Současná vláda by měla zapomenout na daňové inovace a nespravovat to, co funguje a plní státní kasu až obdivuhodně dobře
V posledních dnech se roztrhl pytel s informacemi na téma, jak nám ta naše hodná a prorůstová vláda vylepší daňový systém. Člověku, který o daních něco ví a sleduje, co se v posledních letech děje, z toho naskakuje tak trochu husí kůže.
A nejde vůbec o onen velmi populární a zároveň velmi špatně proveditelný systém zdanění nelegálně nabytého majetku, který bude nepochybně spuštěn a stejně nepochybně dopadne obdobně, jako dopadl na Slovensku (kde přišly tisíce udání na sousedy, ale o majetek nepřišel nikdo). Lze možná pochopit, že někteří členové vlády touží po potlesku od nadšených závistivých bonzáků, ale to je tak asi všechno, co to téhle zemi přinese. Nemusí to zase až tak uškodit – pokud do ztrát nezahrneme nárůst frustrace z planých udání.
NEBEZPEČNÉ HRÁTKY Co naopak škody způsobí určitě, jsou hrátky s DPH, jejíž smysl v kontextu celého daňového systému ministr financí a zřejmě ani premiér, ač sám bývalý ministr financí, nechápou a zřejmě ani pochopit nezkoušejí. Vyšší úroveň DPH je v našich podmínkách totiž jakousi malou kompenzací za extrémně nízké, fakticky nulové zdanění průměrných a podprůměrných příjmů. Zajišťuje se tak jakž takž spravedlivé rozložení daňového břemene ve společnosti.
Vytvoření třetí daňové sazby pro léky, knihy a dětskou výživu je pak absurdní úplně, protože v případě léků jde fakticky o kompenzaci nemocnicím za zrušené zdravotnické poplatky, které nikdy zrušené být neměly. A v případě knih jde o pěkný dárek pro nakladatele, kteří mimochodem hlásí rekordní prodeje knih, ačkoli při navýšení DPH hromadně psali kšaft umírající kultury české. Ale budiž. Je to sice produkt zmatených levicových duší, ale bude to stát jen čtyři miliardy. Možná o něco víc, protože přijetí třetí sazby znamená třikrát větší riziko podvodů a daňových úniků.
Ovšem ministr financí nám slibuje zásadní vylepšení výběru daní pomocí chorvatského systému online registrace každé vydané účtenky. To postihne zejména obchodníky a restauratéry, kteří dominantně pracují s hotovostí a mají šanci část tržeb zatajit. A když pak budou všichni poctivě platit daně, tak bude možné snížit DPH na jídlo v restauracích a na potraviny, slibuje Babiš a dodává, že v tom Chorvatsku to také tak udělali. A výsledek podle Babiše byl, že vybrali stejně jako před změnami.
Jenže pak vzniká otázka, proč teda ty změny děláme. Každého podnikatele to bude stát minimálně tisícikoruny a erár jednotky miliard na potřebné zařízení, jeho provoz a kontrolu. Je navíc otázkou, zda se pak podaří vybrat díky oněm online pokladnám více. Jednak kvůli tradiční české kreativitě při švindlování a také kvůli tomu, že v Česku byla a stále je daňová kázeň výrazně lepší než v Chorvatsku.
Takže na celém tomto daňovém manévru nakonec vydělají jen velcí výrobci potravin.
Je asi zbytečné řešit, kdo je z nich v Česku největší.
DESTABILIZACE A aby těch bičů na malé podnikatele nebylo málo, tak ještě vznikla komise, která má posoudit jejich celkové odvodové zatížení a navrhnout nějaké „spravedlivé“ řešení, aby živnostníci nebyli oproti zaměstnancům zvýhodňováni. Takže těch pekařů ve dvoře a malých řezníků je z pohledu Agrofertu zřejmě tak nějak víc, než by být mělo.
Ale to je zase jen jeden úhel pohledu. Pro nás ostatní je důležitější ten druhý a tím je fiskální stabilita. Daňové revoluce totiž především silně komplikují prognózování budoucích příjmů státu a od toho se odvíjející řízení výdajů.
A to ani nekomentujeme pověsti o chystaném personálním rozmetání sekce státního rozpočtu na ministerstvu financí. Tamní odborníci jsou klíčoví a fakticky nenahraditelní, protože jejich zkušenost je na účetního z Kosteleckých uzenin nepřenositelná.
Takže současná vláda včetně ministra fi nancí by měla na své daňové inovace zapomenout a nechat fungovat to, co funguje a plní státní kasu až obdivuhodně dobře.
Mimochodem, když už to chceme řídit jako podnik, tak bychom měli ctít i to, že ve firmě se to, co dobře funguje, prostě neopravuje.
Že by si ale tohle doporučení vzala vláda k srdci doopravdy, čekat nelze. Takže – cirkus bude!
O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz
