Řekněme, že v prvním čtení bude z politických důvodů schválen návrh, o němž všichni vědí, že není dobrý. V prodloužené lhůtě by se pak měl přijmout pozměňovací návrh, který by měl výsledný produkt uvést do přijatelné podoby. Ptal jsem se lidí, kteří obvykle vědí, zda se za 90 dnů dá něco takového zvládnout. Odpověď zní „ano“, avšak pouze za předpokladu, že ponese pečeť člověka znalého věci. Kde takový člověk je? Takže koalice má první úkol…
Zda najdou někoho znalého, bude záviset také na zadání, které mu politici nadělí. Včera se všichni mohli dozvědět, že se například uvažuje o dvou druzích náměstků. Odborných, kteří by byli součástí státní služby, a vedle toho by chtěli ještě politické náměstky, zřejmě pro zajištění politické kontroly koaličními partnery.
Hybridní řešení je zpozdilé
Když už jsme u toho, můžete mít buď systém, kde jsou političtí nominanti dosazeni na náměstkovské posty, kteří pochopitelně nejsou pod státní službou, a kontinuitu zajišťuje státní tajemník. Anebo můžete mít politický „kabinet ministra“ včetně politického tajemníka na úrovni náměstka, a zbytek jsou odborní náměstci jako nejvyšší představitelé státní služby na ministerstvu.
Hybridní řešení je nápad tak zpozdilý, že jej snad nelze slušnými slovy ani označit. Vzdáleně to připomíná snahu mandžuské dynastie Čching, tedy té poslední, která vládla imperiální Číně, a kde se alespoň ze začátku také stínovalo, ovšem z důvodu, který lze pochopit. Ve správě státu nezkušení Mandžuové, kteří Čínu dobyli, měli potřebu hlídat etnické Číňany loajálními „vlastními lidmi“. Nechce se věřit, že by českou státní službu bylo nutné politicky kontrolovat jako nějaké čerstvě okupované území.
Zakonzervování až na věky
To, co kdekomu z dobrých důvodů vrtá hlavou (naposledy včera na stejném místě Pavlu Páralovi), je zjevná škodlivost, ba nebezpečnost zakonzervování současných aparátů ministerstev i jiných úřadů odteď až na věky. To je legitimní obava, ale i pro ni existuje řešení – zkoušky odstupňované podle jednotlivých pozic. A zase jsme v Číně, a ještě k tomu v hodně staré.
Čína zavedla systém mandarínských zkoušek někdy na začátku 2. století našeho letopočtu, celoplošně na začátku 7. století. Fungoval bez zásadních změn jako systém výběru celé hierarchie úřednických kádrů 1300 let.
Vietnam ho zavedl v 11. století a v centrální části země fungoval až do roku 1919. Hierarchický systém státních zkoušek pro jednotlivé stupně úředníků přímo inspirovaný imperiální Čínou převzala na základě Northcote-Trevelyan Report z roku 1854 i Velká Británie; ještě dalších téměř sto let nad jejím impériem slunce nezapadlo.
V sázce je mnoho
Kdybychom to pro změnu jednou mysleli vážně, asi nejsofistikovanější systém státní služby, který se snaží kombinovat stabilitu a hierarchii s hodnocením výkonnosti podle výsledků, a tudíž se snaží vyhnout jejímu konzervatismu, má Nový Zéland. Ovšem stihnout to přiměřeně kvalitně opsat za 90 dnů, to asi vážně nejde.
Co je v sázce? Jeden příklad za všechny: hodnocení investičních projektů. Pokud jste to nevěděli, pak vězte, že Česko dodnes nemá systém hodnocení návratnosti projektů, který by se opíral o závazně stanovenou minimální úrokovou sazbu, kterou se diskontují peněžní toky u veřejných projektů (třeba i stínové, finančně vyjádřené přínosy typu „získaný člověkorok zdravého života“).
Ohýbání státní správy
Stát, který neví, jaký metr má v rozhodování použít, sám v podstatě z definice investuje nadprůměrně často špatně. Když navíc ještě podněcuje chybnou alokaci investic i v soukromém sektoru (případ nad jiné přesvědčivý je fotovoltaika), nedivte se, že celá země roste pomalu.
Poslední minimálně desetiletí českého vládnutí je charakteristické přetrvávající snahou ohýbat státní správu k vlastnímu politickému obrazu, a celý systém držet v jakési mlze. Že je to makroekonomicky vážná brzda, o tom není pochyb. Že je změna potřebná, to je taky zjevné. Čím se nyní inspiruje koalice, to ví snad pánbůh, ale jen abychom věděli, co je v sázce.
Hrozí demoralizace úředníků
Představte si hybrid, kde na začátku přezkoušíte celý aparát ministerstva, trváte na tom, že je odborně i jazykově zdatný, a dokonce se vám to i podaří. Vynikající. A pak na něj nasadíte politické náměstky, kteří nejsou odborní, umějí leda špatně česky, ale jsou loajální ke straně (nikoli ke státu), což je ostatně jejich jediná kvalifikace. Představte si tu míru demoralizace, kterou tenhle hybrid vyvolá.
Není většího trestu než mít odborně chabého, zato však paranoidního šéfa, a doživotní jistotu, že bude vystřídán jen dalším, a možná ještě větším a ještě podezíravějším partajníkem. Nedá se to vydržet, a každý, kdo má nějaké náklady obětované příležitosti, musí ze státní služby dříve nebo později odejít. Vydrží ti, kteří žádné náklady obětované příležitosti nemají, protože nikde jinde by je nevzali. A malý, odborně málo zdatný, ale ctižádostivý úřednický kariérista poleze do rekta velkému politickému kariéristovi – až na věky…
Bylo by dobré, kdyby si koalice uvědomovala, o co ve skutečnosti hraje, a její představitelé hned zkraje nehýřili blbými nápady.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
