Čína si ukrojila pořádné sousto. Její vláda si dala do roku 2030 za cíl přejít na energie z obnovitelných zdrojů, a to minimálně ze 40 procent. Obrovská ekonomika na východě Asie je totiž největším zdrojem skleníkových plynů na světě a v rámci pařížské dohody musela slíbit, že za osm let dosáhne produkce jejích emisí vrcholu, a pak začne klesat. Čínský prezident Si Ťin-pching jde ještě dál a dušuje se, že nejpozději za dalších 30 let bude jeho země uhlíkově neutrální.
Že své sliby myslí Peking vážně (nebo alespoň se snaží, aby to tak vypadalo), chce dokázat konkrétními činy. A ty jsou, respektive mají být doslova megalomanské. Zkraje týdne se totiž hlava státu nechala slyšet, že jeho země vybuduje v poušti Gobi rozsáhlou solární a větrnou elektrárnu, jež bude generovat 450 gigawattů ekologicky šetrné energie.
Na obranu známého znečišťovatele je potřeba dodat, že několik více či méně významných kroků na cestě k vlastní dekarbonizaci v nedávné minulosti již udělal. Pozvolna se totiž mění v jednoho z lídrů implementace obnovitelných energií, kteří v dané oblasti určují aktuální trendy. Čína zodpovídá za 40 procent růstu kapacity pro výrobu uhlíkově neutrálních energií, jenž se odehrál v uplynulých letech. Patří také mezi bezkonkurečně největší výrobce větrných turbín a solárních panelů, ale i mezi producenty materiálů, z nichž se tato zařízení staví.
Prezident má tedy, zdá se, všechny potřebné zdroje ke splnění svého pondělního slibu k dispozici. Přesto se nad jeho plány na vybudování 450gigawattové elektrárny nelze nepozastavit. Proč? Tak například proto, že se jedná o jednadvacetinásobek celkového instalovaného výkonu všech elektráren v České republice. Nebo z toho důvodu, že zbytek světa za loňský rok vybudoval elektrárny využívající obnovitelné zdroje o celkové kapacitě ,jen‘ 290 GW. Či snad kvůli tomu, že jiná gigantická sluneční elektrárna, která se právě staví v severozápadní Indianě na území USA - Mammoth Solar - a která se rovněž vzhledem ke svým rozměrům jeví naprosto nereálně, bude mít plochu zhruba devadesátkrát tak menší a zajistí kapacitu ,pouhého‘ 1,65 gigawattu.
Mamutí projekt
Kdyby třetina výkonu plánované čínské stavby pocházela z fotovoltaických článků, třetina z větrných turbín a třetina se získávala z jádra, a pokud by jednotlivé solární panely měly parametry srovnatelné s těmi, jež se používají v Americe, potřebovali by jimi podle webu SingularityHub Číňané zastavět plochu o rozloze 90 909 fotbalových stadionů (neplést s hřišti).
Možná proto vláda zatím nijak nespecifikovala podíl jednotlivých způsobů výroby elektřiny na výsledném výkonu ani datum dokončení projektu. Předpokládá se však, že se tento kolos pokusí uvést do provozu do roku 2030.
Spojeným státům přitom od založení historicky první komerční elektrárny, kterou byla newyorská Pearl Street Station a za níž nestál nikdo jiný než Thomas A. Edison, trvalo celých 140 let, než se dostaly na kapacitu 1200 GW (jakékoli) elektřiny. Čína hodlá třetinu tohoto objemu postavit, byť za použití současných technologií, osmnáctkrát rychleji.
Jakkoli nerealisticky to zní, je fér přiznat, že komunistická velmoc s obrovským nerostným i ekonomickým bohatstvím, rozvinutým průmyslem a silným vůdcem, který se neštítí přesídlovat své občany a ničit všechny překážky i kvůli mnohem méně významným projektům, má ze všech světových zemí při uskutečňování obdobných plánů asi tu největší šanci na úspěch.
O produkci 450 GW obnovitelné energie do roku 2030 se totiž kromě Číny snaží i Indie. Ta se zavázala do letošního roku vybudovat uhlíkově neutrální elektrárny o kapacitě 175 GW. Premiér Naréndra Módí to oznámil předloni na online klimatické konferenci G20. Indie tehdy inspirovala k uhlíkové neutralitě mnoho dalších států včetně Číny nebo Austrálie. V současném kontextu ale indická poptávka po uhlí dosahuje historického maxima a od doby zmíněného slibu vzrostla o 13 procent. Naproti tomu ve výstavbě obnovitelných elektráren země vůči dřívějšímu tempu zaostává z důvodu potíží v dodavatelském řetězci.
‚Podpůrné‘ pálení uhlí
Realizaci projektu v Číně také komplikuje výrazné zdražení vstupních materiálů. Pro výrobu solárního článku je naprosto klíčový například polykrystalický křemík, který tvoří jednu z nezbytných vrstev solárního článku. Nepřekvapivě se syntetizuje především v Číně a jeho cena roste – v obdobích, kdy asijské fabriky kvůli pandemii zastavily výrobu i dvoj- až trojnásobně. Jak lockdowny a uzávěry v různých částech světa narušily dopravu, tak vzrostly i náklady na logistiku a pracovní sílu.
Prvních 100 GW elektrárny se ale údajně už staví, a brzy by se jejich výkon měl přidat ke stávajícím čínským zdrojům, tedy 328 GW větrné energie a 307 GW solární energie. Vzhledem k situaci okolo Ruska a Ukrajiny by se Číňanům totiž velké zásoby energií ještě mohly hodit. A oni to dobře ví. Čína se stejně jako mnoho dalších států snaží zabezpečit na svém území stabilní dodávky plynu i proudu. Tamější vláda už dříve tento týden oznámila, že se chystá zvýšit produkci uhlí a zvětšit kapacity svých zásob.
Čína se totiž vedle titulu lídra v oblasti obnovitelných zdrojů ,pyšní‘ i prvním místem ve spotřebě fosilních paliv. Zdejší těžaři zintenzivnili činnost ještě před vypuknutím války, což vláda vysvětlila následujícími slovy: „Pokračujeme v podpůrném využívání špičkové tradiční energie, zejména té vyrobené z uhlí.“
