Zdá se, že se v Mostecké uhelné úspěšně učí od světových přeborníků. Jejich zpráva, že nabízejí za státní podíl v Severočeských dolech jedenáct miliard korun, vyvolala mezi konkurenty šok. Ten však trval jen okamžik. Poté se zjistilo, že zdaleka nejde o částku, kterou stát dostane za své akcie, ale o souhrn různých plateb nejen ze zdrojů investora, ale především ze zdrojů samotné privatizované společnosti. S tímto trikem přišla před půldruhým rokem nizozemská společnost LNM Holding při koupi Nové huti. Ta také prohlašovala, že její investice představuje dvacet miliard korun, nicméně ve skutečnosti dostala předlužený ostravský podnik zadarmo a pět miliard k tomu. I když lze na této transakci leccos kritizovat, cena to nebyla špatná, protože Nová huť měla skutečně záporné vlastní jmění a stát ji prodával, aby zachoval zaměstnanost v regionu, což se mu nakonec v zásadě podařilo.
Privatizace dolů ale státu bezpochyby nějaké peníze vynese a je zcela zbytečné vydávat takové prohlášení, jaké zvolil Appian. Korektní firma nemá zapotřebí mást veřejnost. Je zřejmé, že v průběhu vyhodnocování podnikatelských záměrů, které trvá až do tohoto úterka (16. prosince), budou nabídnuté ceny utajovány a úniky slouží spíše k znervóznění konkurence.
Přesto se zdá, že by výnos z privatizace mohl překonat očekávání. Antonín Koláček ve vysílání Frekvence 1 přiznal 11. prosince, že nabídli za akcie Severočeských dolů mnohem více, než nabízeli vládě ve svém návrhu na exkluzivní vyjednávání. Tehdy to bylo necelých dvě a půl miliardy, nyní se hovoří o dvojnásobku. Koláček to zdůvodnil tím, že Temelín zkrátka nepoškodil doly tak, jak se zdálo před rokem, a tak lze očekávat vyšší zisky. To je ale jen část pravdy. Rozhodující je, že v soutěži se silnými finančními investory musel i jinak velmi skoupý uhlobaron sáhnout do kapsy co nejhlouběji, a je otázka, zda byla kapsa dost hluboká.
Také šéf Sokolovské uhelné nabídl za státní podíl dvakrát tolik, než nabízel před téměř dvěma lety, a lze očekávat, že si nechal i rezervičku, aby měl kam ustoupit v exkluzivním vyjednávání.
Zdálo by se, že vláda může jásat a chválit se, jakou pěknou privatizaci to zorganizovala. Jenže stíhání šéfa OKD Viktora Koláčka, který následně odstoupil z tendru, a vyšetřování jeho mosteckého jmenovce Antonína je pro budoucnost privatizační transakce docela vážnou hrozbou. Navíc lze tušit, že se po zveřejnění verdiktu strhne silná diskuse i o hodnocení podnikatelských záměrů. Zdá se totiž, že investoři své sliby podmiňují někdy spornými podmínkami. Například Appian se domáhá toho, že koupí podíl ČEZ, ať už se to této firmě líbí, nebo ne. Sázet na to, že zmíněné miliardy zacinkají v prázdné státní kase, je proto pořád ještě předčasné.
