Hned tři ministerstva posílají do zahraničí své obchodní zástupce. Je jich už víc než řádných velvyslanců
Cestovatelská sezona v Hospodářské komoře nebere konce. Před čtrnácti dny Turecko, minulý týden Írán, ještě do konce roku se pak podnikatelské mise vypraví do Belgie, Pákistánu a Japonska. Posledně jmenovaná cesta by mohla sloužit jako vzor bezproblémové spolupráce na poli ekonomické diplomacie. Tomáš Dub, nový velvyslanec v Japonsku, měl coby někdejší náměstek ministra zahraničí na starost právě hospodářské vztahy. Jeho uvolněný post v Černínském paláci pak obsadil Martin Tlapa, který pro změnu náměstkoval na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO).
Tím ovšem výčet pozitivních příkladů téměř ukázkové spolupráce na poli ekonomické diplomacie končí. Ministerstvo průmyslu není zdaleka jediné, kdo prostřednictvím podřízených agentur vysílá do ciziny své emisary, kteří mají doplňovat služby obchodních radů pracujících pro ministerstvo zahraničí.
Svých 21 zástupců má ve světě CzechTourism, řízený ministerstvem pro místní rozvoj. V jeho popisu práce není jen čirá turistika.
Nově například do Česka láká také zahraniční filmaře, čímž se zapojuje do projektu ekonomické diplomacie. A do třetice – možná ještě tento rok vyšle svých prvních pět vyslanců do světa také resort zemědělství. Agrodiplomaté by měli zamířit do Ruska, na Ukrajinu, do Spojených arabských emirátů, Číny a Vietnamu. Počet ministerských úředníků, kteří zastupují zájmy českého byznysu v zahraničí, tak již překročil sumu řádných velvyslanců a stálých zástupců, jejichž misi zaštiťuje Černínský palác. Jen letos MPO vyslalo své emisary vybavené služebními pasy do osmi destinací, mezi nimiž jsou i exotické země jako Indonésie nebo Kolumbie. Příští rok pak přibudou na mapě světa další české vlaječky. Zatím jen na papíře Se zvyšujícím se počtem ekonomických vyslanců s nejrůznějším posláním se přitom vytrácí jejich vzájemná koordinace. Markantní je to na příkladu resortů zahraničí a průmyslu. Za poslední tři roky vznikla celkem tři memoranda o porozumění mezi oběma ministerstvy.
Ideály zůstaly jen na papíře. Dodnes není k dispozici slibované jednotné kontaktní místo, stejně tak nefunguje ani katalog služeb, který by měl být český úředník v zahraničí schopen nabídnout.
A skřípe to i na jednotlivých postech v cizině. Doby, kdy chtěl někdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vykázat z ambasád lidi ministerstva průmyslu a nahradit je vlastním personálem, jsou již pryč. „S ministerstvem zahraničí je nutné hledat synergie, ne demarkační linie,“ vykládal před časem deníku E15 Radomil Doležal, nový ředitel agentury CzechTrade, který do státní kanceláře pro podporu exportu v létě přešel z developerské společnosti. Ani tak ovšem spolupráce CzechTradu, který spadá pod MPO, a zastupitelských úřadů leckde nefunguje. Již jen proto, že nesídlí pod jednou střechou. Paříž, Šanghaj, Tel Aviv, Bělehrad nebo Sydney – to je jen malý výčet měst, kde čeští zástupci mající v popisu práci ekonomickou diplomacii, sídlí na dvou odlišných adresách. Kuriózní situace je v USA. Zatímco CzechInvest společně s konzulátem obývají krajanskou Bohemian National Hall v New Yorku, CzechTrade stále dává přednost ocelářské metropoli Chicagu. Tam a zase zpátky K tomu se ještě přidávají interní problémy ministerstva průmyslu. Úřad tři roky pracoval na sloučení agentur CzechTrade i CzechInvest v rámci jednotné zahraniční sítě. Pak ale přišel nový ministr Jan Mládek a vše bylo jinak.
Místo slučování se začalo rozpojovat. A CzechInvest se ocitl v nelibosti. Agentura, která má v zahraničí sedm svých zástupců, jde nadále svou vlastní cestou. Bez řádného generálního ředitele, a navíc bez viditelného zájmu ze strany ministerstva. Mládkem vedený úřad totiž letos v červnu podporu z ústředí české diplomacie vyjednal jen pro CzechTrade, který tím zřejmě definitivně vyhrál interní válku. Připomeňme, že ještě před čtyřmi lety vše vypadalo jinak. V křesle šéfa CzechInvestu seděl mladý a ambiciózní Miroslav Křížek a netajil se tím, že právě jím vedená agentura postupně požere „czechtradový“ plankton.
Tehdejší ministr průmyslu Martin Kocourek mu šel na ruku. Chtěl rušit některé pobočky CzechTradu, zvláště v zemích EU. Na jeho stole dokonce přistál z hlediska úředníků radikální, i když logický návrh – část ekonomických vyslanců nahradit místními experty, kteří by za zprostředkování služeb pobírali success fee. Za vzor měla posloužit finská exportní agentura Finpro, která pomáhá šířit do světa inovativní produkty s vysokou přidanou hodnotou a hledat globální odbytiště. „Musíme objevovat nové trendy dřív než ostatní země,“ prohlásil v roce 2011 generální ředitel CzechTradu Ivan Jukl. Mimo jiné další příklad úspěšného přestupu mezi ministerstvy – Jukl je dnes vrchním ředitelem ekonomické sekce ministerstva zahraničí.
Staré dobré stánky Z velkých trendy plánů ale nezbylo nic. Mimo jiné proto, že Česko sotva může dodávat skutečně globální produkt, za nímž by stála silná národní značka. Škoda nebo Prazdroj, tedy firmy, které by se takové charakteristice blížily, si své nové trhy hledají samy.
Stejně tak ministerstvo průmyslu opustilo i plány na nové marketingové nástroje 21. století. Místo toho vsadilo opět na výstavy a veletrhy, které ještě před třemi roky považovalo za omšelé. Loni se rozběhl program Marketing, z něhož mohou malé a střední firmy čerpat podporu na své veletržní stánky v zahraničí. Na kdysi vysmívané výstavnictví jde s podporou EU téměř čtvrt miliardy korun.
Čerpat je možné až do poloviny příštího roku. Což je tak akorát. Protože pak lze čekat, že se koncepce podpory exportu zase změní a stánky už třeba nebudou in. Nebylo by to poprvé. A bohužel ani naposledy. l
Jen letos vyslalo ministerstvo průmyslu své emisary do osmi destinací, mezi nimiž jsou i exotické země jako Indonésie nebo Kolumbie.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz
