Ministerstvo začalo počítat
Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo zprávu o hospodaření fakultních nemocnic. To je revoluční krok. Údaje o ekonomice nemocnic ve stanovené struktuře shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky několik let, ale ministerstvo zatím nenapadlo, aby je integrovalo pro potřeby odborné i laické veřejnosti. Změna je zásluhou Jozefa Kubinyiho a jeho ekonomického náměstka Karla Pustelníka, předtím ředitele ostravské fakultní nemocnice.
Porostou a basta.
Ministerstvo v materiálu silně tepe do svých řad. To když konstatuje, že platební schopnost fakultních nemocnic se v posledních letech výrazně zhoršila. „Tento vývoj je způsoben vlivem dlouhodobého růstu mzdových nákladů vyvolaných na podzim 2000 dopisem ministra Fišera i následnými nařízeními vlády číslo 453/2000, 66/2002, 583/2002, 330/2002,“ stojí v materiálu. Když toto šroubované úřednické vyjádření přeložíme do prostonárodní češtiny, dá se říct, že to bylo způsobeno zřejmým předvolebním politickým kalkulem, nezodpovědností a dílem též nedomyšleností platových změn. Viníkem jsou Zemanova a Špidlova vláda.
Fišerův dopis a první tři zmíněná vládní nařízení jsou o mzdách. Politický úkol zněl: platy ve zdravotnictví musejí růst. Lékařský odborový klub v těch letech dokonce sestavoval žebříčky nemocnic na základě toho, jak v nich rostly platy. Zejména lékařům. Poslední zmíněné nařízení je o šestnáctitřídní platové stupnici ve státní sféře. Mezi zásahy státní moci do osobnch nákladů v nemocnicích (ve „fakultkách“ je to čtyřicet procent veškerých nákladů) patří ale i nový Zákoník práce z roku 2001 a v témže roce i start úhrad nákladů za zdravotní péče pomocí takzvaných unikátních rodných čísel (meziroční indexace růstu úhrad dle zprůměrňovaných nákladů v předchozím období, bez ohledu na změny ve složení pacientů a v diagnózách).
Zlaté časy.
To vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky se průměrná mzda ve zdravotnictví zvýšila více než o polovinu, u doktorů přes šedesát procent. Což by, řečeno slovy ekonomického náměstka ředitele Fakultní nemocnice Motol Jiřího Čihaře, nevydržel žádný podnik. Platy ve státních nemocnicích jsou u doktorů o dvanáct a u sester o čtyřiadvacet procent vyšší než v soukromých zdravotnických zařízeních, kde se přidávalo na základě toho, kolik na to bylo peněz.
Tyto věci jsou známé. Novum je, že ministerstvo zdravotnictví veřejně zmiňuje jejich destruktivní vliv. Na stejnou misku vah je třeba položit - a Jozef Kubinyi tak také činí - markantní rozevření nůžek mezi tempy růstu výběru pojistného a úhrad pojišťoven nemocnicím. Za to může Marie Součková, protože nevydala patřičnou vyhlášku, konstatuje zpráva o hospodaření nemocnic. Ano, ale může za to i Jozef Kubinyi, protože vyhlášku nevydal ani jeho úřad. Prý kvůli legislativní neprůchodnosti.
Bez obsahu.
Nové vedení ministerstva zdravotnictví ale v každém případě zasluhuje ocenění za to, že začíná pracovat s čísly. Největšímu mediálnímu zájmu se ovšem těšila informace o tom, že ztráta fakultních v roce 2003 – očištěná o výnosy z oprav a údržby – činila 1,9 miliardy korun. Se započítáním ztráty z předchozích let byla celková účetní ztráta fakultních nemocnic ke konci loňského roku 5,6 miliardy. Tato čísla budí úžas, ale sama o sobě nemají velký význam. To je odborníkům známo. Jiří Čihař upozorňuje například na to, že v současném systému účetnictví ve fakultních nemocnicích může účetní ztráta pouze růst. Neexistuje ale mechanismus, který by zabezpečil, aby klesla. Ve fakultních nemocnicích jako státních příspěvkových organizacích lze započítat do výnosů pouze provozní dotace, nikoliv investiční. V konkrétním případě motolské nemocnice se například sedm miliard korun za takzvaný modrý pavilon promítne v účetnictví jako nula, tvrdí Jiří Čihař. Konstatuje, že o ekonomické situaci nemocnic podstatně víc vypovídá to, kolik mají peněz na účtu, jaká je jejich platební schopnost v objemu i čase.
Od průšvihu k maléru.
K reálnějšímu obrazu situace přispívá, že ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo časovou strukturu závazků fakultních nemocnic. Závazky celkem činily k 31. prosinci minulého roku asi 2,7 miliardy korun, z toho závazky více než 180 dní po splatnosti přesáhly 600 milionů. Jsou fakultní nemocnice, které počítají tak staré závazky v desetimilionech, ba i ve stamilionech korun. „Desítky milionů jsou průšvih, stovky malér,“ konstatuje Jiří Čihař.
Proti závazkům stálo na konci roku 2003 zhruba 1,3 miliardy pohledávek, z toho více než tři sta milionů půl roku a více po lhůtě splatnosti. Lomí-li se celkové závazky měsíčními výnosy, vznikne číslo, které říká, kolik měsíců by se závazky musely splácet z výnosů firmy, i kdyby nevydávala peníze na nic jiného. Připomíná to známky ve škole. Čím vyšší číslo, tím horší situace. Průměr jedenácti fakultních nemocnic je 2,4. Nejhorší známku, takřka pětku, má Všeobecná fakultní nemocnice na pražském Karlově náměstí. Fakultní nemocnice v Hradci Králové a v Ostravě mají jedničku z hvězdičkou.
Odborník bude taková čísla samozřejmě posuzovat s obezřetností danou vědomím mnoha dalších souvislostí. Ale o to právě jde. Bude pozitivní, dá-li i takový úřad jako ministerstvo zdravotnictví přednost suchopáru čísel před šťavnatostí politických proklamací.
