Nebýt stavebních razítek, jevilo by se Česko z hlediska „dělání byznysu" v daleko lepším světle
Každý, kdo četl Cit slečny Smilly pro sníh, ví, že nikdo neporazí Eskymáky v tom, jak jemně umějí rozlišovat kvalitu sněhu a ledu. Je to znalost důležitá, když přihlédneme k tomu, kde žijí. Češi, zejména ti, kteří se živí schvalováním a povolováním všeho, co souvisí s výstavbou, zase excelují v tom, jak pomalu dovedou na papír otisknout svá kulatá razítka. Právě zveřejněný žebříček Světové banky hodnotící podmínky pro podnikání opět potvrdil, že tahle disciplína je doopravdy naše parádní číslo. Mezi členskými zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), obvykle označovanými za vyspělé, v tomto parametru nenacházíme soupeře a náleží nám hezké poslední, 33. místo. V celosvětovém žebříčku jsme pak 127., na začátku poslední třetiny, po boku zemí, které typicky za vyspělé neoznačí ani jejich prezident, není-li hrubě intoxikován.
Přitom v celkovém hodnocení je Česko celosvětově třicáté, což sice není důvod k velké radosti, ale také to není katastrofa.
Nebýt stavebních razítek, jevilo by se Česko z hlediska „dělání byznysu“ v podstatně příznivějším světle. Mezi jednotlivými sledovanými parametry spočetla Světová banka korelační koeficienty, přičemž mezi získáním elektrické přípojky a získáním stavebního povolení jí vyšel druhý nejtěsnější. Hodnota 0,60 není statisticky bůhvíjak těsná, ale nějaká vazba to je. Tam, kde je problém natáhnout elektřinu, by se mělo i těžko něco stavět a naopak. Teď to specificky české: přípojku dostanete v mezinárodním srovnání nepoměrně snadněji než stavební povolení. Rozdíl v pořadí těchto parciálních žebříčků je 112 míst, což je v mezinárodním srovnání opravdu unikátní, protože obvykle byste to měli prznit zhruba stejně na obou frontách.
Ptal jsem se lidí ve stavebním oboru i české byrokracii zkušených a odpověď byla, že to je „takový meziresortní, průřezový problém“. Přeloženo do hovorové češtiny, zrovna v téhle oblasti se promítají zájmy různých ministerstev a jejich „dekoncentrátů“, svoje chce říct samospráva, občanská společnost a samozřejmě i sousedé.
Kupříkladu daně, jejich správa a zavedení nějakého nového systému, třeba EET, sice svými dopady postihují stovky tisíc lidí apoliticky byla evidence tržeb horkým tématem, na kterém se kdekdo chtěl zviditelnit, ale „průřezově“ či „meziresortně“ je to nesrovnatelně jednodušší. V zásadě seženete politickou podporu a basta. Do výstavby zasahuje zájmově diverzifikovaná armáda razítek, odvolání, dovolání a tak dále.
Nepřestává mne fascinovat, že země, která trpí rozvinutou paranoií, pokud jde o veřejná výběrová řízení, je schopna bez hlubší úvahy přistoupit na výkup pozemků ve veřejném zájmu pro liniové stavby za osminásobek tržní ceny. Jestliže se nepozastavíte nad tímhle a vadí vám odvolání „ochránců kytiček a ropuch zelených“, jelikož blokují výstavbu ve veřejném zájmu, svědčí to o jistém nepořádku v hlavě. Jistěže se dožijeme dne, kdy „koalice pro rychlou výstavbu“ přijme legislativu, která „účinně zabrání ekoterorismu“. Existuje něco jako časová hodnota peněz a navíc náklady obětované příležitosti, vznikající z nekonečného odkládání zjevně potřebných staveb, ale jsem zvědav, kdy se zákonodárci s využitím stejného metru postaví proti těm, kteří si pozemky s využitím „intelektuálního předzápalu“ včas zajistili a nyní by rádi inkasovali.
Ono je to totiž nakonec jedno, z jakých důvodů se nestaví a kdo je toho původcem, protože platí, že přínosy nežádoucího stavu v podobě ždímání renty jsou vysoce koncentrované, ale náklady jsou široce sdílené. K čemu jsou nám nízké úrokové sazby u hypoték a financování státního dluhu, když fakticky jenom nafukují ceny pozemků, které již razítka mají, což se promítá nejen do cen nové výstavby, ale i do celé zásoby všeho, co již má své majitele a potenciální pronajímatele? Regulace stavebních předpisů omezujících nabídku má politické konsekvence mnohem větší než nějaké EET.
Nevím, nakolik je zkušenost přenositelná, ale v Anglii momentální popularita arcilevičáka Jeremyho Corbyna u dvacátníků a třicátníků hodně souvisí s nedostupností bydlení pro mladé. Tohle zvedáním důchodů nespravíte, aje-li historie nějakým vodítkem, tak ani regulací nájemného. Shit happens, když si o ni koledujete. Kdekoli na světě. •
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
