Čínské plus a český pangejt

KOMENTÁŘ Nebylo by dobré, kdyby se měli nezávislí úředníci České národní banky dostat pod tlak politické servility a ohýbat standardní postupy

Starý známý český pangejtismus demonstrovali minulý týden při návštěvě čínské hlavy státu prezident Zeman i se Sobotkovou vládou více než dokonale. Posun od dalajlamismu z dob Václava Havla k rektální diplomacii Miloše Zemana byl dokonán.

Státní symboly po cestě čínského prezidenta z letiště jsou jistě v pořádku. I bezpečnostní uzávěry nehlášené dopředu se dají v dnešní době všudypřítomného terorismu pochopit. Zásahy policie proti jakýmkoli nesouhlasným demonstracím, které byly ve skutečnosti více proti Zemanovi než čínským komunistům, a likvidace tibetských vlaječek v soukromých prostorách se ale jeví za hranicí práva. Je samozřejmě otázkou, zda tyto excesy byly plněním nějakého skandálního rozkazu policejních náčelníků, nebo jen dobře známým působením iniciativního blbce, nicméně je skutečností, že normálnímu českému občanu z toho muselo být hanba.

ÚHLAVNÍ NEPŘÁTELÉ

Toto vše by ale nemělo překrýt zcela nesporný fakt, že narovnat vztahy s Čínou, přivézt odtud investory a otevřít dveře na čínský trh tuzemským podnikatelům mělo proběhnout dávno. Za prezidenta Havla jsme si hráli na čínského úhlavního nepřítele v Evropě a vzhledem k naší ekonomické bezvýznamnosti na nás mohli demonstrovat, jak to vypadá, když někoho nemají rádi. Česko­čínský obchod byl zanedbatelný a to se dodnes nezměnilo. Velmi to kontrastuje s tím, jak se v posledních dvou desetiletích rozvíjel byznys s Čínou v Německu, Francii, Británii i jinde, o USA nemluvě.

Pro Česko je přitom obchod se zeměmi mimo EU nutností, jakkoli naše svázání s Evropou a zejména s Německem je a bude i nadále zásadní. Jenže obchod s Evropou se odehrává především strojírenskými subdodávkami z německých fabrik na českém území, a tudíž smetanu té největší části přidané hodnoty slízne zahraniční ? nalista výrobku. A když se objeví v Česku konkurenceschopný ? nální produkt, jako třeba škodovácká lokomotiva, dokážou německé státní úřady kopat za privátní ? rmu Siemens a chránit svůj trh stejně dobře jako čínský komunista.

Otevírat dveře pro ? nální českou produkci s vysokou přidanou hodnotou na trzích, kde vládne viditelná ruka státu, je bezpochyby úkolem pro politiky a je to pro budoucí prosperitu země důležité. Ty demonstrativně podepisované dohody proto mají svůj význam. Podobné je to s investicemi. Dosavadní vlastníci oněch koupených ? rem inkasovanou hotovost jistě neutratí v Pařížské ulici, ale investují do nových projektů. Takže přínos pro ekonomiku zde viditelně existuje.

STRATEGICKÉ ZÁJMY

Zájem Číňanů speciálně o energetiku a ? ­ nančnictví je logický, nicméně je namístě být ve střehu. Jde zde o strategické zájmy státu a ty naše jsou jistě odlišné od čínských. Český stát disponuje efektivními nástroji regulace jak ? nanční stability bankovního sektoru, tak energetické bezpečnosti. Aktuální je především prověření CEFC Českou národní bankou pro vstup do skupiny J&T a případnou koupi GE Money Bank. Bylo by velmi nedobré, kdyby se měli nezávislí úředníci nyní dostat pod tlak politické servility předvedené při státní návštěvě. A protože prezident Zeman má vůči ČNB významné kompetence, které už zanedlouho projeví při výměně dvou lidí z jejího vedení, není dobré nad tím ohýbáním hřbetů mávnout rukou.

O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz