Jestli si dnes člověk něco vybaví, když uslyší o „akci Čisté ruce“, vzpomene pravděpodobně jen Miloše Zemana a jeho sociální demokracii. Poté, co se v roce 1998 dostali k vládě, hurónsky ohlásili, že zničí vazby mezi politiky a podnikateli a zastaví rozbujelou korupci. Nepovedlo se a zbyly jen kontroverze. Nepomohlo ani to, že název akce - Čisté ruce - si vypůjčili z mnohem slavnějšího a úspěšnějšího příběhu v Itálii. Tam sehrál klíčovou roli vyšetřovatel Francesco Saverio Borrelli (12. dubna 1930 až 20. července 2019).
„Jiní by se nechali ovlivnit politickým tlakem, ale Saverio byl správným mužem na správném místě v ten pravý čas“ zavzpomínal na svého kolegu prominentní italský prokurátor Gherardo Colombo.
Francesco Borrelli se narodil v Neapoli v době celosvětové finanční krize. Následoval svého otce, který byl soudcem, a po absolvování střední školy ve Florencii tam nastoupil i na právnickou fakultu Universita degli Studi.
Profesionální kariéru zahájil v roce 1955 v Miláně jako státní zástupce. Hierarchií návladních stoupal dalších třiatřicet let, až se stal hlavním prokurátorem. Vrchol jej ale teprve čekal.
A ten okamžik přichází vzimě roku 1992. Tehdy se na policii obrátil majitel jedné z firem, které uklízely státní budovy, s oznámením, že politici socialistické strany po něm chtějí úplatek, aby se dostal k veřejným zakázkám. Z podnikatele se stává volavka.
V pondělí 17. února 1992 se - už sledován agenty - setkává se socialistickým politikem Mariem Chiesou a předává mu požadovaný úplatek. Policie politika ihned zatýká, během jeho výslechů vychází najevo, že takové úplatky jsou běžnou daní za to, aby firmy získaly náklonnost politiků a následně i veřejné zakázky. Pod dohledem Francesca Borrelliho se rozjíždí masivní vyšetřování pod krycím názvem Tangentopoli či Mani Pulite (Čisté ruce) a rychle se rodí obrázek toho, jak velké italské partaje fungovaly a financovaly svou činnost. Několik socialistických politiků si po zatčení a úvodních výsleších vzalo život, Gabriele Cagliari, bývalý ředitel ropného gigantu Eni, spáchal v cele sebevraždu, když si přes hlavu natáhl igelitový pytlík audusil se.
Investigace Borrelliho týmu vedla k naprostému překreslení italské politické mapy a pádu takzvané první republiky, která se rodila od roku 1945. Nastalé vakuum využila nová generace hochštaplera a umožnila třeba i nástup Silvia Berlusconiho.
„Všichni jsme vinni, všichni jsme přivírali oči, když jsme je měli mít doširoka otevřené“ kál se Borrelli v roce 1993, když se Itálie srovnávala s bolavou realitou.
Z justice Francesco Borrelli odešel v roce 2002 z pozice nejvyššího státního zástupce. Zemřel v 89 letech v milánské nemocnici Istituto Nazionale dei Tumori. •
Pod dohledem Francesca Borrelliho se rozjíždí masivní vyšetřování pod krycím názvem Tangentopoli či Mani Pulite (Čisté ruce) a rychle se rodí obrázek toho, jak velké italské partaje fungovaly.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
