PRACOVNÍ SÍLA Česko má v záloze skoro půlmilionovou armádu nezaměstnaných. Přesto je čím dál tím větší problém sehnat řadové dělníky i kvalifikovanější zaměstnance, hlavně v řemeslných a technických oborech. Vláda, kraje, Hospodářská komora i sami podnikatelé už rozjeli několik akcí, které mají nezájem zastavit.
PRACOV N Í S Í L A Česko má v záloze skoro půlmilionovou armádu nezaměstnaných. Přesto je čím dál tím větší problém sehnat řadové dělníky i kvalifikovanější zaměstnance, hlavně v řemeslných a technických oborech. Vláda, kraje, Hospodářská komora i sami podnikatelé už rozjeli několik akcí, které mají nezájem zastavit. Mimo jiné chtějí zjednodušit přístup vzdělaných cizinců na český pracovní trh. Svářeč, nástrojař, zámečník a zedník - to jsou profese, které na českém pracovním trhu zaměstnavatelé těžko shánějí. Na každé volné místo přitom podle statistiky úřadů práce čekají čtyři nezaměstnaní. Jenže řemeslníci nemají zájem - práce „na černo“ nebo život na podpoře je finančně výnosnější. Konkurence expertů ze zahraničí přitom české pracanty zrovna neohrožuje. Získat takzvanou zelenou kartu totiž není příliš jednoduché. To by se ale mohlo během pár měsíců změnit. Ministerstvo průmyslu a obchodu má totiž plán jak přilákat vzdělané dělníky do Česka za výhodných podmínek. Základem je zrušení co největšího množství byrokratických překážek. Nutností ovládat češtinu počínaje a vydáváním pracovního povolení zdaleka nekonče. UKAŽ, CO UMÍŠ To ale není jediná iniciativa jak řešit nedostatek (především technických) pracovníků. Svou představu mají i samotní podnikatelé. Podle skotského vzoru začíná v Česku vznikat kartotéka povolání podle požadavků trhu práce. Takzvaná Národní soustava povolání si dává za úkol vytvořit podle oborů určitou „kuchařku“, co by který pracovník měl minimálně umět. „Nejde o to, jestli někdo před dvaceti lety absolvoval svářečský kurz a má na to papír. Zaměstnavatel potřebuje vědět, jestli umí svářet,“ vysvětluje hlavní manažerka projektu Jolana Blažíčková ze společnosti Trexima. „Jsme ve fázi, kdy nabídka práce převýšila ochotu českých lidí pracovat,“ varuje Zdeněk Somr, předseda představenstva lobbistického sdružení Střední podnikatelský stav. A situace se ještě zhorší. „Po roce 2010 prudce poklesne počet absolventů středních odborných škol i učňů,“ připomíná demografickou realitu Ivan Paul z Institutu Svazu průmyslu a dopravy. Čísla hovoří jasně. Zatímco letos skončí odbornou výuku na 130 tisíc žáků, do tří až pěti let klesne jejich počet na 90 tisíc. Národní soustava povolání by proto měla sloužit nejen firmám, ale i budoucím zaměstnancům. Jedním z cílů je vytvořit dlouhodobou evidenci, o jaká povolání je reálný zájem. NESTUDUJTE ZBYTEČNĚ
„Mladí muži, kteří se dnes hlásí na obor kuchař-číšník, u nás v regionu za čtyři roky najdou práci stěží. Opraváře výtahů v dolech ale musíme najímat v Polsku,“ dává příklad pracovnice jednoho severomoravského úřadu práce. A to je jen jedna část problému. Na trhu práce existují lidé, kteří řemeslo ovládají, ale oficiálně ho nemohou vykonávat. „Když někdo jako zaměstnanec deset let pekl například perníky (ale nemá na to výuční list), nemůže se jen tak osamostatnit a začít sám podnikat,“ vysvětluje byrokratické překážky Blažíčková. Právě to by mohlo vyřešit spuštění Národní soustavy povolání. Odborné schopnosti a pracovní dovednosti totiž nebudou záležet na vysvědčení „z učňáku“, ale skutečných dovednostech pracovníka. Stanovením (a kontrolou) kritérií se mají zabývat takzvané sektorové rady. Proti současnému systému, který je založen na školních osnovách, je výhodou tvrdé cílení na praxi. Podmínky, co pracovník musí umět, nebudou určovat úředníci a učitelé, ale sami podnikatelé. Práci na stanovení odborných znalostí už například rozjeli energetici, nábytkáři nebo textiláci. Další obory se připravují a v polovině příštího roku by mohla evidence nabídnout komplexní přehled o žádaných povoláních. Systém představí zájemcům obory, kde budou mít perspektivu. A firmám naopak naznačí, kam je vhodné investovat do výchovy nových pracovníků. „Je to ale risk, investujeme do vzdělání lidí, kteří nám potom mohou kdykoliv odejít ke konkurenci,“ poukazuje na jeden z problémů Martin Mokroš, ředitel společnosti Galatek z Ledče nad Sázavou. SEVEROMORAVSKÁ INICIATIVA Zhruba stovka výchovných poradců, učitelů ze škol na severu Moravy a ve Slezsku, objíždí v těchto dnech postupně strojírenské, elektrotechnické a stavební firmy. Setkává se s jejich odborníky a manažery a získává osobní dojmy ze současné reality průmyslových podniků. Nebývale rozsáhlá akce je součástí iniciativy ForTech, kterou se Moravskoslezský kraj a Agentura pro regionální rozvoj (ARR) snaží podpořit zájem náctiletých o studium na učilištích a středních školách technického typu. Výchovní poradci na školách jsou klíčovým zdrojem informací pro rodiče a žáky, kteří se od šestých tříd začínají rozhodovat o svém budoucím studijním zaměření a povolání. Proto se kraj a ARR snaží, aby tato skupina pedagogů získala co možná nejpřesnější představu o tom, jak to dnes vypadá v podnicích elektrotechnického, strojírenského či stavebního průmyslu a ve firmách z oboru informačních technologií. HLEDAČI TALENTŮ MAJÍ NAPILNO Během prvních dvou dubnových týdnů už zástupci škol navštívili společnosti Huisman Konstrukce, VOKD, Bang & Olufsen a V-NASS. Před pár dny skupina výchovných poradců zkusila štěstí ve Visteonu-Autopal, pak se nasměrovala do holdingu Vítkovice a koncem dubna hledači talentů míří do firmy BEFRA-Electronic. Cyklus nezvyklých exkurzí pak uzavřela společná cesta učitelů a navíc i vybraných studentů do atraktivních provozů výrobce audio-video techniky Bang & Olufsen. Na komunikaci s poradci je navázána řada dalších reklamních a marketingových aktivit. Jednou z forem je mimo jiné webová stránka www.povolaniprozivot.cz, zacílená na náctileté, která podává přehled o technických oborech, školách a učilištích a také o možných budoucích zaměstnavatelích. Cílem je, aby si učitelé, rodiče a jejich děti všimli požadavků podniků a investorů v Moravskoslezském kraji na stále větší a větší počet technicky zdatných dělníků i manažerů. Podle náměstka hejtmana pro ekonomický rozvoj Pavla Drobila jde také o to, aby kraj po prvenství v objemu investic (loni to bylo 54 miliard korun) získal také pozici lídra v řešení klíčových překážek dalšího rozvoje. Projekt ForTech zahrnuje spolupráci se zaměstnavateli, středními a vysokými školami, oborovými sdruženími, rekvalifikačními a poradenskými středisky a úřady práce. Krajský rozpočet na něj dosud uvolnil 1,5 milionu korun. Kraj počítá s pokračováním projektu i v následujících letech. EGYPTOLOGŮ SE MOC NEUŽIVÍ Stát musí daleko výrazněji podporovat technické vzdělání na učňovské, střední i vysokoškolské úrovni a regulovat počty studentů humanitních oborů. Při návštěvě Škody Holding to nedávno řekli poslanci parlamentu Jan Látka a Václav Šlajs, oba z ČSSD. Navrhnou proto, aby dotace na žáky technických oborů byly výrazně vyšší než například u politologů, filozofů, historiků a právníků. „Na pozice dělníků i techniků musíme nyní dovážet Ukrajince, což nemá Česko zapotřebí,“ tvrdí Šlajs. Přitom kvalifikovaný absolvent techniky si podle něj už nyní v dobré firmě vydělá třikrát víc než lidé, kteří vystudovali politologii nebo egyptologii. Podle Šlajse studentů těchto oborů stále přibývá, ale nikdo jim neřekne, že nenajdou uplatnění, podobně jako se to nyní stále častěji stává právníkům. VYSOKOŠKOLÁKA? RADĚJI TECHNIKA**
Podle poslanců byl přístup předchozích ministrů školství velmi liberální. Za éry Petry Buzkové (ČSSD) sice stoupl podle poslanců počet vysokoškoláků třikrát, ale jejich současná struktura je pro potřeby českých podniků, institucí i obyvatel nevyhovující. „Stát tak dotuje budoucí nezaměstnané,“ říká Látka. Oba se shodují na tom, že zásahy státu do struktury školství musí přijít.
Například plzeňská Škoda Holding, která se podle poslanců úspěšně ozdravila ve fungující výrobní podnik, by mohla mít výrazně více zakázek, pokud by sehnala další potřebné desítky techniků a dělníků.
Slova poslanců potvrzuje i výrobní ředitel Škody Transportation Aleš Jedlička. „Potřebovali bychom přijmout k současným 300 dalších 80 dělníků i techniků, ale je to velký problém,“ uvádí. Silně exportní firma, která si na své hlavní produkty, tramvaje, vyrábí vše od řezaných dílů po svařované podvozky, klade důraz na kvalitu. „Snažili jsme se najít kvalitní dodavatele svařovaných dílů, ale zatím se to nepodařilo,“ dodává Jedlička.
