Letos 1. května skončilo období, kdy cizozemci ve smyslu devizového zákona – fyzické osoby s trvalým pobytem mimo Českou republiku a právnické osoby se sídlem mimo ni – mohli nabývat nemovitosti pouze za omezených podmínek.
Přechodná období
Vstupem ČR do Evropské unie začalo poslední období, kdy bylo omezeno nabývání většiny nemovitostí. Po roce 1989 existovala poměrně nepřehledná a často proměnlivá síť pravidel s rozdílnými režimy pro různé země původu cizozemců a druhy nemovitostí. Ovlivňoval ji také vývoj pravidel upravujících podmínky pobytu cizinců v ČR. V souladu s primárním právem Evropských společenství (ES) jsou v členských státech EU zakázána veškerá omezení volného pohybu kapitálu a plateb v rámci vnitřního trhu unie i vůči třetím státům.
Při stanovování podmínek pro vstup ČR do EU byla vyjednána dvě přechodná období. Během nich bylo ČR umožněno zachovat současné omezení pro nabývání pozemků, které jsou součástí zemědělského půdního fondu nebo plní funkci lesa, po dobu sedmi let. U ostatních nemovitostí, takzvaných objektů vedlejšího bydlení, po dobu pěti let od vstupu ČR do EU.
Konec k pátému výročí
První přechodné období umožňující zachovat omezení pro nabývaní objektů vedlejšího bydlení cizozemci skončilo pátým výročím vstupu ČR do EU – 1. května 2009. Ustanovení aktu o podmínkách přistoupení, kterými bylo přechodné období a jeho skončení sjednané, mají v českém právním řádu v souladu s Ústavou ČR status mezinárodní smlouvy ratifikované se souhlasem Parlamentu. Z toho důvodu mají vyšší právní sílu než běžné zákony.
Status takové mezinárodní smlouvy má i primární právo ES. Proto přechodné období, kdy bylo omezeno nabývání objektů vedlejšího bydlení, skončilo bez ohledu na případný rozpor s platnou zákonnou úpravou. Třetím právním zdrojem pro přímé uplatnění konce pětiletého přechodného období je devizový zákon. Ten upřednostňuje mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázaná, před vlastní úpravou.
Přechodné období sice skončilo uplynutím doby nezávisle na vůli a jednání českého zákonodárce, ale přetrvávající omezení v právu ČR dle devizového zákona může působit praktické i formální obtíže. Otvírá se tím prostor pro individuální žaloby jednotlivců o náhradu škody v důsledku rozporu mezi právem ES a ČR. A také pro řízení proti ČR před Soudním dvorem ES z podnětu Evropské komise – s možností finančních postihů. Praktické obtíže hrozí při činnosti správních orgánů těm, kterým při jejich činnosti nepřísluší samostatně posuzovat rozpor zákona s normou vyšší právní síly. Takové obtíže hrozily i u katastrálních úřadů, jež jsou pro nabývání nemovitostí klíčové.
Neaplikovatelná složka
Hrozícím rozporům a nejednotnému postupu katastrálních úřadů se předešlo pokynem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Katastrální úřady jím byly instruovány, že nemají zamítat návrhy na vklad vlastnického práva ve prospěch cizozemců v důsledku rozporu s devizovým zákonem. Pokyn rovněž stanovuje, že v souladu s popsanými mezinárodními smlouvami mohou cizozemci z členských států EU i třetích zemí nabývat bez jakýchkoli omezení objekty vedlejšího bydlení v ČR. Katastrální úřady v praxi dle pokynu postupují a návrhy na vklad vlastnického práva ve prospěch cizozemců povolují.
V určitém kontrastu ke konstruktivnímu řešení katastrálních úřadů se jeví pokusy o novelizaci devizového zákona zákonodárci. První návrh novely předložený již začátkem roku 2008 zahrnoval komplexní řešení, jež ukončovalo obě přechodná období i odstraňovalo některé vnitřní rozpory existující úpravy. Druhý návrh novely představoval dvouřádkový zákon, který rušil omezení v devizovém zákoně. Ve třetím čtení 19. června 2009 však Poslanecká sněmovna zamítla i tuto novelu, což celou právní veřejnost překvapilo. Omezení, jež se týkají nabývání nemovitostí, proto zůstávají formální, ale neaplikovatelnou složkou českého právního řádu.
