Šéf Svazu průmyslu tvrdí, že stát dává podnikatelům špatný příklad
Petr Karas (60), nynější prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky, vystudoval ČVUT v Praze, obor Ekonomika, organizace a řízení elektroenergetiky.Tomuto oboru také zasvětil většinu svéhoživota. Deset let pracoval v Elektrárně Tušimice a Počerady. V roce 1978 získal titul kandidát technických věd (CSc.). Šestnáct let byl pracovníkem generálního ředitelství ČEZ, v roce 1990 se stal na základě vítězství v konkursu generálním ředitelem této společnosti a v říjnu 1992 i předsedou představenstva. Své funkce postupně opustil na přelomu let 1998 a 1999, kdy nová sociálnědemokratická vláda iniciovala kompletní obměnu představenstva. Prezidentem Svazu průmyslu je od března loňského roku.
EURO: Zasedáte v tripartitě, která se nedávno zabývala Českou televizí. Ovlivňuje nějak hospodářskou sféru? Jak se člověk, který stojí v čele největšího zaměstnavatelského svazu, dívá na manažerské schopnosti generálního ředitele Jiřího Hodače? KARAS: K manažerským schopnostem jednotlivých lidí bych se nerad vyjadřoval. Viděno však zvenčí – šéf České televize svou manažerskou roli nezvládl. Tato země a její ekonomika potřebují stabilní přehledné prostředí. A takové se nedá vytvořit mimo jiné bez objektivního zpravodajství důvěryhodné veřejnoprávní televize. EURO: Ale zřejmě také bez úcty k zákonům, které vzbouření redaktoři patrně porušili. KARAS: Svoboda názoru a svoboda slova patří k základním pilířům, na nichž stojí demokratická společnost, stejně tak jako úcta k zákonům. Svoboda slova má nezastupitelnou funkci zpětné vazby. Proto nesmí být svoboda slova ohrožena. Protože naopak v ohrožení je každý systém, který se této zpětné vazby zbaví. Ani zákony však nesmějí být beztrestně porušovány. Výklad zákona ale dávají soudy, ty posuzují i míru jejich porušení EURO: Pokud má někdo řídit jakoukoliv instituci, nejde to, přeroste–li vnitřní opozice v revoltu. KARAS: Revolta je zpravidla projevem systémového selhání. A to má své konkrétní příčiny. Ty hledejme a odstraňujme. Svých oponentů uvnitř i vně řízené společnosti jsem si vždy velmi vážil. Jejich odlišné názory z něčeho vyplývají, mají svou velkou hodnotu a jsou pro šéfa důležitou korekční vazbou. Mimo jiné i pro předcházení mezním situacím. EURO: Nestabilitu do podnikatelského prostředí nevnáší stát jen tím, kam dovedl situaci v televizi. Vláda začátkem roku rozhodla, že opět odlehčí některým polostátním podnikům, když jejich dluhy vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně přesune do Konsolidační banky. KARAS: Chápu, že se vláda obává pádu velkých průmyslových kolosů, které se navíc často nacházejí v oblastech s velkou nezaměstnaností. Považuji to však za značně nestandardní řešení. Stát tím dává podnikatelským subjektům špatný příklad a už poněkolikáté najevo, že si pro sebe vždy vydobude výhodnější pozici. EURO: Kde jinde si ještě uzurpuje výhodnější podmínky? KARAS: Například při výběru DPH. Podnikatel je velmi tvrdě a okamžitě sankcionován, jestliže tuto povinnost neplní. Na druhé straně pro vracení DPH má stát lhůtu 30 dnů, což je poměrně dost dlouhá doba. A zkušenosti našich členů ukazují, že ji lze jednoduchým způsobem významně prodloužit. EURO: Jak, když je tady zákonná lhůta? KARAS: Jedna z možností je nařídit prošetření případu. Neoprávněně zadržované přeplatky nelze chápat jinak než jako příspěvek k financování státních výdajů. Když ničím jiným, tak časovou hodnotou peněz, kterou tím ministerstvo financí a finanční správy získávají. A podnikateli blokují přísun hotovosti se všemi neblahými důsledky. EURO: Kolik stát takto dluží podnikům? KARAS: Nemám k dispozici statistické údaje. Vycházím z dílčích informací od členů svazu. Pokud by měl tento trend pokračovat, určitě by to stálo za soustavnější sledování. EURO: Jenže máslo na hlavě mají i podnikatelé. Také ryze soukromé podniky a osoby neodvádějí zdravotní pojištění za své zaměstnance a jen Všeobecné zdravotní pojišťovně dohromady dlužípřes šestnáct miliard korun. KARAS: Vím, že existují případy, kdy jsou tyto zpožděné platby jedním ze zdrojů cash flow. A je to moc špatné. A je dvojnásobný malér, jestliže se taková situace vyskytne u státního podniku nebo u podniku s významnou účastí státu. To je naprosto otřesné z hlediska morálního, zákonného a nastavování etických norem. Pro formování etických pravidel je to stejně špatný signál, jako když se ústavní činitel, ať už z jakéhokoliv důvodu, nedostaví po předvolání k soudu. Výsledkem je jasná zpráva pro národ, že taková obsílka není závazná, ale spíše jen něco informačního. EURO: Mají zaměstnavatelé pocit,že se v Česku někdy dočkají stabilního a čitelného podnikatelského prostředí? KARAS: Je tu stále řada bariér, která podnikání ztěžuje. Od „drobných problémů spojených s přílišnou délkou bankovních operací, přes platební morálku až po nedostatek úcty k práci ze strany zaměstnanců. EURO: Není chyba spíšena straně zaměstnavatelů, kteří nedokážou zaměstnance dostatečně motivovat? KARAS: Byli jsme desetiletí cvičeni na to, že se nemusíme o sebe starat. Jsem názoru, že to v myslích řady lidí velmi silně přežívá. Zvykli si na své malé, pofiderní jistoty a těm dávají přednost. Neberou své zdraví, své pracovní schopnosti za dar, který od někoho dostali. Nejsou zvyklí se starat o zdraví, pracovat na sobě tak, aby si udrželi svou zaměstnatelnost. Aby mohli sami sebe úspěšně nabízet na trhu práce. Důsledky jsou tristní. Existují konkrétní příklady podniků, které si získaly místo na zahraničních trzích a potřebují zvýšit výrobu. Chtějí rozjet další směnu, a přitom i v oblastech s relativně velkou nezaměstnaností narážejí na nezájem o práci. EURO: Není hlavním důvodemměkká sociální síť? KARAS: Je to možné. Nastupují jednoduché ekonomické kalkulace: naše rodina je nezaměstnaná, souhrn podpor činí tolik, k tomu si přivyděláme různými způsoby tolik, ty nám nabízíš tolik, je to vzdálené čtyřicet kilometrů, říkal jsi, že nás budeš vozit autobusem, ale to pro nás není zajímavé. To je jakási vnitřní překážka, kterou můžeme buď vhodným stimulačním systémem pomáhat překonávat alespoň těm lidem, kteří jsou ochotni. Nebo naopak tuto bariéru můžeme upevňovat. EURO: Vraťme se ke špatné platební morálce. O jejích důsledcích se hovoří už deset let. Co děláte vy jako Svaz průmyslu a dopravy, aby se zlepšila? KARAS: Byl bych rád, kdybychom se propracovali k jednoduchým zásadám, principům, tedy k etickému kodexu, kterým se chceme jako členové řídit, a být tak společenstvím, o kterém je známo, že se těmito zásadami řídí. EURO: Jste přesvědčený,že všichni vaši členové platí za své zaměstnance včas zdravotní a sociální pojištění? KARAS: Nejsem. Ale moje odpověď není skrytá zpráva, že neplatí. Já to opravdu nevím. EURO: Členové, kteří neplatí, ovšem asi nebudou ochotní dobrovolně přijmout kodex,který jim toto chování zakáže. KARAS: Existují zájmy, které mohou být společné pro všechny poctivě podnikající členy. Především zájem o dobré, jasně formulované a efektivně vymahatelné právo a s tím související fungování policie a soudnictví. Dále je jistě společným zájmem, aby dlužník nebyl zvýhodňován před věřitelem. Nebo aby státní správa fungovala rychle, efektivně a v souladu se zákony. Je jenom přirozené, že se sami musíme hlásit k dodržování zásad poctivého podnikání. EURO: To jsou ale jen obecně formulované zájmy. KARAS: Jedním z hlavních cílů svazu je zvyšování výkonnosti domácí ekonomiky a tu může stimulovat jedině poctivá hospodářská soutěž. Přímo ukázkovou formou porušování pravidel poctivé hospodářské soutěže je korupce. Na celkové podnikatelské prostředí má dlouhodobě devastující účinek. Stejně jako pozdní placení závazků, které navíc vyvolává řetězec platebních neschopností. EURO: Myslíte, že tady někdy vznikne elitní organizace,která by řekla – my máme takový a takový etický kodexa garantujeme, že všichni naši členové platí včas? KARAS: Může a musí vzniknout. Protože pokud nevznikne, tak jsme rezignovali na jeden z významných standardů Evropské unie. A je naším cílem, aby to byl právě Svaz průmyslu a dopravy ČR. Elitní tím, že jeho členové elitně jednají. EURO: Proč tedy Svaz průmyslu dosud nemá ve stanovách například to, že jeho členem nemůže být někdo, kdo nedodržuje své závazky z obchodního styku nebo vůči státu? KARAS: Věřím, že i k tomu se brzy dopracujeme. To jsou všechno věci, které chceme probírat na přelomu března a dubna na valné hromadě svazu. Pokud si je nevyjasníme, budeme nečitelní a nevzbuzující vždy spontánní důvěru. EURO: Myslíte si, že svaz by mohl plnit i samoregulační funkci, která je běžná třeba ve světě finančních služeb a investování? KARAS: Já jsem přesvědčen, že ano. EURO: Prosadit nová tvrdší kritéria etiky podnikání bude těžké. Lze ale začít tím, že členové budou důležitá fakta jednoduchou standardní formou dobrovolně vykazovat. KARAS: Určitě ano. Musíme si pro začátek říci několik relativně jednoduchých kritérií a na jejich plnění prokázat, že to myslíme vážně. A pak to třeba dál rozšiřovat. EURO: Je z tohoto hlediska důležité, aby se konečně změnil zákon o účetnictví, který je stále podřízen daňovému hledisku? Anebo byste si mohli vytvořitvlastní jednoduchý standard odlišností? KARAS: Já se nedomnívám, že bychom si budovali nějaký složitý vlastní informační systém. Snažili bychom se využít existující. Protože jsme dobrovolné sdružení, měla by být ze strany členů dobrá vůle o sobě tuto informaci dávat. EURO: Jak je budete přesvědčovat, aby se dobrovolně zavázali k nadstandardní informační povinnosti vůči svazu? KARAS: Když byl premiér Zeman v Itálii, doprovázela ho podnikatelská mise, kterou připravoval Svaz průmyslu a dopravy. Tam někteří naši italští kolegové přišli s otázkou: „My bychom se rádi více angažovali, rádi bychom zakládali společné podniky, ale to vaše prostředí je pro nás málo přehledné. My nemáme možnosti si o potenciálních parterech opatřit informace. Mohl by například váš Svaz průmyslu být tím místem, na které se můžeme obrátit s žádostí o doporučení? Kdybychom chtěli tímto způsobem rozšířit služby naším členům, tak je to přímo nutná podmínka – zpřístupnit některé informace, které třeba nejsou běžně dostupné. EURO: Někteří podnikatelé se ovšem rozšíření informačních povinností obávají jako čert kříže a stále častěji vyvádějí svůjmajetek za hranice. Jak vnímáte tento trend? Myslíte si, že je významný,nebo jen okrajový? KARAS: V relacích finančně investičních si netroufnu odhadnout, co to znamená pro oslabení zdejší ekonomiky. Daleko horší zprávu vidím v tom, že ho lze chápat jako výraz hluboké nedůvěry ve zdejší prostředí. Nebo že by to byla strategie rozšíření portfolia investic? EURO: Zmínil jste se o korupci. Je to problém, který se v poslední době prohlubuje? KARAS: Zdá se, že ano. Oficiální statistiky to signalizují. Znám i povzdechy členů svazu, že se tento jev rozmáhá čím dál víc. Těžko se dopracovat ke konkrétním faktům. EURO: Korupce, ať už skrytá, nebo otevřená, existuje všude na světě. Jak se s ní dá bojovat? KARAS: Proti korupci lze bojovat pouze tím, že se proti ní nastaví účinné obranné mechanismy v oblasti práva i etiky. EURO: Takže je zapotřebí změnit zákony? KARAS: Nemyslím, že bychom je měli tak děravé. Co by bylo spíše zapotřebí, aby tady byla vůle konat či soudit relativně rychle. Úplatek nebo protekce jsou jasnou formou nekalého podnikání, při němž jeden subjekt získává konkurenční výhodu vůči jiným. Soudnictví prostě musí přispět k tomu, aby společnost tyto jevy nepovažovala ze běžný standard, ale za něco odpudivého a nemorálního. Balvan korupce se začne postupně zmenšovat, jen pokud bude narůstat počet těch, kteří takové chování považují za degradující. EURO: Věříte, že ke kultivaci podnikatelského prostředí pomůže vstup České republiky do Evropské unie? KARAS: Pomůže. Nevěřím však, že by za nás unie řešila nějaké problémy. Může nám pouze pomoci k tomu, abychom si je vyřešili sami. EURO: Se vstupem do unie se ovšem dá očekávat další příliv zahraničních investorů, kteří přicházejí ze zemí, kde korupce ani opožděné platby nejsou přípustné v takovém rozměru. KARAS: Zahraniční firmy se většinou skutečně chovají jinak, ale neplatí to obecně. Některé se velmi rychle našim mravům přizpůsobily. Není divu, když zjistily, že se ocitly v podnikatelském prostředí, v němž je možné neplatit, a tím získat konkurenční výhodu. I z této zkušenosti je zřejmé, že za nás nikdo tyto problémy nevyřeší.
