Maroš Breda chce z vína vypěstovaného v Šan-tungu udělat světovou značku
Číňané vínu moc nerozumějí. Mnohdy rozlišují jen červené a bílé. Přičemž to druhé prakticky nepijí. A pak také vína dělí na francouzská a „ta ostatní“ – pod něž se vejdou i kvalitní španělská, italská, chilská nebo kalifornská vína. Idea začít v Číně pěstovat dobré (červené) víno zní jako fantasmagorie. Přesto chce Čechoslovák Maroš Breda se svým vínem Chateau Nine Peaks uspět nejen v Číně, ale i po celém světě.
* Kdy jste začal pěstovat víno v Číně?
Začali jsme v roce 2008 tím, že jsme hledali lokalitu. Při zakládání vinohradu je důležité vědět, co chcete pěstovat a jaké jsou na místě klimatické podmínky. Měli jsme vytipovaných asi padesát různých míst. Vybrali jsme si region Laj-si, což je severně od města Čching-tao, dnes tam máme sto padesát hektarů. Odrůdy pěstujeme různé – Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Cabernet Gernischt, Merlot a teď zkoušíme Syrah. Celý projekt začal pan Zdeněk Blažek. Já jsem ve firmě čtvrtým rokem. Moje práce spočívá v tom, abychom nedělali jen nejlepší čínské víno nebo jedno z pěti nejlepších. Já z našeho vína chci udělat světovou značku. V Číně roste obliba pití vína, hlavně červeného, nicméně máme i skvělou chardonnku. Minulý měsíc jsme vyhráli zlatou medaili v Hongkongu za nejlepší Chardonnay z Číny za rok 2013. To je ale pořád kategorie čínských vín. Když vezmete čínské víno a půjdete s ním do světa, tak je to průměrné víno. Dosáhnout ale takové kvality v Číně, to už je něco unikátního. V Číně není historie pěstování kvalitního vína. Asi největší producent je Changtu a ten má produkci dvě stě milionů lahví ročně. Jde o stolní víno. Najít odrůdová a kvalitní vína je těžké. Konkurence už v Číně začala, je tu hodně investorů. My jsme zahraniční investor, který má 100 procent ve firmě, což je unikát.
* Kolik ročníků už jste vypěstovali?
První sběr byl v roce 2010, ten ale nešel do prodeje. První regulérní ročník byl tedy až v roce 2011. Rostliny a štěpy dovážíme z Francie z Bordeaux, což v Číně nikdo jiný nedělá. My si myslíme, že ten genetický materiál je hodně důležitý. A genetický materiál pro Chardonnay nebo Cabernet Sauvignon, který najdeme v Číně, se s tím nedá srovnat. Tyhle rostlinky, když vyrostou, tak dávají hroznu jinou chuť a komplexitu. Dovezli jsme rostliny pro 70 hektarů, pět tisíc na hektar, takže nějakých 350 tisíc sazenic.
* O těch sazenicích se mi doneslo, že uschly při kontrole čínskými úřady. Je to pravda?
Uschly… Dostat do Číny živý genetický materiál není lehké. Musíte mít na to licenci, kterou získat trvá i osm měsíců, a hodně lobbingu. Když pak sazenice přijedou, tak se z nich odebírají vzorky a ty nesmějí mít virus. Existuje oficiální seznam a neoficiální, který je na úřadu, jenž kontrolu provádí. Je rozdíl, jestli máte chřipku, nebo jste jen nachlazen. V Číně je to jedno – i nachlazení se bere jako virus.
Jeden z našich vzorků bohužel neodpovídal tomu standardu a museli jsme vrátit celou zásilku do Francie.
* Kolik lahví letos prodáte?
Plán je 100 tisíc. Produkce je asi 150. Stoupáme. Naším cílem je mít za pět let milion lahví. V Číně je milion málo, ale nám to vyhovuje.
* V jaké cenové hladině se vaše vína pohybují? Je to luxusní víno?
Naší výhodou je, že každý import má 50procentní dovozní daň. My začínáme na hodnotě 200 korun. To není cena v obchodě, ale od nás jako od pěstitele a výrobce. To v Číně není ani levné, ani drahé. V Číně spíše levné; tam lepší víno za dvě stovky neseženete. Až tak za pět set. Číňané mají sklon nakupovat francouzská vína. Pak dlouho nic a pak je nějaká Itálie nebo Španělsko. Máme s tím trochu problém, protože když někdo chce koupit víno jako dárek, tak nemůže koupit čínské víno. Ztratil by tvář, což je v Číně nepřípustné. Dát Číňanovi čínské víno je špatný dárek. Zatím. Snažíme se to změnit.
* V Číně se prodává hlavně červené, od letošního roku je Čína největším konzumentem červeného na světě. Objem prodaného bílého vína je ve srovnání s červeným mizivý. Čím to je?
Chybí tam tradice pití bílého vína. A červená barva znamená úspěch. Červené je prý také zdravější. Ty důvody jsou ale spíš historické.
* Co bylo v celém procesu od hledání místa pro vinice po sklizeň to nejtěžší?
Nejtěžší je najít kvalitní půdu. Čína ještě nemá prozkoumané, kde ten terroir je. V Česku to víme už přes sto let, tam ne. Jsme úplně na začátku něčeho, co tam vzniká. Další věc je správný výběr odrůd. To je zásadní chyba čínských vinařů, že nerozumějí tomu, co se na jaký svah hodí. Pak je hodně důležitý management. Jdete do průmyslu, kde lidé v podstatě nejsou. Takže někdo, kdo má zkušenost pět šest let, je dnes ředitelem. Tyhle lidi je důležité udržet. A pak je zásadní udržet stejného vinaře. On má nějakou vizi a ta trvá deset patnáct let.
* Kdo je váš vinař?
Francouz z Bordeaux. Už osm let.
* Tu vinici našel on?
Ano. Jezdil autem kolem. Jak asi víte, když kolem roste hodně jablek, je to dobrá zóna na vinohrad. Jezdil a sbíral vzorky půdy. My jsme půdu od vlády získali na dlouhodobý pronájem, protože v Číně koupit půdu nejde. Máme půdu, kterou nikdo nechtěl. Místní lidé neumějí pěstovat na kamení. Nám kamení absolutně vyhovuje. Je to to nejlepší, co může pro vinohrad být.
* Vy jste předtím začínal manažerskou kariéru ve vinařství Tokaj na Slovensku. Jaký je rozdíl pracovat ve vinařství v Číně a na Slovensku?
V lidech velký. Na Slovensku jim rozumíte, v Číně moc ne (smích). Nemluvím jen o jazykové bariéře. Já se nějak domluvím. Ale oni mají úplně jinou mentalitu než my. Neuvažují tak logicky. Udělají jednu věc a pak se soustředí na další. Duální práce nebo několik věcí najednou je trochu problém. Když vidíte autobus, tak jeden je řidič a druhý prodává lístky. Řidič to nedokáže dělat najednou. Nebo by to možná zvládl, ale proč by to dělal? Nechodí se tu se zaměstnanci na pivo, jak je v Čechách zvykem. Šéf si udržuje odstup. V Číně jsou také velmi důležité obchodní večeře pro posílení dobrých vztahů s obchodním partnerem. Velkou roli hraje i koncept kuan-si. Já pomůžu tobě a ty pomůžeš mně, ale není to korupce.
* Odkud máte kapitál?
Je německo-český.
* S nápadem jste přišel vy, nebo vás oslovili?
Byl jsem osloven. Dnes prodáváme asi na 80 místech v Číně. Zejména v pětihvězdičkových hotelech a top restauracích. Podařilo se nám také začít exportovat do Hongkongu, Macaa a Singapuru. Pokud to vyjde, příští rok začneme ve Francii.
* Vy budete Francouzům vozit zpátky víno z jejich rostlin z Bordeaux?
Ano. Je to bordeaux vypěstované na čínské půdě. Pokud se nám povede branding, za pět let to bude ve světě hodně zajímavá značka. Chateau Nine Peaks.
* Vy myslíte, že si to Francouzi koupí?
Ano. Možná ze zvědavosti, ale to nám stačí. Máme přes 60 milionů Francouzů. Ale je tam také velká čínská komunita. Mnoho Číňanů dnes cestuje. A tady to začíná být zajímavé.
* Myslíte, že když je Číňan na cestě po Evropě, tak si chce dát čínské víno? Pokud ho tam uvidí mezi nejlepšími francouzskými víny, tak proč ne? Nebo si ho alespoň vyfotí a pošle to kamarádům. Nebo to vloží na WeChat. Moje strategie je „nosit džíny naruby“, jak říkají Američané. Dělat nějaký marketing v Číně pro nás nemá moc smysl. Ale když to Číňan uvidí v zahraničí, tak si řekne, že je to zajímavé – něco, co nezná. Začne po tom pátrat a zajímat se o to. V jedné v druhé restauraci uvidí víno z Číny. Přijde na čínskou recepci v Paříži nebo v Praze a bude tam čínské víno. A o tom to je.
* Jak dlouho máte od investora ještě povoleno být ve ztrátě?
Investor by už teď rád viděl zisk. Ale to ještě nepůjde. Já mu říkám čínsky „mama lai“, pomalu, pomalu. Do zisku se dostaneme tak v roce 2016.
* Děláte celý proces výroby od pěstování, sklizně až po lisování?
Doposud jsme jen pěstovali a pronajali si výrobní prostory jinde. Nepostavili jsme vinařský závod, ale investovali do vinohradu. Čekáme, zda se to vyplatí, a zatím to vypadá, že ano. Teď stavíme chateau o velikosti deset tisíc čtverečních metrů. Jsou tam tanky, sudy, sklep, restaurace, ubytování.
* Jak Číňané přistupují k vínu? Mně na cestách po Číně vždy nalévali jen pálenku.
To jste se nezeptal na víno. Oni vám chtěli ukázat pohostinnost a to je paj-ťiou – destilát vyrobený ze sorgha. To jinak nejde, i když nám to moc nechutná. Dnes se toho napijete a ještě zítra víte, že jste to pil. Nepříjemný, dlouhý ocas. V Číně si nikdo nekoupí lahvinku, aby si ji vzal domů a s manželkou si ji vypil u filmu. Víno se pije u oficiálních večeří, na mítincích, na KTV (čínská karaoke diskotéka – pozn. red.) nebo prostě když si jdou užít a opít se. Číňané, když pijí, tak dělají „kan-pej“, do dna, to asi víte. A dělají to občas i s plnou sklenicí vína. My je učíme, že se víno na „kan-pej“ může pít, ale nalévá se jen málo vína, ne celá sklenice. A už se to pomalu daří. Ale pak někomu povolí nervy a udělá zase „kan-pej“ s velkou sklenicí.
Dát Číňanovi čínské víno je špatný dárek. Zatím. Snažíme se to změnit. Investor by už teď rád viděl zisk. Ale to ještě nepůjde. Já mu říkám čínsky „mama lai“, pomalu, pomalu. Do zisku se dostaneme tak v roce 2016.
Maroš Breda
• Generální ředitel čínského vinařství Qingdao Great River Hill Winery. • Studoval na Slovenské zemědělské univerzitě v Nitře, poté získal MBA na Victoria University v Austrálii, kde působil v několika manažerských pozicích, dokud nezačal pracovat pro realitní skupinu ECM a později pro finanční skupinu PPF. • V Číně působí již deset let. • Je ženatý a má dvě děti. • Rád sportuje a běhá půlmaratony.
100 zaměstnanců má čínské vinařství Qingdao Great River Hill. Z toho je 25 manažerů.
120 mil. jüanů činila dosavadní investice do projektu. Jednalo se o česko-německý kapitál. Počítá se s 10letou návratností.
20 mil. jüanů dělají dosavadní tržby.
70 hektarů osázelo vinařství révou dovezenou z Bordeaux.
O autorovi| Petr Horký • Spolupracovník redakce
