v minulých dekádách s výjimkou posledních dvou let rostly mzdy pomaleji než produktivita, z čehož těžil zejména výrobní sektor. V současné době jsou uplatňovány velmi nízké úrokové sazby u bankovních depozit, které znehodnocují příjmy domácností plynoucí z jejich úspor. Zároveň ale zvyšují konkurenceschopnost průmyslu tím, že snižují náklad kapitálu. V současné etapě ekonomického růstu dochází k rychlému růstu mezd, které v roce 2012 převýšily o více než 50 procent výši mezd z předkrizového období.
I přes tyto pohyby na trhu práce zůstává míra nezaměstnanosti nízká a pohybuje se ve městech ve výši mírně nad čtyřmi procenty. Počet nově vytvořených pracovních míst v roce 2012 převýšil 12 milionů.
Stabilní finance Zadluženost vlády se sice v letech 2008 až 2012 v absolutním vyjádření téměř zdvojnásobila, ovšem vzhledem k tomu, že zhruba obdobným tempem rostl i HDP, relativní zadluženost byla v podstatě stabilní, nepřesáhla dvouciferné číslo a pohybovala se kolem devíti procent. Otázkou však je výše zadluženosti v jednotlivých provinciích, která není oficiální součástí státního dluhu.
K silným stránkám čínské ekonomiky patří vývoj běžného účtu platební bilance, který každoročně převyšuje v nemalé míře 200 miliard dolarů. Výrazný je především přebytek obchodní bilance, v mírných deficitech je bilance služeb a výnosů. Důsledkem je neustálý růst devizových rezerv, který v roce 2012 již výrazně převýšil tři biliony dolarů.
Čína je v současné době největším zahraničním držitelem amerických státních dluhopisů.
Podle údajů US Treasury z ledna 2013 jde o částku 1264,5 miliardy dolarů, jež se podílí na celku státních dluhopisů USA celkem 23 procenty a současně představuje 38 procent devizových rezerv ČLR. Na druhé straně Čína poskytla zhruba stejnou částku na investice v cizině, přičemž v celosvětovém žebříčku zemí je na 13. místě. posiloVání Domácí mĚny Čínský měnový kurz je od roku 2005 nastaven jako řízeně plovoucí s posilujícím trendem vůči americkému dolaru. Reforma kurzového režimu je dlouhodobým procesem. Fluktuace podle centrálně stanovené parity byly povoleny v pásmu od plus 0,5 procenta do minus 0,5 procenta, od roku 2013 se zvýšil povolený interval o jedno procento, čímž je zvýšena míra fl exibility měnového kurzu. Měnový kurz vůči dolaru má být výhledově určen trhem a kapitálové toky značně liberalizovány.
Měna bude zřejmě mít i nadále nemalou rezervní funkci. Internacionalizace směny má kromě určité stabilizace přinést i nevýhody, za které lze považovat citlivost kurzu na sentiment a zvýšení náročnosti na stabilitu domácího finančního systému.
tĚsnĚ přeD Vrcholem Podle krátkodobého výhledu OECD z konce roku 2013 má čínská ekonomika v roce 2014 mírně zrychlit, což má být doprovázeno nízkou inflací, mírnými fiskálními stimuly a úvěrovou expanzí. Očekávají se nepříliš velké změny ve struktuře domácí poptávky, které by kompenzovaly sníženou zahraniční poptávku. V zásadě neutrální makroekonomická politika by měla vést k vrcholu hospodářského cyklu v roce 2014. V roce 2015 je pak očekáváno zpomalení ekonomického růstu k výši kolem 7,5 procenta.
Podle dlouhodobého výhledu OECD k roku 2030 Čína zvýší svůj podíl na světové ekonomice ze současných 17 procent na 28, zatímco podíl USA poklesne ze současných 23 na 18 procent. Tato prognóza ekonomického růstu ve světě se opírá o předpoklady interakcí technologického pokroku, demografických změn, fiskálních úprav, globálních nerovností a charakteru strukturální politiky. Očekává se, že tempo růstu světové ekonomiky se bude v průměru pohybovat v blízkosti tří procent.
O autorovi| SLAVOJ CZESANÝ * VŠE Praha
