Solární soumrak nenastal jen v Česku, které si vyrobilo podporou fotovoltaických elektráren jednu z nejdražších bublin ve svých dějinách. V prvním dubnovém týdnu vyhlásila úpadek společnost Solar Trust of America z kalifornského Oaklandu, odkud vede stopa do Německa, neboť Solar Trust ovládala německá firma Solar Millenium. Ta se zaměřovala na solárně-termální projekty a podlehla insolvenci již v prosinci minulého roku.
Německé společnosti podnikající v oboru vůbec procházejí vlnou bankrotů. K erlangenské Solar Millenium se připojila loni v prosinci berlínská firma Solon, letos v březnu pak zbankrotovala společnost Scheuten Solar z Freiburgu z Bádenska-Württemberska a minulý týden doplnila prozatímní seznam firma Q-Cell ze sasko-anhaltského Bitterfeldu. Svého času šlo přitom o silné globální hráče. Třeba společnost Q-Cell byla jednu dobu světovou jedničkou ve fotovoltaických článcích a její hodnota se pohybovala na vrcholku slávy kolem osmi miliard eur. Loni prodělala bezmála 850 milionů a nakonec hodila ručník do ringu.
Naděje spojené se solárními technologiemi a „zeleným růstem“ Spolkové republice nevycházejí. Nikoli proto, že růst tažený vysokými tarify na solární elektřinu placený spotřebiteli se ukázal být neúnosně nákladným i pro bohaté Německo. Hlavním faktorem je podle odborníků především fakt, že přímé i nepřímé, ale o to masivnější subvence a s tím související boom odbytu ukolébaly mnohé německé firmy až do ztráty technologického náskoku před zahraniční konkurencí. Do výzkumu a inovací totiž investovaly menší procento tržeb (v průměru kolem dvou procent) než třeba němečtí strojaři. Cenově je proto začali nejen ze zahraničních trhů, ale dokonce i z toho německého vytláčet levnější producenti z Číny.
Ta během posledních tří let zdvojnásobila svůj podíl na světovém trhu fotovoltaických článků na 57 procent a stála za dramaticky rychlým poklesem cen článků – jen za loňský rok zlevnily o 30 až 40 procent. To zlevňuje cenu vyráběné elektřiny, což je dobře, jenže zároveň to vytváří tlak na německé výrobce článků. Ti natolik rychle snižovat výrobní náklady nedokázali a výsledkem byla vlna bankrotů.
Roztomilou ironií je, že konkurenty z Dálného východu fakticky na „německých prsou“ zahřívala sama spolková vláda prostřednictvím rozvojové pomoci zaměřené na vývoj solárních technologií v Číně. Příjemcem zvýhodněných německých úvěrů byla kupříkladu čínská společnost Yingli, pro niž je Německo jedním z nejlepších odbytišť. Stejně jako v dalších oborech i tady západní učitelé naučili své čínské žáky chytat ryby až příliš dobře.
