Čína se k nám chová jako ke své evropské provincii. Může si to dovolit. Byznys nejbohatšího Čecha Petra Kellnera závisí na tamní totalitní vládě.
Petr Kellner vstoupil do české politiky. Jeho „úvodní slovo” v nedávno zveřejněné výroční zprávě PPF za rok 2018 je mnohem více politickým manifestem než zhodnocením hospodářské kondice jeho nizozemské investiční skupiny.
„Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení,” píše mimo jiné ve svém úvodníku nejbohatší Čech, jehož nejvýnosnější byznys se spotřebitelskými úvěry je do značné míry závislý na čínské totalitní vládě.
Kellnerova společnost Home Credit má v Číně více než 50 % všech svých klientů a půjčuje tam už více než 60 % všech svých půjček. Pokud Kellner svým úvodníkem takto výrazně vstoupil do celospolečenské politické debaty, je třeba se ptát, z jakého důvodu upozorňuje na omezování svobody, kreativity a kritického myšlení v západní společnosti a nepopisuje ve svém textu koncentrační tábory pro politické oponenty a další porušování základních lidských práv, průmyslovou špionáž nebo poškozování životního prostředí, to vše v samotné Číně.
V Indii jsme rozjeli Home Credit na zelené louce, vzpomíná Vlastimil Hrabal. Teď pomáhá hongkongskému startupu
Kellner už v Číně působí několik let a vstup na místní trh mu pomohl otevřít jak Václav Klaus v závěru svého prezidentského mandátu, tak i Miloš Zeman, s nímž se Kellner zúčastnil několika schůzek s nejvyššími čínskými komunistickými pohlaváry. Klausovi Kellner platí provoz jeho postprezidentského institutu a Zemanovi třeba soukromé letadlo z Pekingu do Prahy. Win win. Všichni jsou spokojeni. Tedy až na občany čínského protektorátu Čechy a Morava.
Ty si Klaus, Zeman a Kellner berou jako rukojmí svých vlastních politických či podnikatelských zájmů. Čeští občané toho zatím z důrazu na česko-čínskou spolupráci mnoho neviděli. Čína zůstává v Česku zcela zanedbatelným investorem, navíc kupuje téměř výhradně hotové podniky zejména kvůli přenosu know-how na východ, ale rozhodně tady nestaví žádné vyspělé provozy.
Jediným vítězem ohnutí českého hřbetu před čínským prutem je právě PPF Petra Kellnera. Ta získala jedinečný přístup na regulovaný trh spotřebitelských půjček a dnes je v Číně dokonce nejziskovější společností v tomto oboru. Porazila tak domácí konkurenci. Opravdu si někdo myslí, že by Čína pustila cizí kapitalisty na své území jen tak zadarmo?
Vzpoura proti Křetínskému a Tkáčovi. Dva přední akcionáři Metra spojí síly proti EPGC
Zadarmo to není a nebude. To jsme mohli pozorovat v minulých týdnech, když do Prahy dorazila výhrůžka pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi, aby „nenarušoval čínsko-české vztahy”. Hřib si dovolil jen to, že znovu otevřel jednání o smlouvě o spolupráci mezi Prahou a Pekingem. Z ní chce současná rada hlavního města odstranit bod, kterým Praha uznává jednotnou Čínu. A to zcela logicky. Takové zahraničněpolitické prohlášení nemá co dělat v ujednání o spolupráci mezi dvěma suverénními městy. Navíc v situaci, kdy zcela popírá samostatnou existenci Tchaj-wanu, který v Česku investuje nesrovnatelně více než mnohonásobně větší Čína a vytváří tu skutečně hodnotná pracovní místa, a to i přímo v Praze.
Čína se na Česko obrací jako na neposlušného žáčka, který neposlouchá příkazy svého učitele. Právě do takové podřízené pozice nás dostala nejen minulá pražská vládnoucí garnitura v čele s Adrianou Krnáčovou, ale také Klaus a Zeman. A Kellner dnes, jak se zrovna čistou náhodou Pekingu náramně hodí, kritizuje západní společnost. Není úplně zřejmé, jakou relativizaci tradičních hodnot má Kellner ve svém úvodníku na mysli. Myslí snad relativizaci hodnot stabilizace společnosti podle čínského totalitního vzoru, jak o ní sní prezident Zeman?
Kellner bude dříve či později znovu potřebovat čínskou vládu k tomu, aby jeho rozpůjčované miliardy do kapes nemajetných Číňanů pomohla vymáhat. A pro Peking Kellner rovná se Česko. Čínští soudruzi nerozlišují soukromý byznys od státního aparátu a od svých občanů. Další čínská náklonnost k PPF ale opět nebude zadarmo. Jsme skutečně jako občané suverénního státu připraveni za to platit další cenu?
Čtěte další komentáře Jana Novotného
