Globální krize láme vaz malým a středním podnikům. K tomu se přidává ještě politika centrální vlády, která podporuje velké firmy.
Autor: Shutterstock
Je velmi těžké stanovit přesný počet výrobců v Číně, kteří byli nuceni zavřít své továrny, když se před zhruba rokem a půl propadl čínský export. Odhaduje se, že z celkového počtu 120 milionů dělníků z venkova jich více než dvacet milionů v důsledku propadu exportu ztratilo práci. Nicméně je zřejmé, že první byly zasaženy neefektivní firmy s velkým počtem dělníků, malou automatizací a velkou závislostí na exportu nejlevnějších produktů. Profesionálnější firmy dosahující vyšší kvality výroby přežily.
V tomto ohledu však důsledky krize nejsou v rozporu s politikou centrální vlády v Pekingu. Její dlouhodobé cíle spočívají ve vytvoření takového výrobního sektoru, kde bude velký počet malých místních výrobců nahrazen velkými hráči s větší efektivitou, kteří nabídnou více než pouze nízké ceny. Řada větších výrobců textilu a oděvů v poslední době potvrdila zvýšený počet objednávek rovněž díky novým zákazníkům, jejichž bývalí dodavatelé zavřeli své továrny. Velké státní a soukromé firmy se již před finanční krizí začaly pomalu připravovat na zvýšení kvality hodnotového řetězce svých výrobků. K tomuto progresivnímu procesu však mají malé a střední firmy v Číně ještě daleko.
Reformy narazily na protikrizové plány
Za účelem prosazení reforem se vláda v Pekingu rozhodla snížit slevy na DPH při vývozu nejlevnějších produktů, zpřísnila normy na ochranu životního prostředí a upravila zákoník práce. To vše vedlo k tomu, že se snížily ziskové marže malých neefektivních výrobců. Jakmile se však projevily naplno důsledek a rozsah finanční krize, vláda začala brzdit.
Mnoho slev na DPH při vývozu bylo znovu obnoveno, vývozci byli zařazeni do několika podporovaných průmyslových odvětví, pro než byly vyčleněny specifické pomocné balíčky a usnadněny bankovní úvěry. Nicméně si ale malé a střední podniky stěžovaly, že je stát v tomto směru přehlížel a většina peněz a podpor byla směrována pouze velkým hráčům. Pomoc byla skutečně poskytnuta velkým státním firmám nebo velkým soukromým společnostem. Byla zde rovněž určitá pomoc na lokální úrovni, ta ale byla především záležitostí známostí a kontaktů.
Zatímco pouze malou část prostředků centrální vláda vyčlenila na pomoc malým a středním podnikům a exportérům nejlevnějších produktů, masivní podpora směřovala na podporu domácí spotřeby. Některým výrobcům, kterým se zavřely dveře na zahraniční trhy, se náhle začaly otvírat dveře doma. Například prodeje automobilů vystřelily strmě nahoru díky vládní podpoře (jde o slevu na dani z nákupu vozidel s obsahem motoru nižším než 1,6 litru). Ministerstvo obchodu rovněž vydalo dotace ve výši 2,9 miliardy dolarů na podporu venkovských domácností ve formě slev na nákup domácích spotřebičů.
Otázkou však je, jak udržitelná a trvalá bude tato poptávka? Velká většina čínského ekonomického růstu v loňském roce byla hlavně díky masivní vládní podpoře ve formě stimulačního balíčku. Co se ovšem stane, až tyto státní investice a preferenční politiky skončí? Podle mnohých expertů se nyní kvůli vládní podpoře mnoho lidí rozhodlo nakupovat zboží, které by si stejně jednou koupili. Jakmile tedy skončí tyto dotace, budoucí domácí poptávka prudce klesne. Udržitelnost růstu domácí poptávky je skutečně důvodem k obavám. Podle některých ekonomů je rovněž diskutabilní, zdali vládní záměr odpoutat se ze závislosti na exportu a orientovat se prioritně na domácí trh podpořený primárně vládními stimuly není cestou do pekel.
Jakýkoliv přechod ekonomiky tohoto druhu není jednoduchý. Většina čínských exportérů byla po dlouhou dobu zvyklá na tento scénář: obdržení zálohy, výroba produktu, dodání do přístavu. Pokud se však tyto podniky budou nuceny zaměřit na domácí trh, budou muset zvážit mnoho dalších okolností – mít dostatečný vlastní kapitál, distribuovat výrobek napříč Čínou, vytvořit dostatečné sklady a dát dohromady prodejní tým. Dokonce i když exportně orientovaný výrobce překoná tyto překážky, prodej na domácím trhu vyžaduje něco extra: rozpoznatelnou značku.
I v Číně překvapivě platí: Nejsou lidi!
Nedostatek dělníků z venkova je klíčovým problémem ovlivňujícím výrobce v exportně orientované provincii Guangdong a celé oblasti delty Perlové řeky v blízkosti Hongkongu i v oblasti delty Dlouhé řeky (Šanghaj a okolí). Je to skutečně trochu paradoxní. Na jedné straně existuje mnoho zavřených továren v důsledku poklesu exportu. A nyní, kdy je potřeba pracovní síly – kde je? Odpověď zní: ve vnitrozemí.
Již od vyhlášení politiky „Go West“ v roce 1999 byly vládou vyhlášeny daňové pobídky na přilákání zahraničních i domácích výrobců v méně rozvinutých oblastech centrální a západní Číny. Výrobci nejlevnějších produktů byli ve velké míře vázáni na velký počet levných dělníků z venkovských oblastí. Rozdíl ve výši mzdy dělníka mezi východním pobřežím a vnitrozemím se postupně zúžil natolik, že dělníci z venkova (základ pracovní síly pro továrny) již nejsou ochotni cestovat daleko za prací. Řada výrobců na pobřeží tedy nyní zvažuje přesunout své výrobní kapacity do vnitrozemí.
Také mnoho venkovských dělníků má pole a pozemky ve svých rodných městech a vesnicích a mohou si snáze najít i práci na částečný úvazek. To znamená, že jejich výdělek už nebude o mnoho nižší než na východním pobřeží. Mzdy na pobřeží ale také stále rostou a řada výrobců se obává, že si již nebudou moci dovolit udržet své dělníky. Navíc nový zákoník práce je v pobřežních oblastech dodržován striktněji než ve vnitrozemí Číny.
Pro některé výrobce však ani oblasti ve vnitrozemí Číny nejsou dostatečně levné a zvažují přesun do Vietnamu, Thajska či jiných států jihovýchodní Asie. V poslední době již někteří výrobci relokovali své výrobní kapacity do těchto oblastí.
Čína si přes všechny potíže i nadále drží svou pozici lídra globálního výrobce bez ohledu na to, zda produkty skončí v obchodě v Los Angeles, Paříži či Pekingu. Okolnosti mohou vést výrobce k orientaci na domácí trh, ale to nebude trvat napořád. Co však zůstane po delší dobu, bude konkurenční výhoda Číny v oblasti rozsahu výrobků, kvalifikované pracovní síly a kvalitní infrastruktury. Exportní trh se znovu otevře a Čína to samozřejmě bude všemožně podporovat. Neexistuje v podstatě žádný výrobek, který by nebylo možné vyrobit v Číně. Otázkou zůstává pouze jeho kvalita, ale pokud existuje správná kontrola kvality a dobré vztahy s dodavateli, je možné vyrábět v Číně i kvalitní výrobky.
