Čip za půl miliardy

Miroslavem Křečanem

Česká spořitelna je největším vydavatelem platebních karet v České republice, přesto dosud nevydává karty opatřené čipem. Šéf karetního oddělení spořitelny Miroslav Křečan však tvrdí, že banka příliš velké zpoždění nemá. Týdeník EURO s ním hovořil také o tom, proč u nás zatím Číňané nebudou moci platit svými kartami či proč se klienti spořitelny nedočkají cobrandovaných karet.

EURO: Evropská asociace Eufiserv uzavřela s obří čínskou karetní asociací China UnionPay dohodu o akceptaci čínských karet. Přestože vy máte v této asociaci podíl, k dohodě jste se nepřipojili. Proč? KŘEČAN: Eufiserv postavil dohodu s China UnionPay na svých technologických systémech, proto je nebudeme akceptovat. Alespoň do té doby, než bychom se nějakým způsobem připojili, což je zatím otázka budoucnosti. V současné době se například zvažuje, zda se Eufiserv z politických důvodů nestane celoevropským procesorem.

EURO: Nabídl Eufiserv České spořitelně, aby se ke smlouvě s China UnionPay připojila? KŘEČAN: Informaci o podpisu smlouvy jsme měli, museli bychom však udělat nějaké technické úpravy. V současné době pochopitelně všichni zvažujeme, co za to stojí a co nikoli. Na co jsou kapacity a peníze.

EURO: Narážíte na implementaci čipové technologie. Proč vydávání čipových karet neustále odkládáte? KŘEČAN: My to neodkládáme. Na začátku však vypadá všechno jednodušší, než to je ve skutečnosti. Čipové karty bychom mohli začít vydávat v polovině příštího roku. To je půlroční skluz. Při projektu, u kterého se všechno dělá od začátku, to není příliš velké zpoždění. Navíc jsme se rozhodli pro outsourcing personalizace karet, kterou pro nás bude dělat Austria Card, což také nějakou dobu trvá.

EURO: Domníváte se, že čipové karty jsou bezpečnější než ty, které mají jen magnetický proužek? KŘEČAN: Musím vycházet z toho, co všichni říkají. Tvrdí se, že okopírování čipu je daleko složitější, respektive v tuto chvíli nemožné. Takže se zvýší bezpečnost karet v tom smyslu, že nebude možné kartu okopírovat. V České republice existuje dohoda bank, doufám, že pořád ještě platí, že prioritu má čipová aplikace s použitím PIN. Pokud všichni vydají čipové karty a všichni je budou akceptovat, bezpečnost se zvýší.

EURO: Česká spořitelna je sice podle počtu klientů největší bankou na trhu, v inovacích však zaostáváte. Velcí konkurenti již čipové karty vydávají, uvažují například o službě cash back, dělají cobrandové karty… KŘEČAN: Každý děláme něco. Oni vydali čipové karty, my jsme prodali spoustu kreditních karet. Každý děláme to, co si myslíme, že je pro tu banku nejdůležitější. Nemůžeme říci, že všechno první měli konkurenti. Nemají žádný věrnostní program, kreditek mají pár.

EURO: Na kolik Českou spořitelnu přijde zavedení čipové technologie? KŘEČAN: Výše investice se pohybuje okolo 450 milionů korun, když nepočítám náklady na samotné karty.

EURO: Česká spořitelna dosud nemá žádný cobrandový program. Využijete novou technologii v tomto směru? KŘEČAN: Cobrand vyžaduje velké partnery. Když se podíváte po českém trhu, takové partnery spočítáte na prstech. Navíc mají mnohdy vlastní centrální politiku, která jim neumožňuje dělat lokální dohody. Cobrand je pro mě hodně složitá otázka. Můžete se vydat cestou malé banky, která dělá více cobrandových programů, vydá maximálně 30 tisíc karet a je s tím spokojená. Neumím si představit, že bych pro deset tisíc či třicet tisíc lidí dělal cobrandový program. To pro nás není relevantní, když si uvědomíte, že máme vydáno přes 2,5 milionu karet. Trh je tak malý, že se nedá okopírovat řada věcí, které jinde skvěle fungují. Jedna z nejúžasnějších karet cobrandového programu je anglická liga. Běžte jednou na Spartu, podívejte se na jejich fanoušky a představte si, že bychom jim vydali kreditní kartu.

EURO: Pokud si odmyslíme fotbalové kluby, působí zde například velké retailové řetězce. S nimi se nevyplatí spolupracovat? KŘEČAN: Asi by to mělo smysl, ale musí se najít styčné body pro všechny tři vrcholy toho trojúhelníku. V Česku si trh zkazily ty řetězce samy. Představuje pro ně problém nabídnout cokoli navíc. Zákazník si kartu nevezme, pokud z toho nebude nic mít, a banka nemůže poskytovat výhody za oba partnery. Cobrandová karta by teoreticky měla přinést obchodníkům klienty, klientům slevy a dejme tomu, že bance obrat z transakcí. Podívejte se však, kolik máme klientů. Čtyři a půl milionu. Spočítejte si, kolik je v tomto státě dospělých lidí. Cobrandovaný program děláte proto, abyste získal nové klienty, takže když ta dvě čísla srovnáte, není o čem dál hovořit.