Dnešní revoltující již nevěří, že pod dlažbou je pláž
Hodit po policajtovi kamenem, je pro někoho možná vzrušující, ale přesto stále trestný čin. Jenže jak připomněl minulý týden v deníku MF Dnes Karel Hvížďala, když vzduchem létají tisíce kamenů, je to politický akt. „Pod dlažbou je pláž!“ křičeli v roce 1968 francouzští studenti, když rozebírali kočičí hlavy na bulváru Champs Elyseé. Násilnou revoltu proti systému očekávala minulý týden při velkolepé schůzi NATO i Praha.
Nic se však nestalo a nejvýmluvnější budiž agenturní zpráva, že šest demonstrantů s jedním transparentem kráčí z Letenské pláně do centra s doprovodem třiceti policistů.
Minulý týden se v našem hlavním městě prostě vůbec nepodobal pouličním válkám mezi policií a antiglobalizačními demonstranty, jakých byly svědky Seattle 1999 či Janov 2001. Věřit, že tyto události byly pouhým módním výstřelkem zaopatřené západní mládeže, a že skončily stejně rychle a neočekávaně, jak začaly, je však stejně rozumné jako zvát kováře k houpacímu koni.
Lezavá listopadová zima a česká policie, decentně zneužívající svých pravomocí, jen odradily revolucionáře od jednoho happeningu. Na jaře zas bude všechno jinak, pryč bude nejen inverzní oblačnost. Je nepravděpodobné, že cizinci nebudou vpuštěni do západních zemí jen proto, že vezou v batohu balík letáků, nebo že by všichni návštěvníci jednoho centra demonstrujících byli perlustrováni policií s trapnou výmluvou, že se podobají hledané osobě.
Bez ohledu na pražský debakl bude boj revolucionářů proti globalizačnímu statu quo naopak sílit. Rozpory současného kapitalismu - a stejně tak planetární propasti - se zvětšují a na stranu revolucionářů se přidávají i ekonomové, byznysmeni a politici hlavního proudu. I když v české kotlině to zatím není zřetelné.
Už před měsícem se v Praze střetli kritici globalizace s jejími zastánci. V říjnu se ještě oba tábory dostaly do Obecního domu, kde se konala konference Fórum 2000 – Mosty přes globální propasti. Na straně revolucionářů stál též David Korten, patřící k nejvýznamnějším kritikům nadnárodních korporací. Přitom vystudoval jednu z nejprestižnějších škol pro manažery a ekonomy (Graduate School of Business na Stanfordově univerzitě) a pomáhal rozjíždět MBA programy a americký model byznysu po světě. Jednoho dne se ale postavil na druhou stranu (viz rozhovor na str. 48). V loňském roce jsme v týdeníku EURO publikovali rozhovor se Sanjayem Kumarem, generálním ředitelem a předsedou správní rady Computer Associates (jedné z největších softwarových firem na světě). I tento manažer říkal, jak prospěšné jsou demonstrace kritiků globalizace.
Bylo by snadné a hloupé Davida Kortena a jemu podobné, kteří propagují malé lokální podniky vlastněné zaměstnanci, tvrdí že dělník musí dostávat „životaschopnou“ mzdu a že majetek by měl být rovnoměrněji a tím i spravedlivě rozdělen, zkarikovat jako opožděné komunisty. Korten odmítá násilné revoluce, které nezmění systém, ale jen vymění mocné. Věří, že smysl má pouze evoluční proces, kdy bude vznikat stále více a více lokálních podniků, pro které bude stále více a více lidí chtít pracovat a více a více lidí chtít nakupovat jejich produkty. Korten říká, že není třeba čekat na nějakou revoluční změnu, naopak ve světě „lokálních ekonomik života“ je možné začít žít již nyní. Když byly „ostrůvky svobody“ možné v totalitním komunistickém režimu, jak dokládá nedávno vydaná stejnojmenná pozoruhodná kniha Miroslava Vaňka a dalších českých historiků, jsou tím více možné ve svobodnějších časech.
Od života na „ostrůvku svobody“, ať už jde o komunu ekoutopistů, či kibutzníky, ale nejde okolní svět odfiltrovat. Důsledky jednání velkých aktérů musí nést i ti, kteří se nijak nepodílí na jejich ziscích a rozhodování a nechtějí mít s nimi nic společného. Proto současně s růstem počtu ostrovníků poroste i počet demonstrantů pro strukturám a představitelům stávajícího kapitalismu.
A na rozdíl od „morální revolty“ šedesátých let, dnešní revoltující jsou přesvědčeni, že jde o život. „Vím, že proti alianci řetězců hypermarketů, výrobcům geneticky modifikovaných potravin a vědcům nelze vyhrát. Ale aspoň jim nebudu dělat šaška,“ zdůvodňuje jedna postgraduální studentka Univerzity Karlovy, proč je na straně rebelujících. Dnešní demonstranti už nevěří, že pod dlažbou je pláž.
