Ještě nedávno hovořil o krizi středního věku. Dnes přesto nadmíru čile investuje v Řecku a v Rusku
Jiří Šmejc je v poslední výroční zprávě skupiny PPF zpodobněný při hře na housle, s hluboce zamyšleným a soustředěným výrazem ve tváři. Ta fotogra? e vlastně přesně refiektuje jeho osobnost, můžemeli vycházet z toho, jak ho popisují lidé z byznysu. Chladný matematik, s chirurgicky přesným přemýšlením, velmi podobným hře na onen vznešený hudební nástroj. Dlouholetý partner Petra Kellnera a bývalý spoluvlastník TV Nova tyto schopnosti dokázal vytěžit na výbornou.
ATYPICKÝ „MATFYZÁK“ V panteonu českých miliardářů přitom patří Šmejc k těm mladším, nemluvě o útlém věku, v němž poprvé přičichl k velkým obchodům.
Stalo se tak krátce po dokončení matematickofyzikální fakulty v oboru matematické ekonomie. Pokud stále platí společenský stereotyp absolventa „matfyzu“ coby obrýleného podivína v nepadnoucím svetru, Šmejc je jedním z těch, kdo ho pomáhají nabourat. Ihned po škole totiž s přáteli založil softwarovou firmu Pupp Consulting, která pracovala pro mediální agentury. Dodávala software významným karlovarským podnikům, především slavnému hotelu Pupp.
I když ze známostí načerpaných v této době později dokázal ještě hojně těžit, v měřítkách jeho kariéry šlo stále ještě o drobné.
„První významné peníze jsme vydělali ve firmě Middle Europe Finance (MEF). Zaměřili jsme se na akvizice a nakupovali jsme pro klienty podniky,“ uvedl v rozhovoru pro deník Právo ještě v době, kdy byla jeho komunikace s médii na denním pořádku. Zmíněná firma MEF později začala vydělávat slušné peníze a pustila se do vlastních akvizic, při nichž de facto fungovala na bázi private equity. Šmejc se pohyboval kolem firem jako ZVVZ Milevsko, kde bylo na přelomu tisíciletí pořádně horko kvůli plánované spolupráci na výstavbě íránské jaderné elektrárny v Búšehru. Už téměř zapomenuté je Šmejcovo dávné partnerství s vlivným jihočeským politikem Pavlem Dlouhým. Šmejc měl tehdy několik let podíl v budějovickém Výstavišti, kde se angažoval také Dlouhý. Společně pak ještě s karlovarským politikem Ivanem Zachem založili firmu Hluboká Invest. TELEVIZNÍ MAJSTRŠTYK Ten pravý zlom ale přišel v roce 1999, na konci jedné důležité éry v dějinách českého kapitalismu. Opoziční smlouva byla už rok minulostí a spolu s ní ztratila moc řada vlivných lidí.
Mezi nimi i Vladimír Železný, kterého se americký vlastník televize Nova, americká CME, rozhodl odvolat. Železný se ale odmítal vzdát a vyzbrojen televizní licencí vypověděl Američanům smlouvu, aby se na financování dohodl s tehdy nepříliš známým Jiřím Šmejcem. Jeho firma MEF Holding získala v Nově 34procentní podíl. Z finančního brokera a příležitostného investora se stal mediální magnát.
K financování oné operace získal Šmejc tehdy úvěr z IPB. Po pádu finančního ústavu se také objevily spekulace, zda Šmejc není jen jedním z bílých koňů rafinovaných bankéřů propletených s politiky. Ať tak či onak, pozici měl v největší české televizi více než pevnou.
Těžko říct, jakou katastrofou mohl tento husarský kousek skončit, nebýt Petra Kellnera. Američané si totiž nenechali nic líbit a na Železného, Novu a celou Českou republiku sypali jednu arbitráž za druhou. Zmatku a slabosti, která okolo televize panovala, využila právě PPF, která začala postupně skupovat podíly a hradit Železného dluhy. Šmejc a Kellner byli původně rivalové. Když se ale Železný nechtěl účastnit jednání s představiteli PPF, objednal si Šmejc letadlo a odletěl na jednání s Petrem Kellnerem. Tam si podle všeho lidsky sedli. Vyšachování Železného a spojení sil k ovládnutí Novy bylo jen dalším logickým krokem. Krokem, který pro zúčastněné dopadl navýsost dobře.
Televize Nova se v následujících letech stabilizovala a stala se výnosným strojem na peníze. Tandem Šmejc–Kellner chirurgicky odstraňoval dluhy a právní závazky, navíc od Američanů odkoupil servisní ČNTS, s níž byl Železný v největším sporu. Na konci roku 2004 potom provedli úspěšný tah na branku, když CME celý balíček prodali zpět. A to za neuvěřitelných dvacet miliard, z nichž šest patřilo Šmejcovi.
OD DĚDICTVÍ K ROZCHODU Namísto podání ruky a přání brzké shledané se obchody kolem Novy staly počátkem dlouholetého partnerství. Šmejc vyměnil miliardy za pětiprocentní podíl v Kellnerově holdingu a zakrátko se v něm také stal mužem číslo dvě. Když se Kellner přesunul do Ruska, aby tam rozvíjel úvěrový byznys a soustředil se na bitvu s oligarchy, byl to právě Šmejc, kdo řídil hlavní aktivity PPF na domácí půdě. Podle Hospodářských novin měl dokonce Kellner v této době představu, že by se každodenního běhu ve firmě postupně vzdal a přenechal jej svému korunnímu princi. Jenže touha vědět o každém malém škobrtnutí svého dítěte byla nakonec silnější a Kellner se před dvěma lety de? nitivně vrátil do Česka.
Od té doby se toho v nejsilnější tuzemské finanční skupině stalo hodně. Ani tahanice kolem Sazky, ani prodej České pojišťovny však neupoutal takovou pozornost jako rozchod obou dosavadních partnerů. Po necelých deseti letech se Šmejc svého podílu v PPF vzdal. Jak moc dobrovolné rozhodnutí to bylo, spekulují média dodnes. „Nebyl v tom žádný rozkol s Petrem Kellnerem, naše vztahy vždy byly a jsou velmi dobré, korektní a přátelské. Důvodem bylo, že jsem ve čtyřiceti letech měl pocit, že mám tak poslední dobu na to, abych zkusil vybudovat něco sám. Možná se to dá nazvat krizí středního věku,“ sdělil tehdy médiím Šmejc. Za svůj pětiprocentní podíl v PPF dostal 458 milionů eur, v přepočtu zhruba 11,7 miliardy korun.
K definitivnímu rozkolu ale zatím nedošlo. Větší část oné sumy totiž získal v akciích zlatého vejce PPF Holdingu, společnosti Home Credit. Plánovaný rozvoj úvěrové firmy, která dnes působí kromě tuzemského trhu také na Slovensku, v Rusku, Bělorusku a Kazachstánu, bude trvat ještě několik let. Home Credit se postupně probojovává také na asijské trhy přes Čínu, Vietnam a Indii. Výsledkem Šmejcova tažení by měla být emise akcií na burzu. „Naším primárním cílem je uvést v pětiletém horizontu akcie Home Creditu na burzu, pravděpodobně v Hongkongu nebo v Londýně. To znamená, že bychom v primárním úpisu každý prodávali část svého podílu. Zároveň není v plánu, že já bych prodával celý podíl,“ řekl Hospodářským novinám Šmejc.
ŘECKÝ BYZNYS Z kontaktů, které získal pod Kellnerovým patronátem, nyní Šmejc usilovně těží. Sám řídil obchodní rozhodnutí skupiny v Řecku, kde PPF nakoupila šest procent Piraeus Banky.
Jak známo, šlo o jeden z ? nančních ústavů těžce postižených tamější krizí a celý holding kvůli Šmejcovu rozhodnutí tratil téměř dvě miliardy korun. Právě proto nakonec k Home Creditu přibral i řecké investice, které jako samostatný investor zatím čile rozšiřuje. V řecké privatizaci si například ukrojil kousek ze sázkové společnosti OPAP, která loni vydělala necelých 500 milionů eur. Není v tom však sám. Vede investiční fond Emma Delta, v němž jsou zainteresovaní také Karel Komárek, J&T a dva řečtí investoři George Melisanidis a Christos Kopelouzos. „Pracovali jsme na tom opravdu hodně, dali jsme dohromady tým s KKCG a naši lidé to během due diligence provrtávali zleva zprava. Máme dobrý důvod si myslet, že jsme se nezmýlili,“ popsal onu investici Šmejc pro server Motejlek.com.
Jisté je, že nedostatkem luxusu netrpí. Na Maledivách posledních několik let usilovně budoval vlastní resort, který leží na samostatném ostrově. Pro hosty tu jedna noc stojí až 600 tisíc korun (dle informací britského deníku The Telegraph). Šmejc si tam ale kdykoli může zaletět vlastním letadlem. Je totiž jedním z hrdých vlastníků tryskáče Gulfstream G550, jehož cena se pohybuje okolo miliardy korun.
O autorovi| plhon@mf.cz
