Označení bio a eko výrobci často zneužívají
Vzrůstající zájem veřejnosti o biopotraviny a zdravé produkty bez všelijakých náhražek žene do obchodní soutěže stále více chytráků, kteří se chtějí na této vlně snadno vyhoupnout k vyššímu obchodnímu profitu. Jsou i tací, kteří připisují ekologický původ konvenčním produktům zřejmě z nevědomosti, že taková informace musí být podložena certifikátem. Jiní se jen nezasvěceně tváří, přestože mají spočítáno, že vyšplhat se k vyššímu prodeji po zádech těch, kteří ekoznačku doslova vydřeli, se vyplácí i přes drobnou ostudu, nebo dokonce pokutu. Lidé už jejich produkt objevili, pojali k němu důvěru a většinou si nevšimnou, že lákadlo jménem eko či bio muselo po střetu s úřadem z obalu i z reklam zmizet. Nad etiketovými podvody u biopotravin bdí společnost Kontrola ekologického zemědělství (KEZ) se sídlem v Chrudimi, kterou si před lety vyvzdorovali ekosedláci a ekovýrobci jako bič na sebe sama. Produkovat biopotraviny je bez přestání kontrolovaná řehole. A tak je na místě tvrdě postupovat i proti všem projevům nekalé soutěže, jejíž aktéři se na bioprodukci nejrůznějším způsobem přiživují.
Nevědomí nešťastníci?
Autor internetových i tištěných propagačních textů na královskou medovinu se tak rozplýval nad doporučovaným nápojem, že dospěl až k vidině jeho ekologického původu. Včelám to uvěřit lze, výrobci sotva, když nemá, čím by ekologickou bezúhonnost výrobních postupů prokázal. Kršnodvorské sušenky karobové se také jistě nerodily v laboratoři jako mnohé jejich protějšky s umělou barvou, složením i chutí, ale na Ekologické farmě Kršnův dvůr. Přesto nemohou neoprávněně nést ekoznačení. Vůči podobným přestupníkům je však vedoucí oddělení certifikace KEZ Kamil Pecka shovívavý. „Když výrobce svůj produkt označí bio nebo eko v dobré víře, že to je tak správně, my ho na omyl upozorníme, a on zavádějící reklamu okamžitě stáhne, je všechno zase v pořádku,“ je přesvědčen Pecka. „Velká část těch, kteří porušují značení, je však proti takovým upozorněním imunní. Tváří se, že je to vůbec nezajímá a mnozí jsou si vědomi, že to bude za cenu pokuty, přesto využívají situace do poslední chvíle,“ upozorňuje Pecka.
KEZ však podává jen zprávu, zvláštní opatření či pokuty ukládá ministerstvo zemědělství. Petr Novák z tohoto úřadu nemá přílišnou důvěru ani k nevině vyhlížejícím přestupníkům: „Každý chce prodat. Kdo pozná, zda je někdo opravdu na omylu, nebo jen šikovně a nenápadně využívá situace? Nikdo nikdy se k úmyslu sám od sebe ještě nepřiznal. Ale nakonec na tom nezáleží. My se snažíme, aby spotřebitel co nejdříve přestal být klamán, ať se to dělo vědomě nebo nevědomky,“ zdůrazňuje Novák.
Vyhrává lepší právník.
Největší zádrhel je v názvech organizací. Ty jsou prošpikovány výrazy bio a eko a mnozí soutěžitelé toho využívají při neoprávněné záměně části svého jména, bez „přídomků“ s. r. o. či a. s., za označení výrobku. Například čerstvá šlehačka láká ke koupi sloganem ekomilk v poutavém grafickém provedení se sluncem vycházejícím za horami a málokomu přijde divné, jak nedostatečně zároveň supluje název firmy. „Setkali jsme se s případem, kdy společnost měla v názvu firmy rovněž eko a tuto část jména na etiketě odsunula dopředu a graficky zvýraznila. A přestože to byla součást názvu zaznamenaného v obchodním rejstříku, dostal se i tento přestupek do správního řízení,“ připomíná Pecka.
Se jmény firem se ovšem velmi těžko polemizuje, jestliže se užívají tak, jak jsou úředně zapsána. „Snažíme se výrobce přinutit, aby oddělovali názvy firem a výrobků, aby nebyly navzájem zaměnitelné,“ připomíná Novák. Někdy však přes všechnu snahu vyvolává název firmy neoprávněný dojem, že její výrobek je ekologický. A ochranná známka firmy není na jednom, ale na všech obalech společnosti. „V takovém případě se snažíme přimět výrobce, aby na obalech zaznamenal, že nejde o výrobek z ekologického zemědělství. Nikdo nemůže čerpat obchodní výhody z šikovně zvoleného jména, jestliže se neopírá o skutečně ekologickou výrobu,“ doplňuje Pecka.
Nově už není snadné taková jména volit. Přinejmenším dva případy svědčí o tom, že Úřad průmyslového vlastnictví při zápise ochranné známky se slůvky bio a eko vyžaduje, aby zájemci předkládali certifikát, že požadavek je oprávněný.
Problémy s využíváním starších firemních názvů s výrazy bio a eko na obalech potravin však mohou pokračovat. „Zákon je bohužel tak nešikovně napsaný, že se tomuto trendu jen špatně čelí. Nedojde-li k dohodě, případné soudní spory vyhrají ti, kteří budou mít lepší právníky,“ míní Novák.
Jogurtová válka.
Důvěryhodnost značek českých biopotravin nejvíc ohrozil nástup pseudobiojogurtů koncem 90. let, který má nyní soudní dohru. Česká odnož největšího výrobce mléčných výrobků na světě - firmy Danone - se odmítá sklonit před soudním verdiktem za neoprávněné užívání značky bio a v polovině ledna bude pražský vrchní soud projednávat její odvolání. A to se měla jen omluvit.
Pověst českého trhu s biopotravinami přitom nebyla nikdy tak otřesena jako zavedením jogurtu Bio Biffidus Aktiv do obchodů. Nový výrobek zaujal konzumenty několika přitažlivými novinkami, z nichž deklarace kvality bio byla ta nejviditelnější. Potíž je v tom, že právě na ní nebylo ani zbla pravdy. Jogurt se nevyráběl z mléka ekologicky chovaných krav. Tento protimluv začal ekologicky smýšlející části obyvatelstva velice vadit, zatímco většina spotřebitelů setrvávala dál v omylu. Koncem roku 1999 podaly čtyři české právní subjekty na Danone žalobu. Soud ji však na dva roky strčil do šuplíku.
Z české pobočky Danone se ve svém oboru v té době stala nejrychleji rostoucí dceřiná firma na světě. Spirála se roztáčela, konkurence lapala po dechu. Bylo jen otázkou času, než přijde se svým Dr. Bio olomoucká Olma a s podobným projektem i Yoplait (Galas). Humbuk postavený na lži, protože žádný z pseudobiojogurtů neměl s ekologickým zemědělstvím nic společného.
Jogurtovou válku definitivně ukončil až zákon o ekologickém zemědělství, který začal platit v roce 2001. Ten používání značky bio v potravinářství mimo systém ekologického zemědělství pod pokutou zakazuje. Všechny falešné biojogurty musely zmizet z trhu.
Očistné iniciativy se ujala Olma - začala vyrábět skutečný biojogurt. V tom však následovníky nenašla.
Soudní ping-pong.
Soud se rozhýbal až v roce 2002. První instance na Městském soudu v Praze dala za pravdu firmě Danone. Odvolací Vrchní soud se však s rozsudkem neztotožnil a vrátil kauzu zpět městskému soudu. Ten Danone nařídil omluvu, ale firmě se do ní zoufale nechce. Je přesvědčena, že se při označování svých potravinářských výrobků nedopustila ničeho protiprávního. Ředitel kvality Danone Miloš Štafen to zdůvodňuje: „Vznesené obvinění vychází ze sporné interpretace vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR z roku 1997, která specifikuje užívání předpony bio- a eko-. V případě výrobku Bio Bifidus Aktiv je výraz bio samostatným slovem, nikoliv předponou. I v České republice – stejně jako v některých dalších zemích - byla značka Bio Biffidus Aktiv registrována pod řádnou ochrannou známkou. Výrobky, které se na trhu objevovaly v letech 1996 až 2000 pod registrovanou ochrannou známkou a logem Bio Biffidus Aktiv, byly v České republice vyráběny a distribuovány v souladu s platnými zákony. Společnost Danone je tedy přesvědčena, že v té době neporušila legislativu týkající se značení potravinářských výrobků.“
Pavel Franc, právník protistrany, naopak tvrdí, že firma Danone tehdy naplnila všechny tři podstatné rysy nekalé soutěže: klamavost, parazitování na pověsti výrobců a vyvolání nebezpečí záměny. „I když se už zmíněný produkt nevyrábí, stále má smysl trvat na omluvě, protože to je principiální záležitost. Firma Danone byla původcem, který to všechno rozpoutal, a měla by za to nést odpovědnost,“ je přesvědčen Franc.
Ať odvolací soud 18. ledna rozhodne jakkoli, nikdo nic nezmění na tom, že už v kritické době byl termín bio intenzivně vnímán jako označení pro produkty ekologického zemědělství a lidé byli značením výrobku firmy Danone uváděni v omyl.
