Tato kuchyně je životní filozofií
Ničím mimořádný dům v ničím mimořádné ulici. Provinční nádraží na dohled a staveniště v sousedství. Snad jen impozantní kulisa novorenezanční Gröbeho vily na horizontu dává tušit, čím umí Praha okouzlit.
Důvodem, pro který do onoho všedního domu proudí desítky lidí, je jedna z nejvyhlášenějších čínských hospod ve městě. I já jednoho dne stojím před vchodem do restaurace Huang He. Samotný vstup, stylizovaná brána čínské pagody, nedokáže přes úpornou snahu eliminovat budovatelský vzhled domu. Prvky architektury „nové doby“, jak se tenkrát říkalo, použité při jeho rekonstrukci, jsou od asijské něžné krásy vzdálené tisíce světelných let. Ani uvnitř nejste zprvu nijak oslněni. Kouzelně malované vějíře, titěrné lampióny ani filigránsky jemné malby a grafiky nemohou, při vší své eleganci, skrýt některá ohavné pozůstatky minulosti. Třeba aluminiové „auslágy“, kdysi symbol přepychu, dominují vzhledu i dnes, bohužel negativně.
Rozpaky mizí poté, kdy se mě ujímá usměvavá dívka, uvádí mě ke stolu a s dětsky žvatlavým akcentem se vyptává na má přání. Dopřávám si aperitiv a pročítám exotickou nabídku. Nejraději bych okusil degustační menu, bohužel, nemají nic takového. Usnáším se na polévce s krevetami, mušlemi a sépií, pečené kachně s různými druhy masa a zeleninou. Závěr zařídí ananas smažený na medu. Obsluhující dívky mají neobvyklý systém obsluhy, zdánlivě chaotický a zdlouhavý, ale stíhají všechno bez zadrhnutí. Právě přitančila jedna z nich s miskou kouřící polévky. Předkládá mi ji a já, navnaděn a zvědav do ní nořím takovou tu podivnou porcelánovou lopatičku. Přede mnou v misce, v hustém až rosolovitém opalizujícím vývaru plavou kousky mořských živočichů, oranžové válečky karotky a svěže zelené vějířky brokolice. Vůně ani chuť samotného vývaru není ohromující, skromná až mizivá. Všechno dění obstarávají plovoucí segmenty. Jódovitý slaný otisk moře dodávají krevety, sépie přidá tajemný dech hloubek a jemné maso mušlí spojí spektrum do exotického celku. Zajímavá je účast zeleniny. Ta se v polévce neprojevuje, všechny své chuťové taje drží uzavřeny v sobě. Teprve při skousnutí uvolní koncentrované své nejlepší vlastnosti. Potěšující je pro mne fakt, že všechny prvky v polévce jsou připraveny na stejný stupeň tuhosti. Pevné maso sépie, křehké krevetky i mušle kladou čelistem stejný krátký odpor, než se poddají síle stisku. Kupodivu i zelenina má podobný efekt, je jen zlehka protažena teplem tak, aby neztratila svou tuhost a také si udržela barvu. Zvláštní dozvuk polévky na patře mne nutí přemýšlet o tom, jak moc je čínská kuchyně vlastně filozofií, podporující životní názor.
Do těchto úvah vkráčí další z dívek. Z talíře v její ruce se linou neuvěřitelně vůně, proplétají se a kombinují v bohatou, omamnou škálu budící sanici k samovolnému pohybu. Oválek plný masové směsi utopené v temné, husté omáčce, bílá rýže, tyčky, miska. S tyčinkami a miskou jsem to zkusil jen jednou. Potřísnil jsem ubrus a požádal o evropské „podávky“. Teprve teď mohu patřičně vychutnat širokou, přeširokou paletu nejrůznějších koření a přísad. Všechna masa, opět upravená nastejno co do stupně propečení, krásně drží každé svou chuť, jsou šťavnatá a křehká. Kachna navíc rozšíří ten gurmetský zážitek o to krásné křupnutí vždy, když prolomíte zlatavou kůrčičku z upečené kůže. Samotná chuť masa je základem, kolem něho rozviřují kolotoč širokánské škály dalších variet ostatní prvky. Na základě sójové omáčky, mírně nahořklém a zemitě důrazném, staví ostatní součásti krmě každá svůj podíl. Houby s rašelinným přídechem, tu svěží proužek papriky, onde sladce pikantní „cár“ póru. Podbarveno kořením vytváří vše dohromady vzácně vyrovnanou řadu, ve které ale má každá použitá surovina čas pro malé sólo, když na chvilku převezme taktovku, udá tón jednomu či dvěma soustům a opět se spořádaně zařadí, aby nechyběla ve „sboru“. Bylo to báječné, jen kačena doplatila na ohřívací tál. Její maso se dalším ohřevem „přetáhlo“ a trochu ztuhlo.
Zapomněl jsem dodat, že všeho byla ukrutná porce a s bílou rýží, „lišácky“ připravenou tak, jak ji umí jen Číňané, totiž suchou a přitom lepivě vazkou, poskytlo jídlo nezkonzumovatelné kvantum dobroty. Ananas, i když notně umravněný medem, si podržel svou agresivní aciditu a zapůsobil coby slušně výkonný digestiv.
Za tohle bezbřehé obžerství, byť vysoce kultivované, jsem zaplatil 470 korun a odcházel jsem s pocitem dobře proinvestovaných peněz.
Čínská restaurace Huang He
Vršovická 1, 101 00 Praha 10
Tel.: +420 271 746 651, fax: +420 271 748 012
e-mail: h@huanghe.cz, www:huanghe.cz
Otevírací doba: denně 11:00 – 23:00
počet míst: restaurace 70
kuchyně: čínská
Platební karty: všechny běžné
Jídelní lístek: čeština, angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, čínština
Původ nabízených vín: Česká republika
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 19 bodů z 20
Celkem: 52 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Polévka s kuřecím masem, čínskými houbami a bambusovými výhonky Kč 45,-
Černé vejce Kč 42,-
Jelen na šesterý pikantní způsob Kč 258,-
Smažený mečoun po huanansku Kč 188,-
Telecí maso ve sladkokyselé omáčce Kč 188,-
Jehněčí na pórku Kč 198,-
Kuře v citronové šťávě Kč 98,-
Krevety s čínskými houbami a chřestem Kč 298,-
Pražené rýžové nudle s vejci a třemi druhy masa Kč 125,-
Dou-fu s chřestem a brokolicí Kč 128,-
Míchané ovoce smažené na medu se zmrzlinou Kč 55,-
Výběr z vinného lístku:
Bohemia sekt Demi sec Kč 198,-
Ryzlink rýnský (Valtice) 0,75 l Kč 128,-
Rulandské modré (Valtice) 0,75 l Kč 158,-
