Bushův kabinet odsouhlasil dodávku zbraní na Tchaj-wan za 6,5 miliardy dolarů
Odstupující kabinet prezidenta George Bushe miliardovým obchodem nepotěšil Peking. Americká vláda odsouhlasila, že prodá zbraně Tchaj-wanu v hodnotě 6,5 miliardy dolarů. Rozhodnutí se pochopitelně setkalo s nadšením tchajwanské vlády a protesty Pekingu. Američané neposílají zbraně na Tchaj-wan poprvé. Tentokrát je to ale v době, kdy Amerikou otřásá finanční krize a čínští investoři jsou na Wall Streetu vítáni více než kdy dříve. Navíc Američané potřebují Čínu jako prostředníka při jednáních o jaderném programu Severní Koreje a Íránu. Bush tak svého nástupce dostal do nepříjemné situace.
Něco ano, něco ne
Některé zbraně, které jsou součástí schváleného balíčku, nabídl Bush Tchaj-wanu již v roce 2001. Tchajwanci získají vojenské helikoptéry Apache, řízené střely Patriot a další vzdušné obranné systémy a náhradní díly stíhaček. V dolarovém vyjádření představuje dodávka jen polovinu toho, o co měl Tchaj-wan původně zájem. Bushův kabinet zredukoval počet řízených střel, nerozhodl o prodeji helikoptér Black Hawk, odmítl se bavit o ponorkách a ignoroval speciální požadavek na dodávku 66 stíhaček F-16. I když Američané nevyslyšeli všechna přání Tchajwanců, ti mohou být s několikamiliardovou smlouvou spokojeni. Agentura Bloomberg uvedla, že od roku 1950 do roku 2006 získal Tchaj-wan od Spojených států zbraně v hodnotě 18,3 miliardy dolarů. „Po dobu téměř třiceti let uvážlivý prodej obranných zbrojních systémů je podstatnou součástí americké podpory bezpečnosti, stability a demokracie Tchaj-wanu a zároveň míru a stability v Tchajwanském průlivu,“ konstatovala Ileana Ros Lehtinenová, zástupkyně republikánů ve vládní komisi pro mezinárodní vztahy.
Tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou již v květnu při své inauguraci prohlásil, že chce posilovat obchodní vztahy s Čínou, na druhé straně ale hodlá modernizovat vybavení armády, a to zejména kvůli vojenským aktivitám Číny v průlivu. Oficiální statistiky uvádějí, že v letech 1998 až 2005 si Tchaj-wan pořídil zbraně za téměř čtrnáct miliard dolarů, což ho řadí k největším kupcům zbraní mezi rozvojovými zeměmi. Nejvíce obchodů, za zhruba deset miliard dolarů, proběhlo mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy. Mezi dalšími zeměmi, které zbraně Tchaj-wanu prodaly, figurují Kanada, Francie, Německo, Izrael a Nizozemsko. Tchajwanské výdaje na armádu jsou jen zlomkem čínských. V letošním roce by se měl vojenský rozpočet Číny vyšplhat na 59 miliard dolarů, což je o osmnáct procent více než loni. Letošek je tak již dvacátým rokem v řadě, kdy se náklady na armádu zvyšují dvouciferným tempem. Navíc zůstává otázkou, zda ve skutečnosti není suma na zbrojení v Číně ještě mnohem vyšší.
Na kobereček
Číňané se ozvali okamžitě poté, co Bushova administrativa zveřejnila souhlas s další dodávkou zbraní na Tchaj-wan. Jako vždy, když Amerika k podobnému kroku přistoupila, následovaly oficiální protesty. Čínská tisková kancelář Sin-chua publikovala zprávu, že čínský ministr zahraničí požádal o vysvětlení amerického charge d’affaires v Pekingu. Tiskový mluvčí ministerstva zahraničí Liou Ťien-čchao konstatoval, že „čínská vláda a čínský lid důrazně protestují proti tomuto rozhodnutí, které vážně poškozuje čínské zájmy a čínsko-americké vztahy“. „Je přirozené, že tento krok rozdmýchá vážnou nevoli čínské vlády a čínského lidu,“ dodal Liou.
Číňané jsou na jakékoli zprávy o Tchaj-wanu velmi citliví. Dohoda o dodávkách zbraní vyvolala mnohem větší pozornost v Číně než v USA. Z loňské studie, která mapovala veřejné mínění týkající se čínsko-amerických vztahů, vyplývá, že pro Číňany je v této oblasti hlavní postoj Ameriky k Tchaj-wanu, zatímco pro Američany ztráta pracovních míst kvůli přesunu výroby do Číny. To ukazuje zásadní rozdíl v prioritách těchto dvou mocností.
Jak velkou odezvu, kromě té rétorické, skutečně obchod s Tchaj-wanem u Číňanů vyvolá, bude řešit až Bushův nástupce. Obama i McCain budou Čínu potřebovat při vyjednáváních se Severní Koreou a Íránem o nukleárním programu. Určitou výhodou nového amerického prezidenta je fakt, že Čínu v současné době více než zahraniční šarvátky zaměstnávají vlastní ekonomické problémy. Zaznamenala propad spotřebitelské i podnikatelské důvěry, čínské burzy klesají a předpokládá se, že čínská ekonomika zpomalí růst. Místo očekávaných deseti se může dle některých ekonomů dostat pod osm procent.
