Nikde jinde není vliv superchytrého softwaru tak převratný jako právě v automobilismu, jenž tím pádem sám doznává změn donedávna nepředstavitelných.
„V roce 2010 ještě nikdo vážně nemluvil o autonomních automobilech,“ řekla Daniela Rusová z Massachusetts Institute of Technology (MIT) na listopadovém semináři věnovaném umělé inteligenci (AI), „po krátkých šesti letech je už všichni velcí výrobci považují za samozřejmost.“
Tyhle nové chytré vozy nejenže umějí samy jezdit. Kromě toho mají i ambici odhadovat vaši náladu, rozhodovat za vás v případě náhlého nebezpečí a případně vám prozradit, jaké rostliny a zvířátka rostou v místě, kde se nacházíte, a v místě, kam míříte. Jestli je o co stát, je druhá věc.
„Jde o vytvoření vztahu mezi autem a člověkem,“ řekl během lasvegaského veletrhu jeden z konstruktérů japonské Toyoty. Projekt, na němž pracuje, se příznačně jmenuje Aisha, v japonštině zhruba „milovaný vůz“.
Profesorka Rusová připisuje rozmach automobilové digitalizace takzvanému Moorovu zákonu, podle něhož se každých osmnáct měsíců zdvojnásobí celková výkonnost počítačových čipů vyrobených po celém světě. Software „sílí“ ještě daleko rychleji. „Přesné číslo nikdo nezná, ale všichni víme, že křivka (tempa růstu výkonnosti) softwaru je podstatně strmější než u hardwaru,“ citoval ji pořadatel semináře, americká Rada pro zahraniční vztahy.
Výsledkem je, že dnes mají přinejmenším Google, elektromobilka Tesla a právě Uber k dispozici auta, jež umějí jezdit sama, tedy jsou řízena uměle inteligentním softwarem. Vtip je v tom, že stejně jako člověk nemůže zvládnout stoprocentně všechny nástrahy jízdy v provozu, nemůže je zvládnout ani software. A tady nastává zmatek, protože původně ajťácká disciplína se rovnýma nohama vrhá do etiky a práva, se kterou se nyní začínají prát všechny rozvinuté státy včetně Česka.
Celý článek najdete v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází v pondělí 13. února a v elektronické podobě je ke stažení na www.alza.cz/euro.
