Navzdory místy až ponižujícímu nadbíhání Číňanům zůstává Česko na okraji zájmu čínských investorů. Příliv čínských investic do Česka, avizovaný Hradem v souvislosti s letošní návštěvou čínského lídra Si Ťin-pchinga v Praze, přichází ve formě, která se nepromítá přímo ani do růstu HDP, ani do zaměstnanosti.
Kdyby mapa světa vypadala podle toho, kolik toho Čína proinvestovala, byla by planeta hodně jiná: západní Evropa by byla obrovská, následována asi poloviční Severní Amerikou, pak dlouho nic, následované východní Asií, zvící asi pětiny západní Evropy. Někde úplně na konci by byla střední a severní Evropa. Navdory celosvětové investiční ofenzivě čínských firem a chvílemi až ponižujícímu nadbíhání Číňanům zůstávájí Středoevropané z hlediska zájmu zcela na chvostu.
Tisíckrát ze sebe mohou soukat čtyři protokolárně nejvýše postavení Češi omluvy za přijetí dalajlamy dvěma členy vlády, velké hry se odehrávají někde úplně jinde. Čínské firmy při svých akvizicích v zahraničí mohou počítat s vládní podporou. A to nejen státní, ale i ty soukromé, na něž připadaly loni asi čtyři pětiny akvizic.
Kam investují
Čína jako země, odkud investice přicházejí, nikoli kam plynou, je relativně novým fenoménem. Ještě před 15 lety byl celkový objem investic Číny v mezinárodním měřítku zcela zanedbatelný. Od té doby Čína vstoupila do WTO (2001), ale především svou poptávku po komoditách už nedokázala saturovat jen z domácích zdrojů. Když domácí poptávka nabývá cenotvorný charakter, je čas začít investovat. A přesně to čínské firmy udělaly.
Výsledkem je strmá křivka celkového objemu čínského kapitálu investovaného v primárních odvětvích, především v těžbě ropy a nerostných surovin. Tam si hlavně prostřednictvím akvizic a financováním infrastrukturních projektů (plynovody, ropovody) pojistila spolehlivost dodávek.
Ještě v roce 2010 představovala primární odvětví zhruba dvě třetiny investic, dnes jejich váha klesla. O to širší je však spektrum akvizičních cílů i motivů.
Primárním cílem je nyní dostat se ke značkám etablovaným na globálních trzích, k vyspělým technologiím a patentům, kterými akvírované společnosti disponují a jež lze obtížně pořídit jinak.
Strategicky dobře zdůvodnitelné je také zaměření na infrastrukturu od energetiky přes telekomunikace až po dopravní projekty, masivně podporované z nejvyšších míst v rámci novodobé Hedvábné stezky, případně ve stopách námořních výprav středověkého admirála Čeng Che.
Projekt gigantických peněz, to je Hedvábná stezka. Čtěte:
Ožívá gigantický projekt nové Hedvábné stezky. Pohltit má na bilion korun
Nečas chce s Číňany obnovit Hedvábnou stezku
A konečně je tady zájem o investice do triády „wealth, health and happiness“, pod niž se vejde cokoli z finančního sektoru související se správou a ochranou hodnoty majetku, kvalitních realit, investic do farmaceutických firem, ale i média či nákupy fotbalových klubů.
V oblibě jsou prémiové nemovitostí včetně spektakulárních nákupů typu newyorského hotelu Waldorf Astoria za 1,95 miliardy dolarů čínskou pojišťovnou Anbang přes velký počet nákupů v Londýně až po realitní dealy v Číňany oblíbených destinacích typu kanadského Vancouveru nebo Toronta či australského Sydney, Melbourne nebo Brisbane. V Madridu koupila společnost Wanda kdysi nejvyšší budovu ve Španělsku, proslulé Edificio Espana, v Miláně zase Fosun zaplatila 345 milionů eur za Palazzo Broggi, historické sídlo banky Unicredit. S tím, jak se zahraniční turistika stává součástí životního stylu čínské střední třídy, dává samozřejmě smysl investovat nejen do ubytovacích kapacit a služeb cestovního ruchu.
Citlivost vztahů mezi Čínou a západními zeměmi spočívá ve dvou základních aspektech. Zaprvé v asymetrii, kdy čínský trh nelze při nejlepší vůli z hlediska zahraničních investorů označit jako otevřený - řada strategických oborů je buď uzavřena zcela (36 oborů), anebo je postavení zahraničních partnerů „juniorní“ a nemohou nabývat majority (35 oborů). Z českého hlediska je podstatné, že v této kategorii se nachází také automobilový průmysl, kde nejenže podíl zahraničního partnera nemůže překročit 50 procent, ale zahraniční partner nemůže mít v Číně více než dva společné podniky.
Druhým aspektem je fakt, že Čína je nepoměrně více chráněný trh nejen z hlediska investic, ale také z hlediska obchodu, kdy zejména u produktů zpracovatelského průmyslu podléhají dovozy do Číny podstatně vyšší celní ochraně a také netarifním bariérám.
Slabá projekce
Příliv čínských investic do Česka, avizovaný Hradem v souvislosti s letošní návštěvou čínského lídra Si Ťin-pchinga v Praze, přichází ve formě, která se nepromítá přímo ani do růstu HDP, ani do zaměstnanosti.
Číně se v posledních týdnech spíš daří šlapat v českém porcelánu. Po rituálních tanečcích s dalajlamou a následnou suplikou našich ústavních činitelů následovalo zrušení návštěvy ministra zemědělství Jurečky v Číně. A do toho přijdou úvahy, že by snad Česko mohlo zadat čínskému dodavateli jaderných technologií kontrakt na dostavbu elektráren bez soutěže, a ještě bez velkorysé nabídky pro účast lokálních dodavatelů. Tohle Rusové prostě umějí lépe.
Čtěte dále:
Zůstane u slov? Čínské projekty v Česku mají zpoždění, vzájemný obchod klesá
Investice na ústupu: čínský kapitál v českých firmách se snížil
Hodnotit dosavadní snažení o strategické partnerství s Čínou je prozatím snaha o masírování čísla, které začíná za nulou. A vyžaduje to připomenutí základů makroekonomie. Negativní čistý export je položka snižující HDP, počítáno výdajovou metodou, nikoli naopak. Nerovnováhu v bilaterálním obchodě by mohly částečně vyrovnávat služby díky masivnímu přílivu čínských turistů, které do Prahy vozí tři přímé linky, ale to je efekt v miliardách, nikoli ve stovkách miliard korun. Takže kdyby existovala jen relace Česko-Čína, byli bychom zadlužení až po uši a prodávali domácí aktiva ve velkém. Čínské akvizice nejsou transakce na běžném, ale na finančním účtu a není to žádná milost, ale cesta, jak vyrovnat deficit na běžném účtu. Platební bilance jako celek musí být vyrovnaná z definice.
Spektrum investic, do nichž se pustila čínská skupina CEFC, se nijak zvlášť neliší od toho, co v rámci „wealth, health and happiness“ dělají největší čínské soukromé konglomeráty Dalian Wanda nebo Fosun. CEFC sice koupila fotbalovou Slavii, Žďas, několik nemovitostí včetně elitního hotelu Mandarin Oriental v Praze a velkého kancelářského komplexu Florentinum, zainvestovala do Šimáněho Travel Servisu, ale hodně komplikovaný je zjevně její vstup do finanční skupiny J&T, který ani po půl roce nedostal souhlas od regulátora. S mediálním hráčem Jaroslavem Soukupem se CEFC úplně nepohodla, mluví se o uplatnění put/call opce.
Opravdu velkou transakcí by byla případná akvizice Škody Transportation ze strany největšího světového výrobce kolejových vozidel na světě, čínského „národního šampiona“ CRRC, pokud k ní tedy dojde.
Nakonec i ti, kteří s tím spojili svá očekávání, budou možná muset konstatovat spolu s hlavním hrdinou z Proustovy Swannovy lásky: „Tolik utrpení kvůli ženě, která vlastně ani není můj typ.“
