Na loňský 27. říjen vzpomíná Helena Čermáková ráda. To pivovar Bizon Čižice oficiálně představil rozšířenou kapacitu a novou větší varnu s velínem jako z filmu Marečku, podejte mi pero. V Čižicích nepracuje kdovíjak dlouho. Loni vystřídala Luboše Svobodu, který tu vařil delší čas. „No, bála jsem se,“ vzpomíná Helena Čermáková s úsměvem na chvíle, kdy zůstala ve varně sama. „Původně jsem se sice řemeslu vyučila a pak nastoupila do lahvárny v Prazdroji, jenže potom jsem dalších dvacet let dělala něco úplně jiného,“ vysvětluje.
Zakladatel minipivovaru Robert Beneš si svou sládkovou chválí. Ještě než si spolu sedneme ke stolu u výčepu s jedenácti kohouty, pyšně přináší lahváče s názvem Sedící Bizon. „Jako jsou ležáky, tohle je seďák,“ směje se nad pivem vyrobeným speciálně pro kapelu The Tap Tap.
Benešovi se prý do Čižic dostali díky svému dědečkovi, který tu v roce
1939 zakládal trampskou osadu, a dnes zde má skoro celá rodina chaty. „Žil tu náš kamarád Bizon, rád pil a měl cukrovku, našli jsme pro něj varničku,“ popisuje Beneš, jak se pivovar 28. říj -na 2011 rozjel a kde podnik přišel ke svému jménu.
„Přes léto je to tady v Čižicích super, vedou tudy cyklostezky,“ odpovídá Beneš na moji otázku, kdy se tu vypije nejvíc piva.
První, co jsme v Čižicích ochutnali, byl výčepní Bizon 10°. Světlé pivo se 3,9 procenta alkoholu přináší těžší sladovou vůni, v chuti je plné. Syté výčepní působí svěže a má výrazný říz. Někdo by možná řekl, že jde o vynikající nešizenou desítku, a já budu souhlasit.
Mé pozornosti neunikla ani Nostalgie 77 s podtitulem „ležák na cestu časem“. Jde o světlou dvanáctku nabitou 4,3 procenta alkoholu, jejíž recept vychází z návodu z roku 1977. Zdobí ji velmi výrazná hořkost a říz a velmi dobrá pitelnost. Takže i když má řada lidí Bizona uloženého jako experta na svrchní kvašení a speciály, i to klasické „čižické spodní“ si zaslouží pozornost.
Pivovar Bizon Čižice 76 Sládková: Helena Čermáková
