CIZOKRAJNÉ NOTY

Zahraniční fondy konečně vědí, jak u nás mohou podnikat

Po více než půlroční nejistotě mají nyní zahraniční fondy, které chtějí podnikat na naší scéně, konečně jasno. Novela zákona o fondech, která problematiku vydávání licencí, zveřejňování informací či prodej podílových listů zahraničních fondů jasně definuje, sice platí již od ledna, ale čekalo se ještě na detailní stanovisko Komise pro cenné papíry (KCP). To je konečně už několik dní na světě a cizokrajné subjekty jsou po počáteční skepsi s výkladem dozorového orgánu víceméně spokojeny. Nové noty říkají, že zahraniční fondy musí plnit stejné informační povinnosti jako tuzemské, což doposud nemusely. Všechny netuzemské fondy bez výjimky budou muset mít nové licence od KCP. Podmínkou nového povolení je i souhlas s podnikáním od dozorového orgánu ve státě, kde má zahraniční subjekt své sídlo, a jasná deklarace toho, že tento subjekt bude ve své zemi dozorován. „Stát má problematiku zahraničního kolektivního investovaní u nás konečně pod kontrolou, zahraniční subjekty právní jistotu a investoři ochranu, zhodnotil význam novely předseda představenstva Asociace pro kapitálový trh Martin Fuchs. Všichni, nebo nikdo. Mezi nejspornější záležitosti patřilo bezpochyby to, na koho se bude nakonec vztahovat povinnost mít novou licenci. Extrémy byly: na nikoho, nebo na všechny. Komise totiž loni na základě svého sporného právního stanoviska asi dvacítce zahraničních subjektů obhospodařujících kolem 200 fondů licence již udělila. Pak však přišla na to, že k tomu nemá legislativní oporu a další povolování až do současnosti zastavila. Nyní už je v této věci definitivně jasno: nové licence budou muset mít všichni. Přechodná ustanovení zákona k tomu dodávají, že zahraniční fondy, které v České republice působily k poslednímu prosinci loňského roku, mají na uvedení požadavků do souladu s novelou jeden rok. Ty, které chtějí nově vstoupit na trh od letošního roku, musí mít příslušné povolení komise hned od počátku své činnosti. Podle informací týdeníku EURO komise zatím neobdržela ve věci licencí zahraničních fondů žádnou žádost. V brzké době se však jistě situace změní. Dalším sporným bodem, který se v minulosti rozhořel především mezi ministerstvem financí (MF) a KCP a posléze mezi horní a dolní komorou Parlamentu, bylo, zda stačí zahraničnímu subjektu mít k podnikání u nás pobočku, či nikoliv. Komise se domnívala, že postačí, bude–li zahraniční subjekt na našem uzemí někdo zastupovat – banka či obchodník s cennými papíry. MF požadovalo vznik českého subjektu zapsaného v našem obchodním rejstříku. Nakonec to dopadlo tak, že je možná jak pobočka, tak podnikání bez ní. Vždy je však nutno mít kontraktní místo – banku, která bude komisi odpovědná za činnost zahraniční investiční společnosti, především za distribuci a odkupy podílových listů či za informační povinnosti. Vzali nám riziko. Fond, který chce dostat od komise povolení, bude muset více než 50 procent svého majetku investovat do cenných papírů na trzích OECD. Komise tak chce chránit investory před poklesy jejich kursů na divokých burzách. To se však zahraničním správcům příliš nelíbí a hovoří o diskriminaci těch investorů, kteří chtějí podstoupit zvýšenou míru rizika třeba na latinskoamerických či asijských trzích. „Je to konec těchto fondů u nás, tuzemští investoři si je zde nebudou moci koupit a za koupí budou muset vycestovat do zahraničí, říká Fuchs. Nikomu se tady totiž podle jeho slov nevyplatí nabízet fond, který by byl z poloviny zaměřen třeba na Asii a z poloviny na Evropu. Většinou se to dělá tak, že takový „rizikový fond investuje všechen svůj majetek v rámci jednoho regionu. Podle Daniela Drahotského, fondového manažera ve společnosti Wood & Company, je v tomto směru novela určitým krokem vzad. Nerozlišuje totiž mezi profesionálním a běžným investorem. „Znemožňuje domácím profesionálním (to jest institucionálním a poučeným individuálním) investorům investovat do fondů neregistrovaných u KCP. Například fondy největších amerických správců Vanguard, Fidelity a Janus nemohou být nabízeny, protože tito správci nemají pro nevelikost našeho trhu o registraci v České republice zájem, vysvětluje Drahotský. Daňové zrovnoprávnění. Tuzemské fondy sice již nemusejí platit 25, ale patnáctiprocentní daň ze svých zisků, avšak tuzemští správci to stále považují za neférové vůči zahraničním, které byly založeny v zemích s nulovým zdaněním a nemusí platit daně žádné. O nulovém zdanění u nás si však mohou nechat jen zdát, nic podobného v hlavách našich zákonodárců zatím neklíčí. „K maximální spokojenosti domácích správců by vedlo úplné odstranění daně z příjmů – zde však nejde o zrovnoprávnění, protože ne všude v zahraničí je daň z příjmů nulová, říká k tomu Drahotský.